Martin Bartkovský: Mezi čtvrtou a pátou ráno se nic dobrého neděje

Tomio Okamura (SPD) ve Sněmovně (říjen 2026)

Tomio Okamura (SPD) ve Sněmovně (říjen 2026) • Zdroj: ČTK / Kamaryt Michal

Martin Bartkovský
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Vyšlo to téměř přesně na výročí legendárního citátu, který na půdě Parlamentu zazněl. Tehdejší poslanec za ČSSD Jiří Krátký prohlásil 20. září 2011 kvůli nočnímu hlasování tohle: „Já bych vás chtěl poprosit, kolegové z koalice, nechte ty noční hodiny těm dvěma nejstarším řemeslům. Mám připomenout, která řemesla to jsou? Kdo dělá v noci? Kurvy a zloději! Já se ani mezi jedno nepočítám. Tak, pro boha věčnýho, dejte pokoj a dělejme řádně!“ Krátký pak v roce 2013 zahlasoval naposledy pro rozpuštění Poslanecké sněmovny. Po volbách do poslaneckých lavic už nezasedl, jeho ČSSD utvořila vládu s ANO a následně pak prakticky zanikla. Andrej Babiš o 15 let později zorchestroval ostudné jednání o budoucnosti veřejnoprávních médií. Po divočině, kterou bude pravděpodobně řešit Ústavní soud, následně vláda ANO, SPD a Moto­ristů odhlasovala v prvním čtení zrušení veřejnoprávních poplatků. Ve 4:36 ráno.

Každý zkušený král večírků vám potvrdí, že po čtvrté hodině ranní už se i na té sebelepší party nic dobrého nestane. Většina nejděsivějších scén v hororech se odehraje mezi třetí a čtvrtou ráno. V Paranormal Activity řádí démoni dokonce mezi třetí a pátou ráno. Snímek s názvem 3:15 zemřeš už to jasněji říct nemůže. A horor Ďáblova hodina pak celou svoji stopáž vysvětluje, proč se mezi třetí a čtvrtou dějí ty nejdivnější věci.

Klidně spící Andrej Babiš nechal černou práci tak, jak je zvyklý, na ostatních. Z vedení schůzí trojice Okamura, Barták a Nacher vyšachovali zástupce opozice, utnuli rozpravu, zamezili projednávání a nařídili hlasování na pevný čas. Šest minut po půl páté. A stvořili tak nevědomky jednoduchý symbol odporu proti tomu, jaký úděl chystají České televizi a Českému rozhlasu.

Babiš s takovým odporem nepočítal. Viditelně mu množství lidí svolaných za pár hodin nejprve na Malostranské, následně na Staroměstské náměstí nedělá dobře. A to si ještě užije celou řadu protestů 28. října, následně se 15. listopadu podívá na plnou Letnou a o dva dny později ho tradičně vypískají na Národní třídě. Jede podle plánu. Nedodal jsem voličům levnější hypotéky, nesnížil daně ani nezlevnil paliva a energie tak, jak by chtěli, tak jim předhodím osekaný rozpočet pro ČT a ČRo. Ale z vědomí, jak jeho voliči milují ty nejdražší projekty, jako je StarDance, Peče celá země, MS v ledním hokeji či zápasy fotbalového nároďáku, mu také dvakrát do zpěvu není.

Hned v pondělí začal couvat. Že nic není jisté a že je možné se s ním domluvit. To ale až poté, co nechal zablokovat vyjádření opozičních poslanců a Rajchla, Foldynu, a hlavně Ševčíka pustil naplno z řetízku. Pro posledního jmenovaného bude mít jeho neurvalé pořvávání na poslankyni Šebelovou dohru u mandátového a imunitního výboru. A třeba dostane i pokutu jako v úvodu citovaný Jiří Krátký.

Ale zpět k věcem, které se dějí po čtvrté hodině ranní: Útok sovětských tanků v srpnu 1968 na Prahu a střelba vojáků na budovu rozhlasu ve 4:25 jsou zřejmě notoricky známé. Ve stejnou dobu začalo i gestapo bojovat s československými parašutisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje 18. června 1942. O tři roky dříve, 1. září 1939, začala ve 4:45 druhá světová válka útokem německé lodi Schleswig-Holstein na polskou základnu na poloostrově Westerplatte.

Severokorejci napadli ve čtyři ráno 25. června 1950 své jižní sousedy. V půl páté ráno vtrhli teroristé z organizace Černé září do ubytovny izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově 1972. A v neposlední řadě využil Vladimir Putin tenhle čas pro zahájení invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Hlasovat v tuhle dobu a za těchhle okolností prostě nevypadá dobře. A to měl Andrej Babiš čtvrtou ranní tak rád, protože o ní už roky vypráví, jak v tenhle čas spolu s Viktorem Orbánem „zastavil migraci do Evropy“.

Teď se mu tenhle úspěch bude připomínat těžko. A to hlavně v kontextu, že nespokojení Maďaři vyprovodili Viktora Orbána do politického důchodu a ukázali, že žádná moc není v moderní demokracii neomezená. Stejně tak to teď o víkendu udělali ­Srbové s dalším Babišovým spojencem – Aleksandrem Vučićem. Tohle všechno český premiér vnímá a rozhodně to nepřechází mávnutím ruky.

Debata o veřejnoprávních médiích je potřebná. Nikdo ji ale nevede. Babiš s Okamurou, Klempířem, se Šťastným a s Macinkou se mstí českoteleviznímu zpravodajství. To má za následek bezprecedentní osekávání rozpočtu a snahu mít velký politický vliv na dvojici největších českých médií. Kdo si myslí, že českému premiérovi nejde o to, aby získal absolutní kontrolu nad tím, co dané stanice vysílají, nedával od roku 2013 pozor a nesledoval, co se stalo s nejvlivnějšími novinami v zemi poté, co je koupil. A nesledoval, co se s veřejnoprávními médii stalo v Polsku, Maďarsku či na Slovensku.

Já osobně nejsem žádný velký fanda ČT a ČRo jako celků, myslím, že bych k jejich hospodaření a chování uměl vést poměrně zasvěcenou debatu. Většinu času jsem ale jen prostý konzument s řadou výhrad. Jako milióny dalších Čechů. Svým chováním z nich ale premiér a spol. udělali skálopevné zastánce. A symbol 4:36 a záběry chování vládních poslanců je dokáží spojit jako máloco.

Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.

Reflex 44/2026

Začít diskuzi

Články z jiných titulů