nahoru

Reflex se ocitl uprostřed nedohody o práva na natočení filmu Muž, který stál v cestě o Františku Kriegelovi

Marek Gregor13. března 2021 • 12:30
František Kriegel: komunista, který odmítl invazi vojsk v roce 1968
František Kriegel: komunista, který odmítl invazi vojsk v roce 1968
• foto: 
ČTK

Minulý týden Reflex obdržel vyjádření scénáristy a režiséra Ivana Fíly k rozhovoru s hudebním producentem, skladatelem a filmovým právníkem Petrem Ostrouchovem, který vyšel 18. února (RX 7/2021) pod názvem Vládnou nám amatéři. Ostrouchov se v něm mimo jiné vyjadřuje ke kauze, v níž zastupuje stranu producenta Miloslava Šmídmajera. Ten si před téměř pěti lety u Fíly objednal scénář filmu Muž, který stál v cestě o Františku Kriegelovi. Následně se po letech neshod s panem Fílou rozhodl natočit film s jiným režisérem…

Ivan Fíla v dnes otištěné „odpovědi v souladu s Tiskovým zákonem“ mnohé zpochybňuje, a protože jsme z prostorových důvodů nemohli dát zatím zaznít vysvětlení Petra Ostrouchova, na webu zveřejňujeme jeho odpověď v plném znění, stejně tak i výňatky z dopisu, který nám zaslal Miloslav Šmídmajer. Jeho celé znění pak otiskneme v následujícím vydání 18. března (RX 11/2021).

Výtažek z rozhovoru Marka Gregora s Petrem Ostrouchovem, který vyšel 18. února (RX 7/2021) pod názvem Vládnou nám amatéři.

Zastupujete řadu českých filmových producentů. I proto jste se stal součástí mediálně propíraného sporu mezi producentem a režisérem Miloslavem Šmídmajerem a scenáristou a režisérem Ivanem Fílou. Jde o práva na natáčení filmu o politiku Františku Krieglovi. Jak se v něm cítíte?

Rozhodně ne dobře, na podpásové osobní útoky totiž nejsem zvyklý. Snažím se to řešit standardně jako normální právní zakázku od producenta filmu, jenž je mým klientem. Přitom ale neustále čelím tomu, že čtu hanopisy, které Ivan Fíla píše na všechny strany o producentovi a teď už i o mně. Snaží se vyvolat dojem, že vede spravedlivou válku a že mu někdo „ukradl film“.

Abych to shrnul: Miloslav Šmídmajer jako producent přišel s námětem, podle něhož Ivan Fíla napsal scénář, ale Šmídmajer po delší době sporů oslovil jiného režiséra – Petra Nikolaeva. Fíla má nicméně pocit, že film má režírovat on?

Já nepracuji s pocity, já pracuji se smlouvami. Producent si Ivana Fílu najal jako scenáristu, který pro něj napsal scénář a poskytl mu k němu práva. Producent vymyslel téma „František Kriegel“ a zaplatil i historické rešerše a odborné poradce, je to typický „producentský projekt“. Původně uzavřeli smlouvu, podle které měl být Fíla též režisérem filmu, ale od té producent později odstoupil. Ve filmovém světě poměrně běžná věc – scenárista a režisér jsou přece dvě odlišné profese, nikde není psáno, že scenárista má shůry dané „právo“ svůj film také režírovat. Tohle není „autorský film“, ale scénář napsaný na objednávku! Navíc Ivan Fíla sám se tehdy nechtěl jako režisér časově vázat, sám chtěl ve smlouvě klauzuli, že když nebude v určité době stanoven definitivně termín natáčení, může kterákoli strana od režisérské smlouvy odstoupit. Což se vloni stalo a on se diví… Teď kolem toho vyvolává nesnesitelný humbuk, vedený jedinou a dosti absurdní snahou – realizaci filmu podle svého scénáře zmařit. Tragická postava. Jako právníka by mě emoce nemusely zajímat, ale štve mě, že se dočítám pomluvy na svou adresu v e-mailech, které Ivan Fíla rozesílá ve skryté kopii stovkám lidí a institucí. Při normálním stavu věcí bych si měl psát věcné dopisy s jeho právníkem, případně se s ním pak vidět u soudu. Ve své právní praxi jsem se podobnými dehonestačními praktikami dosud nesetkal.

Text Ivana Fíly, otištěný 11. března (RX 10/ 2021)

Reaguji na rozhovor redaktora Marka Gregora s advokátem Petrem Ostrouchovem v časopisu Reflex z 18. 2. 2021. Odpovědi pana Ostrouchova na otázky týkající se kauzy kolem mého autorského filmu Muž, který stál v cestě obsahují řadu nepravdivých a dehonestujících tvrzení, proti nimž jsem nucen se ohradit. 

V březnu 2019 redaktor Gregor v rubrice Never more mimo jiné napsal, že „snaha producenta Miloslava Šmídmajera zbavit se Ivana Fíly mi přijde totálně nemorální“. O to víc mě udivuje redaktorův „obrat“ a otázky, které nejen na mě působí jako předem domluvená nahrávka na advokátní smeč bez jakékoli kritické reflexe nebo konfrontace s fakty druhé strany. To se seriózní žurnalistikou, kdy tímto způsobem vedený rozhovor má za účel mobbing a dehonestaci mé osoby, nemá nic společného. Redaktor dokonce nepravdivě tvrdí, že „producent přišel s námětem“. Námět — synopsi a treatment — jsem prokazatelně napsal já, a to téměř půl roku před uzavřením opční smlouvy. Producent po přečtení synopse 12. 1. 2016 dokonce napsal, že „řadu věcí o něm (Kriegelovi) nevěděl“. 

Říct v hospodě, že by „stálo za to udělat film o Kriegelovi" — to byl jediný producentův příspěvek k „námětu“ —, neznamená, že je autorem námětu. Námět, scénář a román jsou výlučně mé dílo, tak jako i fakt, že se jedná o autorský film. Sám jsem si sehnal všechny odborné poradce, sám vše rešeršoval a financoval, i na to jsou svědci, a až poté jsem napsal námět, který jsem předal producentovi. Není také pravda, že producent financoval vývoj scénáře a další práce. Vývoj financoval Státní fond kinematografie, který za mého nemalého přispění svěřil producentovi 900 000 Kč na vývoj a další subjekty, jež jsem z velké části sehnal já. I to se dá jednoznačně prokázat.

O kauze byl redaktor Gregor dobře informovaný, takže měl možnost položit panu Ostrouchovovi kritickou otázku, zda není neetické zastupovat producenta proti mně, který v minulosti tomuto advokátovi dvakrát svěřil zastupovací mandát. Navíc je Petr Ostrouchov mým kolegou v České filmové a televizní akademii a je v souvislosti se mnou zatížen dalšími střety zájmů. Advokát mluvil o „podpásových útocích“ z mé strany na jeho osobu — to bylo dokonce v článku červeně vyznačeno s pravopisnou hrubkou. O střetu zájmů, za který se v zemích na západ od ČR zastavuje činnost v advokacii a i u nás je to tabu, redaktor i advokát mlčí.

Také je nutné doplnit, že Rada Státního fondu kinematografie na jednání 14. 1. 2021 zamítla žádost producenta Šmídmajera o převedení grantu ve výši 10 mil. korun spojenou s výměnou režiséra z Ivana Fíly na Petra Nikolaeva. S ohledem na specifické autorství projektu tuto výměnu neschválila, což považuji za precedens za negativní zacházení s mým scénářem. Podobně postupovala i Rada Nadačního fondu Praha ve filmu a připojila se k rozhodnutí SFK. Částku 1,5 mil. udělil Nadační fond na základě předloženého scénáře a režijní vize Ivana Fíly, a ne na jinou realizační konstelaci.

Další nepravdivé tvrzení advokáta Ostrouchova je, že jsem se „jako režisér nechtěl časově vázat a vyžadoval jsem klauzuli, že když v určité době nebude definitivně stanoven termín natáčení, může kterákoli strana od režisérské smlouvy odstoupit“. Tento požadavek se vztahoval na celý projekt, to znamená i na práva na scénář. To ale producent odmítl. Místo toho se mě z projektu snažil vyštvat tím, že po získání několikamiliónového grantu na Ukrajině, k němuž jsem významně dopomohl svým vystoupením před komisí v Kyjevě, kde jsem nastínil svoji režijní vizi a kam producent ani neodletěl, jelikož jako režisér točil komedii Případ mrtvého nebožtíka a na můj film neměl čas, začal bezdůvodně vyžadovat fiktivní dodatek k režijní smlouvě, který podle jeho tvrzení vyžadovalo právní oddělení České televize. Toto tvrzení odmítl kreativní producent ČT Jan Lekeš a označil ho za nepravdivé. Sám producent Šmídmajer nebyl nikdy schopný tento dodatek smlouvy formulovat a předložit mi ho. Byla to jen účelová metoda, jak se mě jako režiséra zbavit.

Odpověď Petra Ostrouchova:

Ivana Fílu jsem jako advokát zastupoval v letech 2008–2010 pouze ve dvou věcech, které s projektem „Kriegel“ vůbec v ničem nesouvisely. Podle advokátních předpisů, které striktně dodržuji, neboť jinak bych toto povolání vůbec nemohl vykonávat, mi to nijak nepřekáží v zastupování Miloslava Šmídmajera proti Ivanu Fílovi v kauze „Kriegel“, tj. v žádném střetu zájmů rozhodně nejsem. Filmové právo praktikuji již dvacet let, není nás v oboru mnoho a „rybník“ je malý.

Mimochodem, již v letech 2014–2016 jsem pro jiné klienty připravoval smlouvy, jichž byl Ivan Fíla protistranou a nijak můj střet zájmů nenamítal. Až nyní, když se mu to hodí do jeho podivné „války“, mne z něj nepravdivě osočuje, bez jakékoli znalosti advokátních pravidel. Právě toto je obsahem těch hanopisů, o nichž hovořím v rozhovoru. Ivan Fíla je na mou adresu rozesílá hromadnými maily ve skrytých kopiích a šíří je prostřednictvím svého veřejného profilu na Facebooku, kam mi zablokoval přístup. Činí to promyšleně, abych neznal okruh adresátů a abych se nemohl bránit. Pochopitelně se to velmi dotýká mé profesní cti, jakkoli doufám, že valná většina adresátů Ivana Fílu nebere vážně.

Kdyby Ivan Fíla inicioval přezkum mého údajného „střetu zájmů“ u České advokátní komory, jak se to normálně dělá, mohlo být dávno jasno v tom, že se mýlí, ale to by si sám sebral „střelivo“ – žádné akce není schopen, jen pomlouvá. Přezkum tedy nyní budu iniciovat já formou žaloby na ochranu osobnosti, protože Ivan Fíla už překročil všechny myslitelné hranice slušného chování. Pokud jde o Českou filmovou a televizní akademii, jsem jejím členem jako hudební skladatel (spolu s  několika sty dalších filmových tvůrců, producentů, herců a jiných filmových profesionálů, včetně Ivana Fíly), nikoli jako advokát a žádný „střet zájmů“ ve výkonu advokacie to nezakládá. Uvádí-li Ivan Fíla nekonkrétně, že jsem zatížen dokonce ještě „dalšími střety zájmů“ (asi aby dodal závažnosti svému vyfabulovanému obvinění), nevím, co tím myslí. Nelze se tomu tudíž bránit jinak než strohým obecným konstatováním, že to není pravda.

Výňatky z reakace Miloslava Šmídmajera, jejíž celé znění otiskneme v následujícím vydání Reflexu, které vyjde 18. března (RX 12/ 2021)

„(…) Když za mnou (Ivan Fíla) před lety přišel se žádostí o převzetí produkce jeho plánovaného filmu „Den štěstí“, zjistil jsem, že určité autorskoprávní překážky brání jeho vzniku. Ivan se mě tedy zeptal, jestli bych pro něj neměl jinou práci. Bylo to dva roky před výročím roku 1968. Měl jsem ve svých producentských plánech látku o Františku Kriegelovi a usoudil jsem, že by mohla být vhodná právě pro Ivana Fílu. (…) Ivan si vzal čas na rozmyšlenou a po zhruba dvou týdnech volal, že už si našel mnoho materiálů a že ho látka zajímá (…)

Po podpisu smlouvy samozřejmě poslal fakturu na první splátku svého scenáristického honoráře. Vývoj filmu tak plně financovala moje firma Bio Illusion (…) Ivan Fíla napsal, že vývoj filmu financoval Státní fond kinematografie, nikoliv producent. A na tomto tvrzení je právě zjevná jeho manipulativní „práce“ s fakty. Ve chvíli, kdy jsme požádali Fond o podporu, už byly z našich vlastních prostředků zaplaceny statisíce – částečné náklady na Fílův honorář, náklady na historika, dramaturgii, včetně amerického dramaturga Michaela Daniela, dokonce i cesta na MFF v Cannes kvůli získání ukrajinského koproducenta (…) Vyčerpali jsme dosud příspěvek Fondu 480 000 Kč, který nestačí ani na úhradu Fílova scenáristického honoráře, natož na další náklady vývoje, které jsou již nyní v řádu milionů korun (…) Fíla několikrát napsal, že film je zafinancován především jeho zásluhou. Není to pravda (…)

Přes varování mnoha kolegů jsem Ivanovi chtěl dát příležitost natočit po dlouhých letech film, neboť si cením jeho uměleckých kvalit. Nevěřil jsem, že komunikace s ním by mohla být tak náročná, že by nedovolila filmu vzniknout. Bohužel, musím přiznat, že jsem se mýlil (…) Staví se do role oběti "zlého producenta“, který mu chce ukrást autorské dílo. Dílo, které jsem u něj objednal, určil jeho téma a zaplatil jeho vývoj. Dílo, ke kterému mám od Ivana Fíly výhradní licenci! (…) Po letech pokusů o dohodu s ním, aby zanechal útoků a chování, které brání dofinancování a realizaci filmu a v neposlední řadě poškozuje i dobré jméno mé a mojí společnosti, jsem usoudil, že spoluprací s ním v roli režiséra bych projekt zásadně ohrozil (…)

Dodatečně je mi líto, že jsem se do spolupráce s Ivanem Fílou vůbec pouštěl… Mám nyní skvělý Fílův scénář, výhradní práva k němu, spoustu utracených peněz a projekt chci prostě dotáhnout do konce, neb jsem ho inicioval…





Diskuse ke článku