Když před rokem v prvotních zmatcích a v reakci na zcela novou situaci vydávala vláda protiepidemická nařízení, která nedávala smysl, případně si i protiřečila, bylo to sice otravné, ale s přimhouřeným okem se to dalo pochopit. Bohužel, za dvanáct měsíců se vůbec nic nezměnilo (a pokud ano, tak rozhodně ne k lepšímu).
Loni v březnu Adam Vojtěch (což byl tehdejší Babišův poskok na postu ministra zdravotnictví) hájil s tupou úřednickou zabejčilostí nařízení, podle něhož musel mít člověk nasazenou roušku, i když jel sám v autě. Povolil až 30. března, kdy na tiskové konferenci po jednání vlády oznámil novinku: „Povinnost nosit roušku se nebude vztahovat na děti do dvou let a na řidiče motorových vozidel, a to pokud pojedou v autě sami.“ A ejhle, rok se s rokem sešel a Vojtěchův nástupce Jan Blatný si při interpelacích ve sněmovně střihl ve čtvrtek reprízu téhož kusu, jen s drobnou obměnou: podle něj musí mít člověk respirátor i tehdy, jde-li sám po jinak liduprázdné ulici. „Nechci, aby z tohoto striktního pravidla byly výjimky,“ prohlásil zatvrzele.
Jde o zdánlivé jednotlivosti a v kontextu všeho, co se ve společnosti děje, o dílčí drobnosti. Právě takové drobnosti ale v lidech vyvolávají nejprve pochybnosti, zda vláda ví, co dělá, zda ostatní (leckdy nepříjemná) omezení nejsou stejně nesmyslná a jestli má vlastně vůbec význam brát je vážně. Loni 31. března vyšel na tomto webu komentář Proč tolik lidí porušuje pravidla karantény? Protože jsou často úplně pitomá. „Nesmyslná, nepochopitelná a nevymahatelná nařízení a omezení vedou k tomu, že na ně lidi kašlou. To ale bohužel není všechno. Logickým důsledkem je nechuť veřejnosti zajímat se o právo obecně, důvěřovat právu a mít právo v úctě. Když lidé mají pocit, že předpisy tvoří trotlové – a vzhledem k výše uvedenému by byl zázrak, kdyby takový pocit neměli —, nerespektují je. A mnohdy pak mávnou rukou i nad opatřením, jehož dodržování by mělo smysl a skutečně mohlo pomoci. Je to smutné, ale je to tak,“ napsal jsem tehdy. A vláda se bohužel od té doby činila ze všech sil, aby na má slova došlo.
Tak například ještě v první vlně Babiš a spol. komplet uzavřeli hranice republiky. Nejen směrem dovnitř, aby k nám nemohl nákazu nikdo zavléct zvenčí, ale zcela nesmyslně i směrem ven. Kromě toho, že takový krok byl jednoznačně protiústavní, což později potvrdil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, nikdy nikdo nevysvětlil, jak tím chtěli ministři přispět k omezení nákazy v Česku.
V podzimní druhé vlně pak následoval další nášup. Zákaz nedělního prodeje – logickým výsledkem bylo, že obchody v pátek a v sobotu praskaly ve švech. Ideální prostředí pro šíření viru. Zákaz vycházení po 21. hodině. V době, kdy stejně nebylo kam jít, protože byla uzavřená kina, divadla, kluby, restaurace, fitka, bazény… to těžko mohlo přinést cokoliv jiného než rostoucí znechucení velké části veřejnosti.
Majstrštyk přišel v prosinci – kromě mnoha jiných věcí zakázala i prodej kávy z okýnek, kterou by si lidé vypili na ulici. „Není to omyl. Cílem je, abychom nechodili po vánočních trzích a po ulicích s kelímky a jídlem,“ hájil totální úlet Blatný. Už o tři dny později ale zřejmě takové nebezpečí pominulo a vláda kávovou prohibici zrušila.
Samostatnou kapitolou jsou pak vládní zákazy a příkazy týkající se zavírání a otevírání obchodů, povolování a zakazování různého sortimentu a udělování výjimek. Jedním z fenoménů, které stojí v seznamu vládních stupidit a jejich důsledků za zaznamenání, je tzv. páskování. Ve velkém hypermarketu, kde se kromě potravin prodává i další sortiment, jsou některé regály ohrazeny páskou, protože v nich je „zakázané“ zboží. Výsledkem je, že v jednom a tomtéž obchodě smíte koupit například hračku pro psa (povolené zboží), ale z vedlejšího regálu nesmíte přidat do košíku hračku pro dítě (zakázané zboží). V důsledku jiného nařízení a v něm obsažených výjimek zase mohou mít otevřeno například květinářství, ale musí být zavřené prodejny s dětským oblečením a obuví. Kytku ženě koupit můžete (nezbytný sortiment), boty dítěti, které z těch loňských vyrostlo, ovšem ne (zbytný sortiment).
Zákaz procházek a zdravotního pohybu mimo katastr obce (platný od 1. března 2021) pak patří do zlatého fondu vládních hovadin zcela nepochybně. V důsledku toho se například cyklisté nemohou jít projet a běžci proběhnout po cestách a nefrekventovaných silnících za městem či vsí, ale mohou si jít zasportovat třeba na náves. Protože ale na nákupy je možné jezdit po celém okrese, cyklista s nákupní taškou na řídítkách má prostor pro pohyb mnohem větší.
Jaké z uvedených opatření vám přijde nejhloupější? Hlasovat můžete v následující anketě. Výsledky zveřejníme příští týden. Společně můžeme doufat, že do té doby vláda nepřidá další kousek, jenž by všechny předchozí překonal. Skoro úspěšně se o to pokusila, když lidem z továren a firem, kteří hodiny pracují ve společných prostorách, chtěla zavřít kantýny, aby se v nich nepotkávali na půl hodiny při obědě. To ale nakonec přišlo moc blbé i samotným ministrům, takže zákaz platil jen den, než ho zrušili.
Anketa
Jaké z uvedených opatření vám přijde nejhloupější?
Roušky v autě
6.3%
1459
Roušky na prázdné ulici
70%
16223
Zavřené hranice směrem ven
2%
466
Zákaz nedělního prodeje
2.2%
521
Zákaz vycházení po 21. hodině
2.7%
634
Zákaz kávy v kelímku
2%
460
Zapáskované zboží v obchodech
5.9%
1370
Výjimky pro květinářství atd.
2.2%
517
Sport jen v katastru obce
4.8%
1117
Zavřené závodní kantýny
1.7%
403
