Urputným hájením toho, že člověk musí mít nasazený respirátor, i když jde sám po jinak liduprázdné ulici, přidal ministr zdravotnictví Jan Blatný další skvost do sbírky vládních koronavirových stupidit. Jejich přehlídka je už tak pestrá, že jsme se rozhodli vyhlásit soutěž o nejblbější vládní nařízení.
Když před rokem v prvotních zmatcích a v reakci na zcela novou situaci vydávala vláda protiepidemická nařízení, která nedávala smysl, případně si i protiřečila, bylo to sice otravné, ale s přimhouřeným okem se to dalo pochopit. Bohužel, za dvanáct měsíců se vůbec nic nezměnilo (a pokud ano, tak rozhodně ne k lepšímu).
Loni v březnu Adam Vojtěch (což byl tehdejší Babišův poskok na postu ministra zdravotnictví) hájil s tupou úřednickou zabejčilostí nařízení, podle něhož musel mít člověk nasazenou roušku, i když jel sám v autě. Povolil až 30. března, kdy na tiskové konferenci po jednání vlády oznámil novinku: „Povinnost nosit roušku se nebude vztahovat na děti do dvou let a na řidiče motorových vozidel, a to pokud pojedou v autě sami.“ A ejhle, rok se s rokem sešel a Vojtěchův nástupce Jan Blatný si při interpelacích ve sněmovně střihl ve čtvrtek reprízu téhož kusu, jen s drobnou obměnou: podle něj musí mít člověk respirátor i tehdy, jde-li sám po jinak liduprázdné ulici. „Nechci, aby z tohoto striktního pravidla byly výjimky,“ prohlásil zatvrzele.
Jde o zdánlivé jednotlivosti a v kontextu všeho, co se ve společnosti děje, o dílčí drobnosti. Právě takové drobnosti ale v lidech vyvolávají nejprve pochybnosti, zda vláda ví, co dělá, zda ostatní (leckdy nepříjemná) omezení nejsou stejně nesmyslná a jestli má vlastně vůbec význam brát je vážně. Loni 31. března vyšel na tomto webu komentář Proč tolik lidí porušuje pravidla karantény? Protože jsou často úplně pitomá. „Nesmyslná, nepochopitelná a nevymahatelná nařízení a omezení vedou k tomu, že na ně lidi kašlou. To ale bohužel není všechno. Logickým důsledkem je nechuť veřejnosti zajímat se o právo obecně, důvěřovat právu a mít právo v úctě. Když lidé mají pocit, že předpisy tvoří trotlové – a vzhledem k výše uvedenému by byl zázrak, kdyby takový pocit neměli —, nerespektují je. A mnohdy pak mávnou rukou i nad opatřením, jehož dodržování by mělo smysl a skutečně mohlo pomoci. Je to smutné, ale je to tak,“ napsal jsem tehdy. A vláda se bohužel od té doby činila ze všech sil, aby na má slova došlo.
Tak například ještě v první vlně Babiš a spol. komplet uzavřeli hranice republiky. Nejen směrem dovnitř, aby k nám nemohl nákazu nikdo zavléct zvenčí, ale zcela nesmyslně i směrem ven. Kromě toho, že takový krok byl jednoznačně protiústavní, což později potvrdil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, nikdy nikdo nevysvětlil, jak tím chtěli ministři přispět k omezení nákazy v Česku.
V podzimní druhé vlně pak následoval další nášup. Zákaz nedělního prodeje – logickým výsledkem bylo, že obchody v pátek a v sobotu praskaly ve švech. Ideální prostředí pro šíření viru. Zákaz vycházení po 21. hodině. V době, kdy stejně nebylo kam jít, protože byla uzavřená kina, divadla, kluby, restaurace, fitka, bazény… to těžko mohlo přinést cokoliv jiného než rostoucí znechucení velké části veřejnosti.
Majstrštyk přišel v prosinci – kromě mnoha jiných věcí zakázala i prodej kávy z okýnek, kterou by si lidé vypili na ulici. „Není to omyl. Cílem je, abychom nechodili po vánočních trzích a po ulicích s kelímky a jídlem,“ hájil totální úlet Blatný. Už o tři dny později ale zřejmě takové nebezpečí pominulo a vláda kávovou prohibici zrušila.
Samostatnou kapitolou jsou pak vládní zákazy a příkazy týkající se zavírání a otevírání obchodů, povolování a zakazování různého sortimentu a udělování výjimek. Jedním z fenoménů, které stojí v seznamu vládních stupidit a jejich důsledků za zaznamenání, je tzv. páskování. Ve velkém hypermarketu, kde se kromě potravin prodává i další sortiment, jsou některé regály ohrazeny páskou, protože v nich je „zakázané“ zboží. Výsledkem je, že v jednom a tomtéž obchodě smíte koupit například hračku pro psa (povolené zboží), ale z vedlejšího regálu nesmíte přidat do košíku hračku pro dítě (zakázané zboží). V důsledku jiného nařízení a v něm obsažených výjimek zase mohou mít otevřeno například květinářství, ale musí být zavřené prodejny s dětským oblečením a obuví. Kytku ženě koupit můžete (nezbytný sortiment), boty dítěti, které z těch loňských vyrostlo, ovšem ne (zbytný sortiment).
Zákaz procházek a zdravotního pohybu mimo katastr obce (platný od 1. března 2021) pak patří do zlatého fondu vládních hovadin zcela nepochybně. V důsledku toho se například cyklisté nemohou jít projet a běžci proběhnout po cestách a nefrekventovaných silnících za městem či vsí, ale mohou si jít zasportovat třeba na náves. Protože ale na nákupy je možné jezdit po celém okrese, cyklista s nákupní taškou na řídítkách má prostor pro pohyb mnohem větší.
Jaké z uvedených opatření vám přijde nejhloupější? Hlasovat můžete v následující anketě. Výsledky zveřejníme příští týden. Společně můžeme doufat, že do té doby vláda nepřidá další kousek, jenž by všechny předchozí překonal. Skoro úspěšně se o to pokusila, když lidem z továren a firem, kteří hodiny pracují ve společných prostorách, chtěla zavřít kantýny, aby se v nich nepotkávali na půl hodiny při obědě. To ale nakonec přišlo moc blbé i samotným ministrům, takže zákaz platil jen den, než ho zrušili.
