Vladimír Mertlík: Buranství je stav srdce, mysli a duše aneb Čína jako velký učitel Miloše Zemana | Reflex.cz
nahoru

Vladimír Mertlík: Buranství je stav srdce, mysli a duše aneb Čína jako velký učitel Miloše Zemana

Vladimír Mertlík15. října 2019 • 16:30
Prezident Miloš Zeman se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem - ilustrační snímek
Prezident Miloš Zeman se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem - ilustrační snímek
• foto: 
Twitter / Jiří Ovčáček

Často se chlubíme pestrostí rodného jazyka, ale stejně často sklízíme úrodu plynoucí z jeho nepochopení. Jako bychom nevnímali slova ve smyslu, který mají, ale v tom, který jim chceme dát. Tím hledáme ospravedlnění pro své činy, rozhodnutí a kroky. Proto máme pravdu za žvanění, lež za kvalifikaci k funkci, neomalenost za přímost, slizkou vulgárnost za bonmot, falešný sentiment za smutek, lstivost za chytrost a buranství za lidovost. Právě buranství na sebe často vztahují občané vesnic a menších měst jako invektivu nadutých Pražáků.

 Omyl! Jako buran se může chovat kdokoliv, ať je ze Zelňáku v Brně, z Václavského náměstí či – jak známo – z Pražského hradu. Buranství totiž nesouvisí s místem trvalého bydliště – jde o stav srdce, mysli a duše. V pochopení smyslu a obsahu toho slova je skryta síla Davidů při střetech s Goliáši. Přepestrým českým jazykem vyjádřeno, jde o to – hlavně se neposrat.

Čína varovala Prahu, že pocítí, pokud co nejdříve nepřehodnotí rozhodnutí měnit či rozvázat smlouvu s Pekingem. Text na webu velvyslanectví se hemží komoušskými kecy a končí přímou výhrůžkou: „Vyzýváme proto Magistrát hlavního města Prahy, aby co nejdříve změnil svůj přístup, přizpůsobil se trendu současného vývoje a historického pokroku a vrátil se zpět na cestu, která podporuje rozvoj bilaterálních vztahů. V opačném případě nakonec pocítí újmu jeho vlastní zájmy.“

Možná autorům uniklo, že Praha ani Česko nejsou součástí čínské provincie Ping-Pong či Švej-ču-žou. Vrcholem je ale chování druhého v zemi nejvýš postaveného fízla a udavače Vojtěcha Filipa, který čínský pohled podporuje a je prý velmi rozezlen. „Ubohost pražských radních dostoupila vrcholu, nikdo je nevolil a nepověřil pro řešení mezinárodní politiky. Městské problémy neřeší a neplní ani svůj slib zastupitele ze zákona, že budou postupovat podle zákona. I Praha je součást ČR. Porušují český právní řád a ani se nestydí!“ rozběsnil se hlavní komouš, aby se zachránil od šibenice, kterou mu chystají soudruzi. Díky Filipově úhlavnímu nepříteli Václavu Havlovi naštěstí jen rituální. Ano, čtyř a půlprocentní soudruhu! I Praha je součástí ČR, tak si to pamatuj!

Soudruh Filip se opravdu přizpůsobil trendu současného vývoje a historického pokroku, protože před 30 lety se jako kolaborant a zrádce třásl strachy, zda nebude pověšen pracujícím lidem. Přesto je hoden obdivu, když dokáže mít hlavu naráz zastrčenou v ruském, čínském i severokorejském zadku. Měl by se však probrat a vzpomenout si, kde žije a za čí peníze žere. Protože použijeme-li jeho slova, pak ubohost komoušů dostoupila vrcholu, nikdo je nevolil a nepověřil vládnout.

Servilní Miloš Zeman postoj Prahy vůči Číně kritizoval samozřejmě také. Jak jinak! Vola do Číny jezdí dělat už dost dlouho a v minulých dnech jsme měli možnost registrovat, čemu se tam jezdí učit. „Každý, kdo se pokouší rozdělit Čínu v kterékoli části země, skončí s rozdrceným tělem a jeho kosti budou rozemlety na prach,“ řekl čínský prezident Si. „A jakékoli vnější síly, které budou tento pokus podporovat, se budou podle čínského lidu pouze hnát za přeludem,“ dodal.

Na začátku roku 2023 budeme zas volit prezidenta, pamatujme si slova Zemanova učitele a kamaráda, prezidenta Si! Protože Zeman nedávno nabídl tři favority podle svého gusta – Andreje Babiše, Vladimíra Dlouhého a Josefa Středulu.

„Kdybych měl uvažovat v klasickém pravolevém schématu, no tak dobrým kandidátem levice je Josef Středula. Vladimír Dlouhý je naopak dobrým kandidátem pravice. Když se tihle dva v druhém kole volby střetnou, tak to bude zajímavé a inteligentní utkání," řekl děd Vševěd. Hlavně by šlo o krásné zakončení polistopadového vývoje a finále kontrarevolučního komunistického puče. 

Zatímco jsme truchlili nad koncem populární hudby, vláda – plná znalců hezkých písniček, která nezahájí zasedání bez společného zpěvu písní Kávu si osladím o trochu víc a Korunou si hodím – přichystala mezitím truchlícímu národu dárek konečného řešení budoucích důchodů. „Lidé, kteří budou mít odpracováno dostatečně let, by mohli mít nárok na minimální důchod, který by se vyplácel ze státního rozpočtu a jeho výše by byla společná pro všechny. Nároková složka by se odvíjela od výše sociálních odvodů, jimiž každý během produktivního věku přispěl do penzijního systému,“ nabídla ministryně práce a sociálních věcí Jana Venezuela Maláčová. „Je nabíledni, že by se například – a už dnes to tak částečně je, nicméně náhodně – mohla ta základní složka financovat z daní napřímo a ta zásluhová z odvodů,“ uvedla dotyčná směr úvah na změny systému penzí. Připustila, že by se musel řešit problém živnostníků, kteří si ve srovnání se zaměstnanci (za něž to platí zaměstnavatel) platí vesměs odvody minimální.

 „Je potřeba si upřímně říci, že téměř 400 tisíc živnostníků má příjem do 20 tisíc korun měsíčně. Pokud budou mít minimální odvody, budou ve stáří pravděpodobně čelit chudobě,“ uvedla závěrem žena, před níž se soukromé kapsy strachy samy zašívají. A tak to má být! Jinými slovy – paraziti, kteří se sami živí, shánějí si práci, zaměstnávají jiné, nemají dovolené, stravenky, nemocenskou, naopak platí často nemocenskou i odvody za jiné – ti ať chcípnou.

Systém, budící hrůzu nejen v lesích kolem Jičína a Řáholce, je vlastně stejný jako původní návrhy penzijních systémů a spořicích účtů. Má to háček! Na spořicích účtech by lidé měli to, co by si naspořili. Podle systému Maláčové dostanou z toho, co si naspoří, jen to, co jim vláda spočítá a přerozdělí. Hlavně jim to však spočítá. Státní zaměstnanec je potenciální volič, živnostník potenciální terorista budování rudých zítřků. Uplynulo třicet let od listopadu 1989, je více než pravděpodobné, že Poslední bitva vzplála.

My nevíme, co budoucnost nám chová –

Však ještě žije českých bitev bůh,

A pro vítězství veliká a nová,

Je dosud širý dost ten český luh!

A chce-li bůh snad dát kdys nové seče –

Nám stačí hlas husitský na chorál,

Dost v zemi železa na dobré meče,

I v krvi železo – jan dál, jen dál!

Je na nás, v čem a jak chceme žít. Maminka Zpětného zrcátka v podobně vypjatých chvílích říkávala: Přestaňte blbnout, nebo toho budete litovat! Pro jistotu je to dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.



Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější