Zpětné zrcátko zaujal text Vlastimila Vondrušky, jinak úspěšného a výtečného spisovatele historické beletrie. Obsah je směsí postřehů, s nimiž lze souhlasit i dojmologie řazené tak, aby vyhovovala politickému cítění autora. Tím se ovšem dostává na tenký led demagogie již v prvních větách: „Nastal letní klid. Děti se přestaly obávat o klimatický osud planety… Jejich rodiče opustili Václaváky a Letné a… se svými pokrokovými dětmi odjeli… na prázdniny do klimatizovaných hotelů za peníze, které vydělávají i díky hanebné vládě.“ Autor sarkasticky tepe účastníky jarních demonstrací. Budiž, má právo rýpnout si do politických odpůrců. Mýlí se však v zásadní věci, když tvrdí, že ti rýpalové jedou „za peníze, které vydělávají i díky této hanebné vládě“. Tito lidé, pane Vondruško, jedou za peníze, které vydělávají díky tomu, že něco umí, a tím vytvářejí hodnoty, které potřebuje naopak ona „hanebná vláda“. A právě ona, díky nim, dostává peníze, které svévolně, a ne vždy vhodně rozhazuje.
Autora textu je třeba také upozornit, že umělců, kteří byli na karlovarském filmovém festivalu, byly tak dvě stovky. Těžko říct, kolik z nich mělo kocovinu měsíc po festivalu, ale už dávno koncertují a hrají, jako každé léto. Jediný, kdo se válí na dovolených, je „hanebná vláda“, a to přesto, že nemá ministra kultury a schválený státní rozpočet. Ani revoluce, pane Vondruško, se nedělají jen v pracovní době, jak tvrdíte. Například ta, která smetla podobné kecy, začala v pátek po pracovní době a během jednoho víkendu smetla čtyřicet let kydů. Nikdo si nemyslel – tehdy ani teď – že „láska a pravda zvítězí jaksi samy od sebe“ (citace). Proto se lidé tehdy nechali na demonstracích mlátit, zatímco krasomluvové volali po klidu na práci. Kde jste byl vy, pane Vondruško, onen listopadový víkend? Proto ti lidé chodí na demonstrace i dnes!
S autorem lze souhlasit v části textu, kdy varuje: „Prodloužili jsme věk, ale nezastavili stárnutí organismu. Jinými slovy, dožíváme se sice vyššího věku než naši předkové, ale stav těla a duše se proporčně s tím neprodlužuje.“ Zpětné zrcátko si jen není jisto, zda si tím pan Vondruška polepšil u svého favorita v Lánech.
Moskva a Peking jako naše vzory. Už zase?
V závěru textu pak do toho autor šlápnul naplno: „Za vlády Washingtonu se nesmí hovořit o úspěších Moskvy a Pekingu… vyhýbáme (se) i diskusím o nepříjemných aspektech… soukromého života. Pak stačí pár bláznivých aktivistů a aktivistek, kteří začnou kázat bludy, a my mlčíme. Stydíme se říci, že být normální je správné. Že je normální chovat se pragmaticky a respektovat své potřeby, pudy a city. Aby nás otesali do jednotné podoby ‚nového člověka‘, za hanebnost se označuje minulost bílého muže, dualita pohlaví, selský rozum. Ten, komu se to nelíbí, má mlčet. A pokud nemlčí, je třeba ho umlčet.“ Nevím, kde žije pan Vondruška.
Já pod vládou zmíněné „hanebné vlády“ a Miloše Zemana. Poznámka o zákazu hovořit o úspěších Moskvy a Pekingu je proto úsměvná. Vždyť kdo by neslyšel o miliardách z Číny denně formujících naši budoucnost. Kdo by neslyšel o zapůjčené pandě výměnou za hadrového krtka. Kdo by nevěděl o vítězství Číňanů nad námi v souboji na vlajkové žerdě při návštěvě jejich prezidenta. Kdo by nezaregistroval, že Miloš Zeman se usilovně snaží zavést řízení společnosti způsoby, jež se naučil v Číně? A Moskva? Vy nevíte, pane Vondruško, nic o letu Vladimíra Putina v čele jeřábů, o vylovení amfory, o ponoření se k vybuchlé atomové ponorce? Vy jste neslyšel, že se ve všech oblastech lidské činnosti Rusko zlepšuje, v současné době v počtu zatčených výtržníků? K vám se snad nedostaly zprávy o úspěších obchodních misí prezidenta Zemana do obou zemí, jež přinesly investice rozsahu, který ani nejde spočítat? Nevěřím! A doufám, že mne co nejdříve seznámíte s dalšími epochálními úspěchy obou zemí, které nám mohou být vzorem. Jedna už dokonce byla. Jen díky tomu jsme měli kosmonauta málem dřív než Američané a bezmasý den jen ve čtvrtek. Také otesání lidstva do jednotné podoby „nového člověka“ dokázali nejlépe v sovětském Rusku a úspěšně se to daří i v Číně, přestože hlupáci v Hong-Kongu se brání. Citovaný text se jmenuje „Inventura naší marnosti“, a pokud je text manifestem spolubojovníků pana Vondrušky, pak je to v pořádku.
Ovar se na chvíli zabavil, Andrej má rozpočet v paži
Rozmarné léto vstoupilo do druhé poloviny nabité událostmi, jež Zpětnému zrcátku, citlivému i na pouhé vánky změn, nemohly uniknout. Co nového v borových hájích a luzích? Problém ministra české kultury byl vyřešen tím, že žádného nemáme. Stejně jako děti na letním táboře mají potřebu udržet kontakt s nejbližšími, mají ho i vůdci národa, Andrej Babiš a Jan Hamáček, oba těžce nesoucí tíhu odloučení, si vyměňují korespondenci (mezi sebou) a po jejím přečtení, zdá se, i prádlo (sami sobě): „Ahoj Andreji, jak se máš, my děláme, co můžeme, ale moc nemůžeme. Dle dohody jsme udělali cirkus kolem rozpočtu. Chceme strašně moc, ale klid, jak jsme řekli – dohodneme se. Vždyť to stejně zaplatí ta holota! Úcta tvému tvrdému postupu při jednání s Ovarem. Tvůj Honza.“ Stálo v dopise z Hybernské na Côte Azur.
A odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: „Ahoj Honzo, jak se máš, já se mám taky moc dobře! Rozpočet, ty vaše návrhy neberu vážně, platí dohoda, že to snížíme o 30 až 40 procent, a když se dostaneme na 12 miliard, tak fajn. Já tobě skládám poklonu za nekompromisní postoje při tanečcích kolem Tondy. Ale aspoň se Ovar na chvíli zabavil a bude od něj na čas pokoj. Občas vyletím, sorry jako, ale musí to vypadat, chápeš? Cest´la vie, AB.“
Těžký prezidentský život polyglota
Miloš Zeman nedávno na TV Barrandov Jaromíra Soukupa uvedl, že musí omezit kouření, které mu prý způsobuje nechutenství a hubnutí. Zpráva způsobila v odborných lékařských kruzích šok, protože jak známo, Miloš Zeman začal kouřit až od 27 let, a to vylučuje negativní následky kouření. Poznámka o lehké indispozici prezidenta Zemana vyvolala vášnivé diskuze všech diváků pořadu, ale oba na závěr popřáli Miloši Zemanovi ještě pevnější zdraví, než má teď. Štvavá média se okamžitě pokusila situaci zneužít k pomluvám o jeho nejisté chůzi a nepřítomném výrazu, budícím prý dojem, že prezident kolem sebe vidí létat neviditelné objekty. Jistě, již vícekrát bylo prokázáno, že Miloš Zeman vidí víc než ostatní lidé.
Stejně zlovolné jsou i pomluvy o jeho zhoršující se řeči. Prezident jako světový státník neustále se pohybující mezi metropolemi občas ze zvyku plynule přechází z jednoho jazyka do druhého. A jeho znalost jazyků je tak mimořádná, že občas přejde i do jazyka, který u nás není znám. To způsobuje situace, kdy mu méně vzdělaní posluchači nerozumí. Ve skutečnosti je prezident zdráv jako řepa a podle toho se i chová.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
