Andrej Babiš po schůzce u Pavla na Hradě při brífinku ve Strakovce (4.2.2026)

Andrej Babiš po schůzce u Pavla na Hradě při brífinku ve Strakovce (4.2.2026) Zdroj: ČTK / Šimánek Vít

Premiér Andrej Babiš (ANO) na setkání s prezidentem Petrem Pavlem (4.2.2026)
Premiér Andrej Babiš (ANO) přijel na jednání s prezidentem Petrem Pavlem (4.2.2026)
Jednání poslanecké sněmovny: premiér Andrej Babiš (3.2. 2026)
Jednání poslanecké sněmovny: premiér Andrej Babiš (3.2. 2026)
Andrej Babiš (ANO) během jednání Sněmovny o nedůvěře vládě (3.2.2026)
11 Fotogalerie

Macinka, Okamura a Rajchl jsou okraj. Hlavní problém je Babiš a jeho snaha vše jen „vysedět“

Vladimír Mertlík
Diskuze (2)

Když Zpětné zrcátko vydalo 20. ledna 2026 ohlédnutí kritizující lhostejnost veřejnosti, netušilo, že dřív, než bys řekl Babiš, bude vše jinak. Devadesát tisíc lidí přivedly na Václavské a Staroměstské náměstí SMSky ministra zahraničních věcí Petra Macinky, který znovu zřejmě podcenil dopad kombinace požití většího množství alkoholu s masturbací.

Věnujme však nejprve pozornost událostem, které nedělní demonstraci předcházely. Vzápětí poté, co prezident ministrovy SMS zveřejnil a předal právníkům i policii ke zjištění, zda nenaplňují trestný čin vydírání, řada chytrolínů je v souladu s tvrzením v té chvíli již připosraného autora označila za vyjednávání. Výblitky páně ministrovy jsou tak provařené, že citace by byla ztrátou času, ale mluvit o nich jako o vyjednávání může jen debil, sociopat či existence intelektuální a morální hladiny Petra Macinky. Ani výraz vydírání není adekvátní, neboť jediným možným výkladem Macinkových SMS je „vyhrožování“!

Pokud bychom chtěli přijmout tento způsob komunikace jako modus vivendi, je třeba přijmout jako způsob vyjednávání také výzvu: „Peníze, nebo život!“ Je třeba se omluvit maršálu Hermannu Göringovi, že jsme jej dosud osočovali neprávem z vydírání, když v noci 14. března 1939 předložil Emilu Háchovi návrh vyjednávání, podle nějž prezident mohl buď na místě podepsat žádost o ochranu Vůdce nad protektorátem Čechy a Morava, nebo počítat s bombardováním Prahy Göringovou Luftwaffe. Slovy ministra Macinky: „Buď budu mít von Neuratha na Hradě a (Hácha) bude mít klid, nebo spálím celou Prahu způsobem, který vejde do historie diplomacie."

Inspirací byl ministru Macinkovi nepochybně i projev Josepha Goebbelse z 18. února 1943, známý jako „Rede im Berliner Sportpalast“, vrcholící slovy: „Chcete totálnější a radikálnější válku? Chcete totálnější radikálnější válku, než si vůbec lze představit?“

I pokusy označit prezidenta Petra Pavla za zbabělce, který vyzradil listovní tajemství, zesměšňují jen jejich autory. Našlo-li se i po zveřejnění obsahu výhružných SMS dost idiotů nebo sviní usilujících o definitivní likvidaci polistopadového uspořádání státu, zkusme si představit, co by se dělo, pokud by prezident jen oznámil, že mu ministr poslal nevhodné SMS, jimiž ho vydírá, ale prezident jako Mirek Dušín je nezveřejní. Ptejme se, je-li vyzrazením listovního tajemství veřejná identifikace člověka, který někomu na dveře namaloval Davidovu hvězdu či hákový kříž a není to výjimečně Filip Turek.

Výsledkem výše uvedeného bylo devadesát tisíc občanů na pražských náměstích a zatím jen zdálky znějící tóny písně německé skupiny Scorpion „Wind of Change“. Na druhou stranu je paradoxem, že právě Petr Macinka a Filip Turek, jinak 6% omyly říjnových voleb významu statistické chyby, jsou spouštěcími mechanismy probuzení veřejnosti v odporu proti vládě lůzy dřív než vůdci opozice, a tak vděčně jako obvykle volejme: „Ho-ši-děku-jem! Ho-ši-děku-jem!“ 

Záměrný odstup několika dnů si Zpětné zrcátko nechalo k co nejvíce objektivnímu hodnocení průběhu demonstrace, které je třeba začít smeknutím klobouku až na zem před organizační schopností Mikuláše Mináře a jeho lidí. Po osmi letech bylo možné přes únorový mráz znovu cítit hřejivé teplo pohody slušných lidí, jejich vzájemného respektu a úsměvů. Naštěstí nikoho z představitelů stran a hnutí opozice nenapadlo se producírovat na scéně, a proto úkol stát se „lívanci“ demonstrace na sebe vzali umělci a zástupci jiných profesí.

Rozhodně nic proti účasti lívanců umělců, byť jejich výběr, snad z důvodů časové tísně, byl tentokrát až na Hynka Čermáka diskutabilní. Nikoliv snad jen výší a aktuálností popularity zmíněných, z nichž Jitka Čvančarová je jakýmsi inventářem akcí Milionu chvilek, ale opět až na Hynka Čermáka prakticky jejich nulovou veřejnou aktivitou v obdobích mezi demonstracemi. Snad proto byly až na Čermáka jejich projevy plny floskulí krasoduchů o nutnosti chránit svobodu a demokracii, vztyčených véček, a dokonce volání „Jsme s vámi – buďte s námi“, kdy se Zpětnému zrcátku zachtělo zvracet nad kýčem a při vzpomínce, jací lidé měli tato hesla na rtech a co později měli na rukou. Není také jisté, zda opakované ověnčení se tím, jak moc dobře a jak dlouho prezidenta znám, přináší prezidentovi jakousi jinou, lepší a kvalitnější podporu.

Zpětné zrcátko proto více ocenilo projev katolického kněze, svým způsobem rebela Marka Orko Váchy, odvolaného Arcibiskupstvím pražským jako vikáře akademické farnosti pro porušení liturgických pravidel, jímž bylo sloužení mše v restauraci. Tím, kdo dal akci hlubší smysl než jen jako odpor provokacím zpovykaného fracka, byl po vítězstvích hnutí ANO ve volbách vždy znovu vyhozený úředník Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Leo Steiner. Důvodem jeho prvního vyhazovu bylo, že se jako vedoucí úředník na Státním fondu životního prostředí v roce 2019 postavil proti vyplacení dotace holdingu Agrofert z důvodu střetu zájmů Andreje Babiše. Později po nástupu Fialovy vlády jako vrchní ředitel odboru MMR vedl rozhodování o pravidlech pro dotace a jejich kontroly, aby i zde byl hned po říjnových volbách Babišovým komandem „Viktorů čističů“ znovu vyhozen. A v tom je jádro pudla!

Podpora prezidenta v konfliktu se zdivočelou nulou, nadmutou pýchou na získanou moc je krásná věc, ale nejvíc lze prezidentovi pomoct odstraněním příčiny konfliktu, kterou je Andrej Babiš. Parazit Babiš, jak jej nazvala Bára Štěpánová v pořadu České televize, je ta hlavní příčina marasmu a cíl, který je třeba odstranit. 

Už téměř půl roku probíhá v zemi fraška dvou zpovykaných fracků, zatímco Babiš se plácá do stehen a smíchy mu tečou slzy. Kdy se naposledy mluvilo o jeho trestním stíhání? Prostě víme, že nebude vydán, tak co s tím? Kdo se zajímá o průběh vyřešení jeho střetu zájmů? Však se řeší, vždyť vláda už odsouhlasila dotace pro Agrofert za 250 milionů! Že tu nejsou ruské tanky? Zatím jen proto, že jich Putin sám má málo, ale zrušení omezení vstupu ruských diplomatů do země už jsme zvládli. Proto jsou té svoloči demonstrace a žvásty krasoduchů o nutnosti chránit svobodu a demokracii k smíchu, stejně jako kecy, jak musíme s těmi pomýlenými voliči ANO, SPD včetně nalepených vší a vekslácko-výfukářské bandy komunikovat a nenechat je v omylu. Je prý třeba je přivést na správnou cestu, přece nejsme jako oni…  Jděte už do hajzlu! Jací pomýlení! Ti, co tuhle svoloč přivedli k moci, si takovou vládu přáli a ta koná jen tak, jak si její voliči přejí. Nejdřív byla poptávka, pak teprve dodávka. Že jsme nebyli tak citliví a komunikativní k Němcům, kterých jsme vypráskali tři miliony jen proto, že byli Němci, pokud jsme je neutloukli. 

Turek, Macinka, Okamura, Rajchl – jen několikaprocentní odpad. Hlavní problém je Andrej Babiš, ten je přivedl, ten je drží a jen mířením na něj může náš tlak mít smysl a bolet. Babiš, který chce stát jako firmu nejen řídit, ale také ho jako firmu vlastnit. Guru Václav Klaus, vekslák Richard Chlad s upocenými statisíci korunami, které těm srabům dal? Nenechte se vysmát!

Příště mimo Prahy další města? Fajn! Pak Letná? Senzace! Stejně z nás ale budou mít srandu. Když se Babiš v roce 2017 třásl strachy z narvané Letné, řekl mu Zeman: „Ser na ně, stačí to vysedět!“ Ano, počítají s tím, že to vysedí. Ale nevysedí demonstrace kolem Strakovky, sněmovny, senátu, pumpy a vily v Průhonicích, kolem Takešiho hradu, kolem MZV... obklíčeni tak, že nemohou ven ani dovnitř. Strach je to jediné, čemu rozumí! Není řeč o násilí, jen o tlaku. Jsou jako prodavači kastrolů a levných energií, jako falešní američtí plukovníci na dálku zamilovaní do tetek v menopauze. Dejte jim své peníze i úspory a oni vám za dluhy vašich dětí a vnuků dodají zázračný kastrol a čepici s kšiltem. Bojí se, neboť vědí, že mohou být odhaleni a zbaveni oslíků, třesoucích zlaťáky. Co udělají, budeme-li důslední? Pošlou na nás policii s obušky a stříkačky? Možná že jo, možná že i vyjedou… už jsme to zažili a už jsme to i přežili. Aspoň se ukáže, jak moc chceme svou svobodu a demokracii chránit! Místo exhibic krasoduchů řekněme příště nahlas, kdo, jak a kde porušuje pravidla a co má a může každý z nás proti tomu zítra udělat. Demokracie a svoboda neumírají na nedostatek krásných slov, umírají na nedostatek občanů, kteří vědí, kam jít a co dělat.

Nejsou tak silní, to jen my jsme zatím byli tak slabí!

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík

Vstoupit do diskuze (2)