Bartkovský: Jaký Napoleon, takové Waterloo. Mastný pytlík pro Zemana vykresluje zoufalost Babišovy vlády
Česko je skutečně v hluboké krizi. Desetitisíce lidí v ulicích protestují proti vládě. Na ministerstvech se dějí nesystematické změny. Premiér je stále ve střetu zájmů. Rozpočet je de facto nezákonný, protože jeho schodek porušuje pravidla tzv. rozpočtové odpovědnosti. Prezident se stále nebaví s ministrem zahraničí. Ministra životního prostředí nemáme. A přesto mě nejvíc v uplynulém týdnu naštvala úplně jiná věc.
Petr Macinka rozjel hru se všemi prezidenty. A tak zatímco s tím aktuálním válčí, ten předminulý mu každý týden u piva už dlouhá léta za něco nadává. Zbyl mu tak ten poslední žijící – Miloš Zeman. A co udělá Petr Macinka poslednímu prezidentovi, který je ochotný s ním v dobrém sdílet místnost? Dorazí za ním do lánského bungalovu s umaštěným pytlíkem z fast foodu a vládním „zmoštěncem“ za zády. Není to přitom Turek, kdo mi na téhle scéně vadí. O tom není potřeba mluvit, protože není vůbec důležitý. Naprosto zásadní je ten umaštěný pytlík!
Je to až skandální. Za Milošem Zemanem svého času dorazil vládce miliardové Číny. Osobně. Zahrnul jej dary, a Zeman mu naopak nechal cestu vyklidit českou policií, aby ho, nedej bože, někdo neobtěžoval tibetskými vlajkami. Také Vladimir Putin stál před Zemanem v němém úžasu, když mu český prezident radil, že novináři se mají likvidovat. Český exprezident dokonce vymyslel nové texty Ferdinandu Peroutkovi a je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako muž s největšími trenkami na světě, jež následně sám spálil. O heroickém výkonu vypití hradního skladu lihovin nemluvě. Za takto významnou osobou prostě nemůžete dorazit s něčím tak fádním, jako je umaštěný fastfoodový pytlík.
Jeho obsahem navíc bylo španělské sladké pečivo zvané churros. Jedná se o smažené odpalované těsto, které se servíruje čerstvé, ideálně ještě teplé a namočené do horké čokolády. Koupit to někde na benzínce mezi Dubčí a Lány a v mrazu se s tím pytlíkem klouzat do bungalovu je vrchol nevkusu. Hostit tím bývalého prezidenta pak vyloženě vrchol trapnosti. To navíc v době, kdy Česko sleduje už čtvrtou řadu veřejnoprávní reality show Peče celá země. Upřímně jsem doufal, že základní znalosti ze světa cukrařiny už prokapaly celým národem podobně, jako likér prokapává piškotovým těstem. Leč zmýlil jsem se, protože jinak by ministr nemohl servírovat jakémukoli protějšku něco tak fádního, jako jsou vystydlá churros.
Tahle malá trapná epizoda ale vykresluje dosavadní způsob vládnutí celé Babišovy vlády. Nekompetentní lidé dělají zoufalé činy, a země se tak během padesáti dnů potýká s dopady srážek jednoho přebujelého ega s druhým, místo abychom se konečně dozvěděli, co kabinet vedený hnutím ANO udělá pro „naše lidi“. Petr Macinka s napoleonkovskými komplexy nejprve v nočních esemeskách vyhrožuje hlavě státu mezinárodním peklem, ale po odjezdu do Bruselu zkrotne jako beránek. Zaštiťuje se podporou Andreje Babiše, který o jeho jednání nemá sebemenší ponětí, zatímco největšího osla dělá z koaličního partnera Tomia Okamury. Nebere ho jako důležitého hráče a automaticky počítá s tím, že mu šéf SPD vše odkývá, jen když o tom nebudou pak mluvit nahlas před svými voliči.
Ale jaký Napoleon, takové Waterloo. Motoristé se svými kauzami dál propadají ve volebních průzkumech pod pětiprocentní hranici a tvrdí dokážou být jen ve spřátelené internetové televizi. V té během vysílání tahají z diváků peníze za předražené mince s vlastní podobiznou. O hlídání rozpočtu raději nemluvme. Na to rezignují s každou další miliardou schodku víc a víc. Oto Klempíř se tak raději baví se sobě rovnými – slovenskou ministryní kultury Šimkovičovou, Boris Šťastný řeší průšvih s vyplácením peněz paralympionikům, jež chtěl předtím ochudit. Všem těmto lidem doporučuji proto ke sledování výše zmíněný pořad Peče celá země, kde zjistí, jakým dezertem by bylo slušné uctít hlavu státu, ale především to, jak se chovat k druhým a jak efektivně spolupracovat. A mimo jiné také to, že u dezertu nezáleží pouze na tom, jak zvenku vypadá, ale hlavně na tom, z čeho je uvnitř a jak to celé drží pohromadě. A to platí nejen pro dezert.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
