Jak dlouho se ještě budeme dívat na panoptikum tuposti a neomalenosti Bobiše a jeho vyděračů?
Každý den vlády Andreje Budelípa se Zpětné zrcátko víc a víc obává, zda právo na název Panoptikum nebude muset sesterský blog hájit soudní cestou, neboť těžko lze nalézt planetou napříč konkurenci tak panoptikálních existencí, jaké se staly po volbách reprezentanty země. Krok za krokem potvrzují, že slavný dokument komika Saši Barona Cohena alias Borata: „Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu“ (2006) je slabým odvarem toho, co zažíváme jako českou realitu 2026.
Můžeme sice ohrnovat nos nad výjevy oddanosti Severokorejců Kim Čong-Unovi tváří v tvář laufům kanónů, jimiž jsou nevděčníci popravováni. Tuto útěchu nám ale pokazí zjištění, že podobu ovcí vedených voly a trestně stíhanými pasáky jsme si my na rozdíl od nich vybrali dobrovolně. České besídce zvláštní školy jsou kupodivu blíž ještě nedávno Spokojené státy americké šklebem směšného klaunaa s duší a charakterem Jockera vévodícího tamní manéži. Je neuvěřitelné, kam až klesla země, která byla déle než sto let lídrem světa a ochráncem svobody. I tamní Jocker, stejně jako náš Budelíp vsadil na lůzu a vychcánky, jimiž pohrdá, přestože přízní jeho konečníku způsobují zácpu.
Hnací motor jejich konání je frontotemporální demence projevující se infantilností, ubohými vtipy a totální disinhibicí, tedy v sociální a komunikační oblasti neuměřenou až extrémní a nežádoucí ztrátou zábran, nerespektováním zákazů a tabu a vulgárním slovním napadáním odpůrců v diskuzi. Behaviorální projevy chování mířící k žádoucímu cíli bez ohledu na morálku i společenské normy; psychologické symptomy demence ve spojení s emoční labilitou až emoční inkontinencí, jsou přirozenou součástí jejich profilu. Neschopnost zadržet nebo ovládnout tyto výrazové projevy emocí i na málo emoční či neemoční podněty, rychlé střídání kladných a záporných citových reakcí může vést až k organicky podmíněné psychické poruše afektivní inkontinence.
Celková regrese osobnosti pak představuje návrat, zvrat vývoje i sestup na úroveň předchozího vývojového období nižšího věku – infantilizace. U starších lidí dochází někdy až ke ztrátě a úpadku dříve rozvinutých schopností i umu a návratu dřívějších forem chování a prožívání. Tuto regresi ve smyslu nástupu agresivního a simplexního až primitivního chování lze nalézt hlavně u alkoholiků a v případech některých poruch osobnosti.
Ano, nemýlíte se! Charakterová i mentální příbuznost je klíčem k epigonství a touze podobat se velkému vzoru a snaze využívat jeho myšlenek. Zde začíná cesta k nejubožejšímu dopisu dějin české diplomacie a politiky, v němž Miloš Zeman olizuje „kolegovi prezidentovi“ palec u nohy a nadýmá se pýchou jak po míse hrachu: „…u nás mi říkají český Trump a manželka je také Ivanka“. Jak dobře pamatujeme, vše končí u inkontinence nejen emoční a afektivní… Zde začíná šití červených čepic „Silné Česko“, aby se v čase nejistoty osudu božského gurua ocitly ve skladu politického secondhandu a vytaženy byly až po jeho opětovném zvolení vůdcem světa. Zde se přání z nahrávky automatu „Happy Christmas“ vydává za konzultaci vůdce světa s vůdcem české holoty.
Budiž přičteno k dobru Budelípa, že uvedená charakteristika, která na Miloše Zemana sedí, jako by šlo o jeho osobní diagnózu, se premiéra svými děsivými závěry (zatím ještě) netýká. Je nahrazena nenasytnou chamtivostí a zbabělostí nést zodpovědnost za kroky včerejší. To jej přes ukazování síly svalů i množství mozkových závitů činí vydíratelným od marginálních ubožáků, které bez ohledu na barvu dresu pojí trpělivost vši čekat na příležitost a morálka potkana. To činí jejich společnou vládu odpudivou a hanbu v slušných lidech budící, nikoliv schopnost rozházet cizí peníze ve prospěch volebního úspěchu.
Primární starostí sociálního státu, jehož étosem se Budelíp i jeho vyděrači ohánějí, má být podpora těch, kteří neměli v životě štěstí jako my zdraví, aby jim především nabídl pomoc ke komfortnímu prožití jejich osudů. Korupce elektorátu bankovkami ze státního rozpočtu to rozhodně není. Přesto by vše do této chvíle uvedené mohlo být jen panoptikální formou vládnutí, kterou by s ohledem na velikost republiky nemusel svět zaznamenat, a úhradu účtu by zaplatily mimo nešťastníků z řad voličů svéprávných stran současné opozice i děti blbečků, kteří věří tomu, že dluhy se neplatí a vládnout se dá i s marťany.
Horší je to však s výstupy jednotlivců současné vlády, které svým přeshraničním dopadem ohrožují bezpečnost státu, jeho dosavadní ukotvení za hranicemi ruských gubernií a nedělají nesvéprávné debily z těch, kteří svou politickou orientací na rozdíl od voličů ANO, SPD a zpovykaných fracků Výfukářů dávají najevo, že debily rozhodně nejsou.
Třetí nejvyšší představitel Česka, členského státu EU, předseda Sněmovny Parlamentu ČR, předseda nepřiznané volební fake koalice a zásadní odpůrce imigrace podle stranické linie Čechy Čechům, korejský Japonec Tomio Okamura po příchodu do kanceláře okamžitě odstranil vlajku EU a jako vlastenec ji nahradil druhou vlajkou Česka. Předtím navštívil místo, kde se 16. ledna 1969 upálil na protest proti stoupajícímu vlivu kolaborantů a zrádců Jan Palach. Okamurovo položení květin je demonstrací jeho neomalenosti a plivnutím do tváří obětem sovětské okupace. Stejným, jakým by bylo položení věnců u pecí krematorií v Osvětimi Juliem Streicherem, vydavatelem antisemitského časopisu Der Stürmer, odsouzeným v Norimberku k trestu smrti oběšením či Heinrichem Himmlerem, říšským vůdcem SS, zodpovědným za provádění holocaustu.
Petr Macinka, jehož kvalifikací na post ministra zahraničí a ministra životního prostředí je jen dlouholeté nošení kabelky Václavu Klausovi ve chvílích, kdy předstíral líbání milenky při aranžovaném přistižení návratu ze „záletu“, s sebou na zahraniční cestu vzal poslance Filipa Turka, jenž před vybombardovaným domem v Kyjevě prohlásil, že za válku na Ukrajině může rozšiřování NATO. V reakci na jeho státnické vyjádření Macinka vzkázal prezidentovi, že mu sebere peníze na provoz jeho kanceláře, pokud Turka nejmenuje ministrem, a naznačil, že se mezi Motoristy jedná o Turkově prezidentské kandidatuře. Také Turek po nekonečném výčtu vtipů o vhodnosti upálených cikánských dětí, adoraci nacismu a dalších projevech IQ výšky nohou zakrslého jezevčíka přitvrdil, když zdůraznil, že jeho černý humor nepobrali hlavně lidé „s nižší kognitivní schopností“, k nimž zařadil i prezidenta.
„Dlouho jsem přemýšlel, koho mi Turek připomíná,“ opáčil přítel Zpětného zrcátka na dotaz, co si o dotyčném velikánovi myslí, a pokračoval: „Pak jsem zjistil, že Švejka, ale rozdíl mezi Švejkem a Turkem spočívá v tom, že Švejk blbýho jenom dělal!“
Nejsmutnější je však zrychlující odkopávání se vydíraného premiéra Budelípa. Totální ztráta zábran a rezignace na zbytky autority politika hodného respektu přesto, že s jeho linií nelze souhlasit, v kombinaci s narcistickým sebevědomím děda Vševěda je sebezničující. Byť dle přiznání jeho někdejšího mluvčího o tom, že šéf neumí psát na počítači a žije v domnění, že se jeho provoz udržuje v chodu přikládáním dřevěných pelet, bude prý premiér osobně řídit digitalizaci a dohlížet na její rozvoj. Oddané sudokopytníky uklidnil prohlášením, že bude moderovat diskusi o školním stravování s důrazem na dotované využívání mléka kravských žaludků a bezmasých uzenin holdingu Agrofert.
Závěrem svého ranního hlášení ujistil fanoušky, že se bude osobně zabývat ochranou jejich zdraví, sledováním nemocí a epidemií, vydáváním zdravotnických doporučení a standardů, podporou očkování a prevence i snižováním počtů nemocných rakovinou a péčí o jejich duševní zdraví. Obrovský mezinárodní ohlas vzbudilo Budelípovo oznámení, podle nějž si před mimořádným summitem zemí EU zakoupil globus za 15 000 Kč, aby zjistil, kde leží Grónsko… a mohl nadále osobně řídit zahraniční politiku i bezpečnost. Je pozoruhodné, že po seznámení veřejnosti se svým krokem hodným strategie geopolitického experta a giganta následovalo Budelípovo rozhodnutí, že nebudeme Grónsko podporovat v jeho provokacích prezidenta Donalda Trumpa.
„Člověk se musí rozhodnout, jestli chce dělat legraci pro chytrý, nebo pro blbý. Přitom i v tom představení pro chytrý musí bejt tu a tam něco pro blbce. Takový dlaždice, po kterejch může ten blbec za tím představením kulhat,“ řekl kdysi Jan Werich o humoru Divadla Járy Cimrmana.
Po dlaždicích, jež zůstávají za kroky premiéra Budelípa a vlády vyděračů, mohou její voliči, Werichem zmínění, nejen kulhat, ale dokonce běžet. Jak dlouho ještě chceme zůstat diváky?
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
