Trump si Nobelovu cenu nezaslouží. Demokracií pohrdá, vydírá spojence a stává se hybridní hrozbou
Chování Donalda Trumpa stále více připomíná imperiální manýry Vladimira Putina. Porušuje mezinárodní právo a vyhrožuje západním spojencům. Jeho umanutá snaha ovládnout Grónsko za cenu obchodní války s Evropou je nebezpečná hra a nelze ji brát na lehkou váhu.
Bílý dům bourá tabu poválečné historie mezinárodního řádu. Spojené státy přestávají být pod nevypočitatelným Trumpovým vedením garantem svobody a demokracie, ale naopak se stávají cynickou hrozbou pro dosavadní západní spojence za aplausu všech nepřátel demokratického světa.
Trump na Putina nestačí
Trumpových 24 hodin, během kterých sliboval ukončit válku na Ukrajině, se prodlužuje na neurčito. Jeho dvorní vyjednávači Witkoff a Kushner hrají karty až příliš okatě na straně Kremlu. Nebýt podpory evropských státníků, byl by prezident Zelenskyj, bránící svoji zemi před invazí ruských vojsk, donucen kapitulovat.
Ještě nedávno se zdálo, že Trump konečně přehodnocuje nefunkční strategii, jež skutečně nepřipomíná 4D šachy, jak často protichůdná vyjádření a postupy označuje jeho tým. Že pochopil, že žábou na prameni mírových jednání je Putin, jenž torpéduje dohodu vymyšlenými útoky ukrajinských dronů na vlastní haciendu.
Znovu se vynořily zprávy, že konečně schválí dávno připravené drtivé sankce, jež by brzy pocítila už tak podlomená ruská ekonomika. Nyní však z nepochopitelných důvodů znovu otočil a lživě označil Kyjev za viníka, údajně brzdícího ukončení války. Trump tím přiznává, že na Putina nestačí, a hledá původce svého selhání kolem sebe. Znovu na straně oběti a těch, kdo jí pomáhají.
Vrtěti Madurem
V tomto kontextu se nelze zbavit dojmu, že únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura je jakousi verzí filmu Vrtěti psem, sloužící mimo jiné k odvrácení dosavadních neúspěchů na východní polokouli. Putin nechce ustoupit, Írán masakruje své svobodomyslné občany, a není známo, kdy bude odzbrojena teroristická organizace Hamás operující na území Gazy. Spousta siláckých slov zaniká v syrové realitě.
Nikdo soudný nebude truchlit po diktátorovi Madurovi, jenž zruinoval venezuelskou ekonomiku, pronásledoval opozici a donutil miliony lidí k emigraci. Mnozí však varují, že Trump touto operací uvolňuje ruce Putinovi v jeho zájmové sféře.
Naděje, že dá šanci demokratické opozici, nestouply ani po Trumpově schůzce s opoziční vůdkyní Maríou Corinou Machadovou, k níž měl odtažitý vztah. Nechce se tomu věřit, ale vyplýval z osobní frustrace, že loni dostala Nobelovu cenu míru. Místo něj. Trump o ni usiluje dlouhodobě a Norsku vyčetl, že se mu ji „pošetile rozhodlo neudělit, přestože ukončil osm válek“, což je jeho často opakovaný mýtus.
Machadová svoji Nobelovu cenu Trumpovi „předala“ ve snaze ho obměkčit, což nemá žádnou oficiální platnost. Ani toto bizarní divadlo však zatím nevede k přehodnocení jeho přesvědčení, že se lépe dohodne s představiteli Madurova marxistického režimu, který zůstává u moci. To by jen potvrdilo podezření, že mu nejde o demokracii, ale především o ropu.
Nepřijatelné tlaky na Grónsko
Nobelovu cenu za mír si nezaslouží, i když lze namítnout, že ji dostal i palestinský terorista Arafat. Jeho šance nejspíš klesly k nule poté, co se rozhodl přitlačit na pilu ve snaze ovládnout Grónsko. Nestačilo, že Dánsko i evropští spojenci mají zájem na posílení alianční spolupráce se Spojenými státy v této zóně.
Dánští představitelé se snažili rozptýlit obavy ohledně údajné zranitelnosti Arktidy. Kodaň loni oznámila balíček obranných opatření pro Arktidu v hodnotě 6,5 miliardy dolarů v reakci na kritiku USA, že nedostatečně ochránila Grónsko.
Přísliby Trumpa neodradily, chce všechno nebo nic. Varoval, že pokud selžou jiné prostředky k získání Grónska, zváží i silové obsazení. Na Grónsko jako součást Dánského království se ovšem vztahuje klauzule NATO o kolektivní obraně podle článku 5, což by mohlo znamenat rozpad Aliance.
Už samotné Trumpovo vyhrožování je z jiného civilizačního okruhu. Jeho slova se později snažil mírnit ministr zahraničí Marco Rubio, že by šlo jen o odkup, ale Američané už mnohokrát slyšeli, že Grónsko není na prodej a nechce přejít do područí Washingtonu. „Je jasné, že prezident si přeje dobýt Grónsko,“ uvedl dánský ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen po krachu jednání s J. D. Vancem a Rubiem.
Trump jako hybridní hrozba
Trump opakovaně naznačil, že suverenita USA nad největším ostrovem světa je nezbytná k zajištění americké bezpečnosti a omezení čínského a ruského vlivu v arktické oblasti. Jenže Dánové tvrdí, že největší hrozbou pro Grónsko, bohaté na nerostné suroviny, jsou dnes Spojené státy. V reakci na nehorázné zastrašování vyslalo osm evropských zemí po dohodě s Dánskem na grónské území malé kontingenty.
„Toto je velmi nebezpečná situace pro bezpečnost, ochranu a přežití naší planety. Tyto země, které hrají tuto velmi nebezpečnou hru, do hry vnesly úroveň rizika, která není udržitelná ani obstojná,“ reagoval dotčeně Trump.
Poté oznámil, že od 1. února zvýší o deset procent (na 25 procent) clo na zboží z Dánska, Norska, Švédska, Francie, Německa, Británie, Nizozemska a z Finska. Má být v platnosti, dokud se Spojeným státům nepodaří uzavřít dohodu o koupi Grónska.
Trumpovy hrozby míří přímo na klíčové evropské spojence Spojených států a vytváří další tlak na fungování Severoatlantické aliance. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová prohlásila, že americká cla udělala radost Rusku a Číně, nejvíce těžících z těchto rozporů.
Proti zavedení cel se vyslovili i Trumpovi evropští spojenci. Za chybu je označila italská premiérka Giorgia Meloniová. Předseda francouzského Národního shromáždění Jordan Bardella označil hrozby za obchodní vydírání. Kritiku si vysloužil i od britské krajně pravicové Reformní strany Nigela Faragea.
Odvetná reakce EU
Nezůstalo jen u kritiky, EU chystá razantní reakci. Připravuje odvetná cla ve výši 93 miliard eur na americký vývoz do celého bloku. Osm přímo ohrožených zemí varuje před vážným poškozením transatlantických vztahů.
Vývoj nabírá na dynamice. Předseda Evropské rady António Costa svolává mimořádný summit EU, kde podle něj panuje jednota, pokud jde o dodržování zásad mezinárodního práva, územní celistvosti a národní suverenity. Jaká je situace u nás?
„Evropa se teď musí jasně postavit Trumpovi ve věci Grónska. Jeho postup je zcela nepřijatelný. Jedině když ukážeme odhodlání a sílu, budeme mít respekt a něčeho dosáhneme. A to i při vyjednávání s Trumpem,“ reaguje expremiér Petr Fiala.
Babiš zvolil vyčkávací taktiku. Úvahy o vojenské akci v Grónsku považuje za absurdní. Preferuje diplomatické řešení, jenže jeho podpis zatím chybí pod dokumentem unijních zemí, že záležitosti Grónska jsou pouze dánské a USA do nich nic není.
K další hrozící celní válce svého idolu v červené kšiltovce, jenž se chová jako pomatenec škrtající sirkami na sudu s prachem, se český premiér zatím nevyjádřil. Podpoří s Macinkou a dalšími místními Trumpovými apologety odvetná cla, pokud to bude nutné? Bude pro ně obtížné přiznat, že jejich „mírotvorce“, na něhož tolik sázejí, je ve skutečnosti hybridní hrozbou pro celý demokratický svět. Nebo si to nemyslí?
