Líbí se mi to, chci to, beru si to. Expanzivní snahy mají USA již od svého vzniku
Současný zálusk amerického prezidenta Donalda Trumpa na Grónsko, na něž přitom USA nemají žádný historicky ospravedlnitelný nárok a jehož obyvatelé se k Unii připojit nechtějí, není ve skutečnosti ničím novým. Stačí se totiž podívat na minulost Spojených států a nelze si nevšimnout, že expanzívní snahy jim byly vlastní již od začátku.
První překážku při dobývání Divokého západu bělochy představovala demarkační linie stanovená pařížskou smlouvou z roku 1763, jež probíhala po vrcholu Apalačského pohoří a měla zabránit usazování bělochů na západ od této hranice. Británie doufala, že tak zabrání dalšímu výboji svých tehdy již silných a odbojných kolonií. Americká revoluční válka však tuto beztak chatrnou překážku podlomila, jelikož osadníci ji neustále překračovali a usazovali se na indiánské půdě. V v roce 1775, kdy válka za nezávislost vypukla, přešel Daniel Boone přes horský hřeben do Kentucky, kde založil první osadu, a oddíly George Rogerse Clarka převzaly formálně celé území severně od Ohia a na západ až k řece Mississippi. Mírová smlouva z roku 1783, jež revoluční válku ukončila, apalačskou demarkační linii úplně zrušila. Smlouva poskytla osvobozeným koloniím bez jakékoli dohody s Indiány, skutečnými vlastníky tohoto teritoria, celé území na západ od pohoří Alleghany až po řeku Mississippi, kromě Floridy. Na tu ovšem později také došlo. Tím se původní území třinácti kolonií zvětšilo více než dvojnásobně.
Koupě Louisiany
Další překážku v expanzi Spojených států na západ představovala Louisiana. Zabírala víc než tisíc mil od severu k jihu. Toto území se pyšnilo pestrými dějinami. Poprvé je prozkoumal a prohlásil za španělskou kolonii roku 1528 conquistador Álvar Núñez Cabeza de Vaca a později, v letech 1539–1542, Hernando de Soto, rovněž conquistador.
Avšak v druhé polovině 17. století La Salle a jiní francouzští cestovatelé, plavící se z Kanady dolů po Mississippi, prohlásili celou Louisianu, tedy Střední západ od Velkých jezer až po Mexický záliv, za državu země galského kohouta. Roku 1732 jí postoupilo Španělsko toto území, ale v roce 1762 je dostalo zpět. Napoleon Bonaparte však roku 1800 vyrval Španělům nadvládu nad Louisianou a s novou kolonií spřádal velké plány. Doufal, že s pomocí Haiti, mající sloužit jako potravinová a námořní základna, vytvoří z Louisiany velkou americkou říši. Jenže tyto velkolepé plány přišly vniveč, když Francie v revoluci let 1791–1803 Haiti ztratila, a navíc se zaplétala do válek v Evropě.
Proto, když se roku 1803 delegáti USA obrátili na Napoleona, překvapila je jeho ochota Louisianu prodat zhruba za patnáct miliónů dolarů. Prozíravý geniální vojevůdce totiž uznal, že vzhledem k závazkům v Evropě by Louisianu před výbojnými americkými osadníky neuhájil, a proto kývl na tento handl. USA tak získaly bohaté území o rozloze asi miliónu čtverečních mil. Rozprostírá se na západ od Mississippi od Mexického zálivu a po Kanadu a na západ po Skalisté hory. Cena zaplacená za toto rozsáhlé území s nejlepší půdou a bohatými zdroji surovin činila přibližně čtyři centy za akr, takže celý kšeft připomínal spíše loupež než koupi, což si mazaný Napoleon jistě uvědomoval.
Na řadě je Florida
Když se mladé a průbojné Spojené státy vzpamatovaly z přežrání způsobeného zhltnutím tak tučného sousta, pošilhávaly po dalším území.
Novým soustem se stal poloostrov Florida, objevený roku 1513 španělským conquistadorem Juanem Poncem de Leónem, jejž Španělsko převzalo. Avšak roku 1819 Španělsko, zmítané revolucemi ve své obrovské koloniální říši, tuto velmi důležitou kolonii o rozloze 58 666 čtverečních mil postoupilo osadníkům pronikajícím ze Spojených států, které jako náhradu za půdu vyplatily jednotlivým španělským velkostatkářům pakatel – pět miliónů dolarů. Proti zabrání Floridy se ostře postavila Británie.
„Padesát čtyři – čtyřicet, nebo boj!“
Původní Oregon zaujímal rozlohu 286 541 čtverečních mil a rozprostíral se od Skalistých hor k pobřeží Tichého oceánu. Zahrnoval dnešní státy Oregon, Washington, Idaho a část Montany a Wyomingu. V různých dobách si ho nárokovaly Španělsko, Rusko, Británie a USA. Británie si na tyto státy činila nárok proto, že je v 16. století objevil pirát Francis Drake a později je někteří Angličané probádali. USA však žádaly ve své nenažranosti celé území pro sebe, neboť Lewis a Clark přišli do Oregonu po souši roku 1806 a od té doby se tady usadilo několik obchodníků s kožešinami.
Pod heslem „Padesát čtyři – čtyřicet (severní šířky), nebo boj!“ se Američané bojovně postavili za tento požadavek. Nedostali sice 54’ 40° a bojovat nemuseli, nicméně vítězství dosáhli. Nové území se rovnalo pěti šestinám původních třinácti států.
Megaloupež století
Události spjaté s mexickou válkou let 1846–1848 označují někteří publicisté za jednu z nejhanebnějších událostí v historii USA. Svého jižního souseda totiž oloupily o celou polovinu jeho teritoria. Při této expanzi zabraly úhrnem (včetně Gadsdenovy koupě v roce 1853) 944 825 čtverečních mil území dnešních států Texas, Kalifornie, Arizona, Nevada, Utah, Nové Mexiko, Colorado a část Wyomingu. Za toto obrovské a nesmírně bohaté území USA zaplatily 26,8 miliónu dolarů. Proti expanzi v Mexiku se postavila Británie, která už v roce 1822 zabránila Spojených státům pohltit Kubu.
V zájmu spravedlnosti je nezbytné konstatovat, že loupeživá mexická válka vzbudila odpor v samotných Spojených státech. Proti anexi Texasu a válce proti Mexiku protestovaly četné tehdejší stavovské organizace. Zvláště silný odpor kladli průmyslníci. Jejich strana, whigové (političtí následovníci federalistů a předchůdci dnešní Republikánské strany, jejíž člen Donald Trump je jejich pravým protipólem), vystupovala proti dobyvačné válce a otevřeně ji kritizovala. Skutečný důvod jejich protestů ovšem spočíval v obavách z rozšíření oblasti otroctví.
McMaster cituje typická protiválečná prohlášení tehdejšího tisku whigů: „Celý svět ví, že Mexiko bylo napadeno a že lupiči jsou naši lidé. Mexiko je americkým Polskem. Hlásit se do vojska a odhlasovat jediný dolar pro tuto válku je morální zradou… lidských práv. Je-li ve Spojených státech srdce hodné americké svobody, pak se musí postavit po bok Mexičanů a odsoudit podlé, mrzké… ziskuchtivé vetřelce.“
Budoucí prezident Abraham Lincoln, jenž patřil ke straně whigů, vystoupil v Kongresu proti válce, odsuzoval politiku jedenáctého prezidenta USA Jamese Polka a prohlásil, že „proti němu volá krev této války jako krev Ábelova“.
O mnoho let později označil osmnáctý prezident USA a za občanské války vrchní velitel všech armád Severu, Ulysses Simpson Grant, mexickou válku za „jednu z nejnespravedlivějších válek, jaká kdy byla vedena silnějším národem proti slabému“. To také dává odpověď na otázku, proč jsou gringové v Latinské Americe tak upřímně nenáviděni.
Jeden z nejprodělečnějších obchodů historie
Získání Aljašky, budoucího největšího státu Unie, roku 1867 představovalo další krok v celkové expanzi Spojených států. Aljašku objevili roku 1741 Rusové a od té doby byla jejich državou. Jelikož se car Alexandr II. Nikolajevič ocitl na mizině, koupil podnikavý ministr zahraničí USA William Henry Seward toto obrovské území, dvakrát větší než území původních třinácti kolonií, od Ruska za směšných 7,2 miliónu dolarů. Nelze ani odhadnout, kolik od té doby vynesly v dolarech zásoby zlata, mědi, stříbra a dalších cenných komodit. Rusové si musejí dodnes rvát vlasy vzteky nad tak prachbídným kšeftem.
„Za dolarem jde vlajka“
Koncem 19. století začali Američané ve svém velikášství a nenasytnosti pokukovat i za hranice USA, aby vytvořili vlastní koloniální říši. Roku 1889 se zmocnili ostrova Samoa. V devadesátých letech opanovali Havajské souostroví. Američané žijící na Honolulu vyvolali „revoluci“, jež svrhla slabou královnu, a roku 1894 ostrovy převzali i formálně.
Na pořad přišly španělské kolonie. Dravé Spojené státy Španělsko, představující pouhý stín říše, nad níž kdysi slunce nezapadalo, obraly o zbývající zámořská území, za což mu zaplatily pouhých dvacet miliónů dolarů a z bohatých Filipín učinily svou kolonii. Nikoli náhodou se zrodilo heslo „Za dolarem jde vlajka“. Vzniklo ovšem i další, velmi příznačné heslo amerických expanzionistů: „Líbí se mi to, chci to, beru si to.“
Na dánská území měly USA spadeno už dávno
Američané usilovali o Dánskou Západní Indii už v roce 1902, ale tehdy z obchodu sešlo. K podpisu smlouvy došlo až 4. srpna 1916 a v prosinci téhož roku se konalo referendum, v němž dánští voliči prodej území schválili. Spojeným státům připadlo 31. března 1917, nyní pod názvem Americké Panenské ostrovy, jež jsou jediným teritoriem USA, kde se jezdí vlevo.
