Rukopisy: Šlo o podvod, nebo o zkoušku dospělosti českého národa, která by se občas měla zopakovat?
Rukopisy královédvorský a zelenohorský jsou odrazem 19. století, jež hledá minulost schopnou unést tíhu budoucnosti. Doby, v níž romantické národovectví má mýtus za prostředek obrany národa, aniž tuší, jak snadno se změní v dogma. Spor o Rukopisy je důležitý, protože včas otevřel otázku, zda národní identita může stát na vědomém sebeklamu. Rukopisy nepředstavují selhání, ale zkoušku dospělosti českého národa, kterou je třeba čas od času znovu opakovat...
Zřejmě ani Václav Hanka, mladý právník bez místa, 16. září 1817 netušil, že se stane nejúspěšnějším falzifikátorem českých dějin. Za svědectví kaplana Pankráce Borče ten den údajně nalezl ve věži kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové rukopisy hrdinských a lyrických básní, zvané Rukopis královédvorský, prokazující vyspělost české literatury v 13. století. Tomu předcházela o rok dříve jiná událost, když básník Josef Linda, Hankův přítel (sic!), nalezl rukopis básně Píseň vyšehradská z téže doby.
Rukopis královédvorský vychází tiskem v roce 1819 v českém i německém překladu a později znovu a znovu. Hanka se po vydání obou literárních skvostů stává jednou z nejvýznamnějších tváří národního obrození, a když je v roce 1823 věnuje do sbírek Musea Království českého (Národní muzeum), je už knihovníkem této význačné české instituce. Jeho cit pro dávkování „nálezů“ je obdivuhodný stejně jako technologické i grafické zpracování dokumentů.
O rok později najde panský úředník Josef Kovář na zámku Zelená Hora další zaprášené pergameny a jejich průzkum ukáže, že jde o dvě básně až z 9. století, vydávané od roku 1829 s Rukopisem královédvorským zprvu pod názvem Libušin soud. Ve střetání s německým živlem jsou jako dávné důkazy české vzdělanosti pozitivním impulsem a v očích vlastenců dokazují literární minulost i rovnocennost Čechů s Němci.
Starý pergamen
S vzácnými nálezy se náhle roztrhl pytel. V roce 1819 se národ těší z nálezů knihovníka J. V. Zimmermanna, který „náhodně“ objevil Píseň milostnou krále Václava, a v roce 1827, opět za Hankovy asistence, staročeské glosy v Mater Verborum. Opakovaně vydávané Rukopisy královédvorský i zelenohorský jsou vyučovány ve školách a stávají se inspirací malířům, básníkům i hudebníkům. Nejen to! Jsou symbolem národní identity i hlavním kulturně-politickým příběhem 19. století českých dějin. Dalších dvě stě let je postoj k jejich pravosti vlasteneckým měřítkem osobností české literatury, umění i politiky a spor o jejich pravost nekončí v první polovině 20. století.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
