Björn Borg, největší tenisová hvězda, která znenadání zmizela. Co se dělo s Ice Borgem během 40 let?
Dnes slaví 70. narozeniny někdejší hvězda tenisového nebe Björn Borg. Na přelomu 70. a 80. let byl považován za nejlepšího hráče světa, jeho plakáty zdobily zdi tisíců obdivovatelek a svou ledově přesnou hrou uváděl soupeře v zoufalství. V pouhých 26 letech, kdy už měl na kontě 11 grandslamů, ale kariéru nenadále ukončil. Co stálo za Borgovým exilem? A proč o něm celé čtyři dekády takřka nikdo neslyšel?
Přelom 70. a 80. let byl vrcholnou érou klasického tenisu, dřevěných raket, sofistikovaných odpalů, doběhů na síť a dlouhých technických výměn. Byl také érou největších tenisových hvězd jako byl John McEnroe, Jimmy Connors nebo Ivan Lendl. I mezi těmito titány bílého sportu se ale tyčila jedna skutečná superstar. Skandinávský blonďatý viking jménem Björn Borg.
Ledovec na kurtu
Borg byl rozeným tenisovým géniem. První raketu dostal v devíti letech darem od otce, který ji vyhrál jako trofej v amatérském turnaji ve Stockholmu. V 17 letech začal šplhat do popředí žebříčku ATP a v 18 letech se stal nejmladším vítězem French Open. V Roland-Garros působil jako zjevení. Na turnaj dorazil s 50 raketami, na nichž neustále testoval tvrdost výpletu brnkáním na struny a posloucháním jejich tónů. Na kurt nastupoval vždy v kraťoučkých šortkách, bílém tričku Fila Settanta a froté čelence v dlouhé hřívě světlých vlasů. Zatímco jeho věčný rival McEnroe křičel na sudího a tloukl raketou o zem, Borg zachovával v každé situaci ledový klid a ani při nejsložitějších výměnách nehnul brvou. Vysloužil si tím přezdívku Ice Borg (Ledovec). Stejně mrazivě dokonalá byla jeho hra. Přestože hráči v jeho době hráli pomalými dřevěnými raketami, švédský svalovec soupeře doslova bombardoval dělovými servisy, chirurgicky přesnými returny a topspiny ze svého nezaměnitelného obouručního bekhendu.
Na kontě mladého Švéda se rychle začaly hromadit trofeje z největších turnajů. Mezi roky 1978 a 1980 vyhrál všechny turnaje v Roland-Garros a všechny Wimbledony, což dodnes nikdo nepřekonal. Na kurtech londýnského Královského tenisového klubu dokázal dokonce vyhrál v letech 1976 – 1980 pětkrát v řadě – výkon, který dokázal zopakovat až o čtvrt století později Roger Federer. Jeho poslední vítězství nad Johnem McEnroem v roce 1980 vešlo do sportovních dějin jako nejdramatičtější tenisové utkání. Britského bouřliváka porazil Ice Borg po skoro čtyřhodinové pětisetové bitvě. Čtvrtou sadu, která skončila v nekonečném tiebreaku poměrem 18-16, odborníci označují za nejlepší set v tenisové historii. Rok nato Björn Borg svou kariéru ukončil.
Šok a slzy
Zpráva o Borgově odchodu do tenisového důchodu byla pro odborníky i laické fanoušky naprosto šokující. Šampionovi bylo pouhých 26 let. Finále ve Wimbledonu i Roland-Garros sice s McEnroem prohrál, byl ale stále ve špičkové formě, a dalo se očekávat, že sbírku svých 11 grandslamů ještě podstatně rozšíří. Rozhodnutí však nedokázalo zlomit naléhání tenisových promotérů, dotírání zvědavých novinářů ani pláč zoufalých fanynek. S výjimkou pár odehraných zápasů v 90. letech se Borg na kurtu neobjevil dlouhé čtyři dekády. Co se s ním v té době dělo odhalil až vloni ve své autobiografii nazvané Heartbeats – Tlukot srdce.
Velmi otevřená zpověď odhaluje naprosto jinou osobnost, než byl ledově klidný Ice Borg. V pětadvaceti letech byl tenista vnitřně vyhořelý a demotivovaný. Z rodného Švédska se kvůli daňovým úlevám přestěhoval do Monte Carla, čímž si doma vysloužil pověst sobeckého zbohatlíka. Dalším ožehavým tématem byl jeho vztah s rumunskou tenistkou Marianou Simionescu. Na začátku byl pár symbolem sportovní krásy a vzorným příkladem vzájemné lásky. Mariana se ale své sportovní kariéry vzdala, aby zvládala péči o čím dál tím rozervanějšího Borga. Uzavřený introvert těžce snášel obrovskou pozornost médií a fanoušků. V každé hotelové recepci na něj čekala stovka dívek toužících spatřit svůj idol a nechat si od něj podepsat fotografii. V každé restauraci se u vedlejších stolů tísnili fotografové. Ztráta soukromí se podepsala na jeho duševním stavu. Propadl depresím a ztrácel chuť i ke svému milovanému tenisu. Postupem času se přestal objevovat na veřejnosti. Zůstával zavřený doma, během turnajů nevycházel z hotelového pokoje. Dotírání se ale nevyhnul. Před finále US Open, posledního turnaje, kterého se zúčastnil, mu začaly přicházet výhrůžky smrtí. V té chvíli si řekl, že o takový život dál nestojí.
Z Wimbledonu do Studia54
Prvních několik let bylo úžasných. Tenisový důchodce se odstěhoval do Spojených států, žil mimo zájmu médií v newyorském Long Islandu a užíval si nově nabyté svobody. Jak ale píše ve své knize, úplné odstřihnutí od světa tenisu zpřetrhalo i jeho osobní vztahy. Přestože spolu na kurtech sváděli nemilosrdné bitvy, v zákulisí byl Borg blízkým přítelem McEnroea, Jimmyho Connorse, Ilie Năstase, Vitase Gerulaitise a dalších hráčů. V americkém exilu je nahradil Mick Jagger, Elton John, Rod Stewart, Sting a osazenstvo nočního klubu Studio 54. V epicentru newyorského hédonismu zanedlouho Björn objevil prostředek, který mu vynahradil vzrušení, které prožíval na kurtech. Kokain.
Borgova autobiografie nese jméno Heartbeats, protože tenista za svůj ledový klid a fyzickou odolnost vděčil výjimečně výkonnému srdci. V klidu mu bilo pouze asi třicetkrát za minutu a vysokou tepovou frekvenci vyvolanou návalem adrenalinu měl spojenou pouze s pobytem na kurtu. Najednou však měl k dispozici prostředek, který mu euforický stav navodil kdekoliv a kdykoliv.
Netrvalo dlouho a bývalý tenista kokainu propadl. Začal ho míchat s léky, alkoholem a jeho život se dostal do sestupné spirály. V roce 1984 opustil Marianu Simionescu, později se rozvedl i se švédskou modelkou Jannike Björling a s ní opustil i svého prvního syna Robina. Přestěhoval se do Los Angeles, kde místo Studia 54 docházel do vily majitele Playboye Hugha Hefnera
Na konci 80. let už žil v Milánu s italskou zpěvačkou Loredanou Bertè a pokusy o nastartování módní a designové značky utápěl v čím dál tím větších dávkách drog a alkoholu. V roce 1989 těsně unikl smrti z předávkování a odhodlal se ke změně. Přestěhoval se do Londýna, nastoupil do odvykacího sanatoria a po letech se poprvé chopil rakety.
Pokus o návrat
Jak moc sešel bývalý tenisový gigant z očí dokazuje fakt, že si jeho tréninkových her na travnatých kurtech londýnského Queen’s Clubu nikdo nevšimnul. V roce 1991 se neočekávaně zjevil na ATP turnaji v Monte Carlu, kde ve svých šortkách a s dřevěnou raketou vypadal jako muzejní exponát. Od 52. hráče světového žebříčku dostal výprask 6-2 a 6-3. Jak ale v knize tvrdí, euforie z pohybu na kurtu byla snad ještě silnější, než během jeho slavného wimbledonského finále s McEnroem.
Jak se bohužel ukázalo, sport už organismu navyklém na chemické stimulanty nestačil. Borg začal opět užívat drogy. Před médii dokázal držet svou závislost tajit a dokonce vyhrál soud nad časopisem, kde v autor v článku citoval výrok Jannike Björling o tom, že její exmanžel užívá kokain. S opakovanými odvykacími kůrami a relapsy se potýkal až do konce 90. let, kdy potkal svou současnou ženu. Patrica Östfeld nebyla modelka, zpěvačka ani tenistka. Pracovala jako realitní agentka, démony zmítanému tenistovi ale poskytla oporu, lásku a klid. Borg se vzdal drog navždy. Zrestartoval svou módní značku a prodejem luxusního spodního prádla vydělal prohýřené miliony zpět.
Zpět ve Wimbledonu
Nové milénium neznamenalo pro Björna Borga jen začátek nového života, ale i návrat do světa tenisu. Když se v roce 2000 chystal slavnostní ročník turnaje ve Wimbledonu, porušil Borg svůj exil a přijal pozvání pořadatelů na slavnostní defilé bývalých šampionů. Když hlasatel oznámil jeho jméno a tenista vkročil po dvou desetiletích na trávník centrálního dvorce, hlediště vybuchlo nadšenými ovacemi. Potlesk nebral dlouho konce.
Na kurty se Björn Borg jako aktivní hráč nikdy nevrátil. Působil jen jako nehrající kapitán evropského týmu Laverova poháru, kde nastupují nejlepší hráči Starého kontinentu proti výběru zbytku světa. Ten nevede nikdo jiný, než Borgův starý kamarád a věčný rival John McEnroe. Jejich soupeření je součástí sportovní historie a v roce 2017 se stalo námětem celovečerního filmu. Mladého Borga v něm hraje jeho vlastní syn Leo. Ten je dnes aktivním tenistou, v žebříčku ATP se ale pohybuje až kolem páté stovky. Když mu tatínek chtěl poradit s tréninkem, odmítl ho se slovy: „Tati, nezlob se, ale o dnešním tenisu nevíš vůbec nic.“
