Hýkání přežvýkavců a kejhání hus na stále řidších srazech stáda i projevy jejich bačů a pasaček o cestě k míru na Ukrajině jsou tradiční folklór českého veřejného prostoru. Kecy, jak se všude rozprostře mír, až napadená Ukrajina nebude na obranu dostávat zbraně a materiální podporu od NATO a EU, přivedly Zpětné zrcátko k těžké otázce. Jsou ty žvásty jen projevem nemyslících blbů, neschopných dát dohromady tři a tři, nebo mazaných šmejdů toužících po návratu přátelství se (Sovětským) Ruskem na věčné časy? Odpověď není tak těžká, jak by se zdálo. A i B je správně, jen důvody zůstávají skryté, protože mír je to poslední, co zmíněné existence zajímá.
Stádo se domnívá, že oblíbená kratochvíle komoušů – plíživá kontrarevoluce – vrátí čas, kdy nevzdělanost byla základ vhodného třídního původu a krátkodobá paměť zárukou lukrativní profese udavače. Předpokladem spokojenosti stáda je domněnka, že přes svět naruby budou dál obchody plné a hranice otevřené podle pravidla: „Je-li v kapitalismu vykořisťován člověk člověkem, v socialismu je tomu naopak!“
Vůdci přežvýkavců míří výš za pachovou stopou moci, opilí jistotou, že konkurenty pověsí dřív než oni je, neboť z hodin marxismu-leninismu či kurzů StB neznají Karla Sabinu, Karla Čurdu ani Emanuela Moravce. Ani jedna ze stran tohoto morálního incestu díky negramotnosti také netuší, že výsledek hospodaření, ve kterém: ANO, bude líp! popsal již v roce 1875 Jan Neruda v povídce „Přivedla žebráka na mizinu“.
Jako příklad zmíněných projevů lze uvést slova instagramové modelky Aleny Schillerové, jež pohnula dějinami, když řekla: „…Ony to nejsou ty investice do tanků, které nás někam posunou, nebo do nějakých střel. My potřebujeme investovat do dopravní infrastruktury. Určitě ne být připraveni na válku, jak říká šéf generálního štábu Řepka. Já se vždy osypu, když čtu jeho vyjádření a headliny: Připravme se na válku! My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru. A naše závazky plnit samozřejmě musíme a chceme, jenom to musí odpovídat tempu, které si můžeme dovolit. My nejsme ve válce…“
Podezření z příslušnosti modelky Aleny k ruským švábům a komoušům vyvrátil vzápětí Otta Seemann, kolega Zpětného zrcátka z podcastu Klíčovou dírkou, když řekl: „Ona není soudružka, ona je jenom blbá a to nemá s politickým přesvědčením nic společného. To, že je blbá, říkám zodpovědně, klidně to zopakuji a pořád je to ještě eufemismus pro to, co si o ní opravdu myslím. V tomto případě zcela chladně kalkuluje a opakuje narativy, které chce slyšet proruská lůza v ulicích.“
A jako by českou Marylin slyšel ruský politolog Dmitrij Jevstafjev, když prohlásil:
„Chceme změnit budoucnost Evropy. Současnost jste podělali, páni Evropané. Zvolili jste si do svého čela pitomce. Ale my se snažíme změnit vaši budoucnost, což znamená 200–250 milionů mrtvých a zmrzačených Evropanů! Je to cena za jadernou válku, která mezi Ruskem a Evropou bude! Všechny naše pokusy zapnout Evropanům mozek selhaly…měli bychom odložit naši falešnou delikátnost, že žádná evropská jaderná válka nebude. Ona totiž bude!“
V první republice, na niž se naši kryptokomouši ze zoufalství už někdy i odvolávají, to byl dle osnov školní docházky Zpětného zrcátka (1951-1959) pracující lid vedený Klémou, kdo před parlamentem v roce 1938 skandoval: „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!“, místo aby podpořil světový mír tím, že by se rovnou vzdal. Když prezident Emil Hácha a vláda tzv. 2. republiky 14. března 1939 vydírána hrozbou zničení Prahy „nabídku“ Německa na mír přijala, byla o šest let později po konci tohoto světového míru, který přinesl 60 milionů mrtvých, spuzena za zradu a kolaboraci s nepřítelem…
(Sovětské) Rusko nikdy nebylo naším přítelem, tím méně pak režim Vladimira Putina, a domnívá-li se někdo, že ušetříme-li „na tancích“, nebude válka, je hlupák nebo placený zrádce – nehodící se škrtněte! Válka bude tím spíš, jen dřív! Hledáme-li odpověď na otázku, kde se bere propastný rozdíl filozofie lidu 1. republiky a dnes, nalézáme ji v odkazu Sokolů, legionářů i sedláků lnoucích k půdě, v odkazu doby, kdy se rodili lidé, ochotní pro ideu i zemřít. Proto je komoušský režim po puči 1948 povraždil a zlikvidoval. Až na krátká vzepětí zůstal a dominuje filozofie prachů, nahoty, headlinové negramotnosti, z toho plynoucí debilizace a přizdisráčství! Proto dodnes není schopen tento národ ve většině přijmout roli a význam skupiny bratří Mašínů i dalších, kteří byli ochotni v boji za svobodu zemřít. Problém je ve výchově v rodině i ve škole. Výchově k samostatnosti, odpovědnosti za sebe a tím pádem i zodpovědnosti vůči ostatním. Dnešní hlavní problém je v tom, že sociální sítě snesou všechno. V podcastu Klíčovou dírkou Zpětného zrcátka a kolegy Otty Seemanna zmínil druhý jmenovaný zajímavou aktivitu, která se začíná objevovat na veřejných místech a internetu. Policie se již zabývá záměrným šířením lží, které může být trestný čin! Ano, stát neurčuje, co je a co není pravda. Nevykládá svět a nikoho netrestá za jeho názor, ale i svoboda slova má své hranice, neboť záměrné lhaní a šíření nepravdivých zpráv negativně dopadá na lidské životy. Podvodníci a manipulátoři tak musí nést za svá slova odpovědnost, ať už padla ve fyzickém nebo virtuálním světě. Zákony platí i na internetu, proto se Policie ČR nárůstem falešných, lživých a cíleně manipulativních projevů zabývá a s jejich původci zahajuje úkony trestního řízení. Není divu, že dezinformační scéna okamžitě vyrukovala s tím, že je to potírání svobody slova, protože oni chtějí říkat a můžou si říkat, co chtějí.
Stačilo číst nedávnou „diskuzi“ pod textem, který se týkal smrti dvaadvacetiletého českého studenta-dobrovolníka, který padl na frontě u Bachmutu. Hnus je jediné slovo, jak popsat komentáře kolaborantské svoloče, nejde však o nic nového. Stejným způsobem česká lůza uštvala k smrti Karla Čapka. Oč má flastenecká svoloč zásadní problémy s gramatikou mateřského jazyka, o to vynalézavější je v oblasti koprologie, aniž by tušila, že taková nauka existuje. Neuvěřitelné urážky mrtvého, který padl ve válce za svobodu, střídají pod oznámením smrti mladého muže výhružky vystřílení sněmovny (cit.) i dalších masově násilných činů. Skutečně jde stále o svobodu slova? Jak daleko je od svobody slova modelky Aleny k ohrožování bezpečnosti země. Chce-li se Andrej Babiš soudit za označení, že je bezpečnostním rizikem, pak musí v honbě za voliči nacisticko-komoušské pakáže vážit slova. Ať mu huba nepředbíhá myšlenky!
Na průběh II. světové války dle Aleny Schillerové se podíváme v příštím ohlédnutí.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
