Sobotní demonstraci, konanou symbolicky na Staroměstském náměstí téměř na den přesně po šestasedmdesáti letech od komoušského puče 25. února 1948, lze označit za jedno z nejzásadnějších vystoupení ČESKÉ myslící veřejnosti v posledních letech. To, co dává Zpětnému zrcátku důvod postavit obě události vedle sebe – respektive proti sobě – je skryto v jejich kořenech a cílech, které bychom měli mít neustále na paměti.
V únoru 1948 zfanatizovaná lůza a její bandy Lidových milicí, která se lišila od nacistických SA (Sturmabteilung) jen barvou uniforem, využila jí záměrně vyvolanou politickou krizi k puči a teroru v trvání čtyřiceti let, jenž si ani v nejmenším nezadal s terorem nacismu. Vítězství lumpenproletariátu umožnila kolaborace části politiků, odměněná žlaby, podcenění její nenávisti a naivita korektnosti hraničící s hloupostí všech, kteří se domnívali, že režim zlodějů a masových vrahů se bude řídit zákony. Vizitkou jeho existence byly přitom už tehdy miliony zavražděných, jejichž jedinou vinou byla inteligence, pracovitost, pult hokynářství či dvě kravky v chlévě a pytel vlastní pšenice na jarní setbu. Ani ve středověku nepoznalo lidstvo případ, kdy by vládnoucí moc vyvolala hladomor vedoucí až ke kanibalismu. Ruští bolševici to na Ukrajině v letech 1932–1933 s výsledkem pět milionů mrtvých dokázali. Pašáci!
Varováním nebyl ani parlamentní projev poslance KSČ Klementa Gottwalda v roce 1929, v němž svým politickým oponentům otevřeně pohrozil fyzickou likvidací: ,,…A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ Výsměch i povýšené pobouření přítomných poslanců ztichlo, když svá slova o necelých dvacet dní později doslova a do hrdel dodržel. Označit 25. únor 1948 za Vítězný je tedy stejně přiměřené jako označení 15. března 1939 za Vítězný březen.
Listopad 1989 přinesl naději, že „…zloba, závist, zášť, strach a svár pominou, když teď tvá ztracená vláda věcí tvých, zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí…“, bohužel bez zásadnějšího přičinění nás samotných. Dějinný zvrat, srovnatelný s koncem morových ran, přinesl jen vývoj komunikačních technologií, jež otevřely svět jako kdysi knihtisk a rádiové vlny. Když k tomu prezident USA Ronald Reagan označil Sovětský svaz za říši zla a rozhodl se uzbrojit Sovětský svaz do podvlíkaček, sesypal se gulášový komunismus i v české gubernii prakticky během týdne.
Netrvalo však dlouho a komouši, jakmile zjistili, že kandelábry nemění své využití – protože „nejsme jako oni“ – se rychle otřepali. Z nejhloupějších v KSČM se sice brzy vyklubali kastrolšmejdi, prodávající hlupákům místo zázračných hrnců lži a úhlavním nepřátelům bezpečnost naší země, ale nebezpečnější se ukázal být poddruh čeledi – náckokomouši – kteří metodou „plíživé kontrarevoluce“ začali rozkládat demokratickou strukturu společnosti. Nakonec v roce 2021 chybělo málo, aby řiťolismus, ideologie Václava Klause a Miloše Zemana adorující mocné bez ohledu na důsledky znovu zvítězily „na věčné časy“! Příčina byla jen v záměně touhy obou proroků, kdy jejich úporná snaha zapsat se do historických análů skončila pro Česko milimetry od análu.
Přesto je dnešní lůza, neschopná převzít zodpovědnost za vlastní osud a frustrovaná neúspěšností svých životů, ochotna spojit se s každým krysařem z Hamelnu, který se zdá být nadějí cesty k návratu jistot – byť svrabu a neštovic.
A právě v uvedeném shrnutí dějů let 1929, 1948 a 2024 je „poučení z krizového vývoje“, má-li Zpětné zrcátko sarkasticky použít dnes již potřetí komoušskou terminologii. V roce 1929 dávali komouši bez ohledu na ohrožení existence státu přednost výuce umění, jak zakroutit krkem demokraticky zvoleným zástupcům. Dokonce vzestup nacismu v Německu a protistátní vzpoury v sudetském pohraničí veřejně označovali za boj německých pracujících proti kapitalismu! (sic!) V roce 1948 dali bez ohledu na potřebu poválečné spolupráce při znovuvybudování státu přednost rozvrácení země a stavbě šibenic, aby co nejrychleji splnili závazek z roku 1929. Nejméně od roku 2014 bez ohledu na agresivní válku Ruska na Ukrajině, které je hrozbou existence Česka, dávají přednost otevřené kolaboraci s ním, ať si říkají jakkoliv! Rok 2024, jmenovitě sobota 24. února, však ukázala zásadní změnu v náladě myslící společnosti, věřme, že demonstrací nikoliv poslední. Odpověď na otázku, v čem je atmosféra února 1948 a 2024 jiná, je v nás samotných! Jiní jsme především my, jak se ukázalo v sobotu a jak se ukáže i v příštích volbách!
Infekce bolševického hesla „Proletáři všech zemí, spojte se!“ je smrtelně nebezpečná, jak lze usoudit z vývoje na Slovensku, kde i poslední projev Roberta Fica budí dojem, že zešílel. Situace je ale daleko horší! Robert Fico jako kumpán skupin organizovaného zločinu jen hledá ochranu před spravedlností podle jediné správné transkripce výše uvedeného bolševického hesla: „Zločinci všech zemí, spojte se!“
Znamená-li po zradě Viktora Orbána sobotní Ficův projev koncentraci evropských Quislingů a vytváření Osy Moskva–Budapešť–Bratislava místo někdejší předválečné Berlín–Řím–Tokio, pak na příští demonstraci proti bolševickému imperialismu sarkasticky učiňme jejím sloganem komunistické heslo španělské občanské války (1936–1939): „No pasarán!“
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
