Jako by nestačilo, že se v sousedním Slovensku vrátil na politický vrchol Robert Fico, člověk, který byl před šesti lety politickou mrtvolou. Slováci museli zešílet, mudrují voliči české vládnoucí koalice nad Ficovými výroky, že Ukrajina není suverénní stát. Zpětné zrcátko připomíná, že od 23. června 1917, kdy se zrodila samostatná Ukrajina, muselo uplynout dalších šestnáct měsíců, než se svět dozvěděl, že na území Horních Uher existuje národnostní menšina – Slováci – která se 28. října 1918 nechala rozředit v živlu silnějšího českého souseda a přijala z části jeho jméno. Vše za změnu adresy trvalého bydliště, aniž by cokoliv změnila na své suverenitě. Ukrajina v dalších pěti letech (!) bránila suverenitu v krvavém boji s ruským bolševickým terorem, útvarem víceméně stejného formátu i morálky jako dnes. Její odpor byl později znovu zlomen v letech 1932 až 1933 Rusy uměle vyvolaným hladomorem v ceně pěti milionů obětí. Fakt, že i dnešní státnost nabyla Ukrajina o rok dříve (1991) než současné Slovensko, ukazuje, že nehoráznost zpochybňující suverenitu druhé největší a osmé nejlidnatější země Evropy může vypustit z úst jen idiot.
Proč se pak divit, že Robert Fico neváhá klanět se hrobu Gustáva Husáka, symbolu okupační normalizace, když „…17. listopadu 1989 jsem si nijak zvlášť nevšiml…“ (cit.)
S úžasem hledělo v roce 2011 Zpětné zrcátko na Bratislavském hradě na tabulku pod vzpínajícím se ořem, která příchozího informovala, že hrdinný jezdec krotící hřebce je „Svätopluk, král starých Slováků!“ Věřte – nevěřte, tak pravil o rok dříve při odhalení sochy – kýče 19. století – opět Robert Fico. Pokud uvěříte blábolu o starých Slovácích, po staletí se zdravících legyen szép napod, a jejich králi Svatoplukovi, pak vám nebude činit problém přeskočit jako Robert Fico jistý potok na místě, kde se dle Roberta Fica údajně smrtelně zranil vynálezce Slováků Ľudovít Štúr.
„Verím, že dno tohto potoka je všetko zlé, čo sa stalo v tejto zemi. A strana potoka, na ktorú teraz skáčem a kam chcel skočit i Ľudovít Štúr, je ta lepšia čásť Slovenska,“ mlel tehdy Fico.
Jeden by se potrhal smíchy! Kam to ti Slováci došli! Opravdu? Kamkoliv člověk s IQ vyšším než 100 bodů na české mediální scéně pohlédne, zjistí, že opravdu není čemu smát. Neplatí pro nás spíš Evangelium podle Lukáše 6:41: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?“
Výzkumy ukázaly, že neexistuje jednotné IQ, ale že jeho průměrná výše se na celém světě liší. Vědci, kteří polemizují, zda na výšku IQ má větší vliv genetika, prostředí, klima či ekonomicko-sociální poměry, se bez pochyb shodnou, že nejinteligentnější obyvatelstvo mají prakticky vždy země s prokazatelně vysokými výdaji na vzdělání, ať prameny investic do vzdělání mají své kořeny v rodině či politice vlády. Testy IQ jsou tvořeny tak, aby hranicí průměru bylo skóre 100 bodů, což potvrzují i výsledky. Podle nich se většina lidí (cca 68 %) pohybuje mezi IQ 85 až 115 bodů, zatímco pouhý zlomek lidí má velmi nízké IQ pod 70 bodů nebo velmi vysoké nad 130. Je přirozené, že výsledky testů IQ bývají často rozporovány, přičemž oponentura stojí většinou víc na dojmech než na faktech.
Výsledky testů i jejich autoři bývají obvykle obviňováni z politicko-společenské, a dokonce rasové podjatosti. Bez ohledu na to mají statistiky těchto měření jistou, a přiznejme, relevantní hodnotu. Chceme-li se bez růžových brýlí podívat na výsledky české populace, pak uvidíme, že průměrné IQ Čecha bylo podle měření z roku 2006 kolem hranice 98 bodů. Varovným signálem je však výrazný pokles, kdy se průměrné IQ obyvatel Česka v roce 2022 propadlo na 94,2 bodů! Skóre IQ obvykle je zrcadlem kvality vzdělání a kultury v jednotlivých oblastech, kdy ty chudší a méně rozvinuté končí obvykle na nižších příčkách žebříčku IQ. Při hodnocení příčin tohoto stavu a uvedené katastrofy propadu nelze však v žádném případě pominout kulturu i atmosféru společenského a politického života, úroveň komunikace reprezentantů společnosti a stav veřejných médií. Právě média by měla být nositelem hodnot, které jsou nezpochybnitelné bez ohledu na to, na kterou stranu barikády aktuálního politického spektra se dotyčné médium přiklání.
Měřítkem kvality médií má být hodnota jejich výstupů, byť druhou stranou politického spektra diskutovaná a rozporovaná, nikoliv výše prodaného nákladu. Na zobrazení výsledku součtu takových médií stále častěji stačí prsty jedné ruky, byť by to byla ruka nešikovného truhláře…
Drtivá většina mediálního trhu bez ohledu na technologie, které jednotlivá média používají, využívá scénář zmaru a usilovně pádluje na vlně kalu a bahna, protože to prodává. Smrt, nemoc slavných, násilí a krev, tragédie, drahota a bída, nahota – to jsou nejčastější výrazy textů a headlinů. Lidské kreatury zohyzďující se, aby měly lajk navíc, štětky pod eufemismy modelka, zpěvačka, moderátorka, které výstupy urážejí i tisíciletou profesi prostitutek. Primitivové masakrující se vzájemně v klecích jako zvěř v koloseu, opačné pohlaví řezající se přes hýždě, z nichž jim v zájmu popularity u publika nepřehlédnutelně vyčuhuje šňůrka od tamponu! To vše za přihlížení VIP a celebrit a konzumace šumivých vín. Jediné, co všem hrozí, je zákrok módní policie, mazaných šmejdů, kteří se místo prodávání kastrolů živí tím, že blbům hodnotí jejich looky a outfity v honbě za titulem blb či nána týdne.
To však není to nejhorší, to na nejvyšší prodejní čísla nestačí, protože urazit kanál je málo. Proto tato média míří na pudy nejnižší, závist, nenávist k čemukoliv jinakému. A kde jinde nalézt pramen? V nostalgii po časech minulých…
„Plísňáky, zvonáče, mrkváče, papírové bundy i krimplenové šaty… Vzpomínáte? Tohle všechno jsme nosily!“ volá v titulku textu na serveru Pro ženy Jindra Pelikánová.
Jak se dnešní důchodkyně zmírající hlady pod fialových hnusem Pětikolky rozněžní. Co na tom, že vše, o čem je řeč, bylo „ze Západu“ a možné získat to bylo jen v případě známosti s vekslákem. Ach, jak dojemné, jak krásný byl čas za komančů!
„Voňavá guma, pastelky Progresky, čínské pero, piják, lenoch, písanka nebo první aktovka… Před revolucí existovalo mnoho pomůcek a školních fenoménů, které jsou v našich myslích živé dodnes… A i když to bylo „za totáče“, tak se nám po něm stejně stýská. Nebo to máte jinak? :)“, zamáčkne slzu autorka videa Dětství za totáče. Zákaz studií bez ohledu na prospěch z důvodů špatného třídního původu… a stovky jiných křivd? Koho by to zajímalo?
Někdy stačí jen titulek: „Arogance a neschopnost. Babiš na rozdíl od vlády mluví lidsky, říká Šídlo,“ vykřikne Lenka Kabrhelová na serveru Seznam Zprávy. V rozhovoru s Jindřichem Šídlem, jinak miláčkem Zpětného zrcátka, zaznívají tóny, jejichž akcent je lehce nespravedlivý, když je řeč o neobratnosti komunikace vlády, ale celek lze bez rozpaků přijmout jako dobře míněnou i artikulovanou kritiku. V textu jsou navíc i jiné tóny: „Navzdory kritice ale zůstávají oblasti, ve kterých je možné současné vládě přičíst plusové body. Jde například o zahraniční politiku. Podle Šídla vláda jako celek bezpochyby obstála v postoji k útoku Ruska na Ukrajinu a neutrhla si ostudu ani během evropského předsednictví. I to má nicméně háček… Takové věci se stávají méně důležitými pro voliče ve chvíli, kdy řeší svoje účty za elektřinu, kdy se bojí toho, jaký dopad na ně budou mít ta opatření. A tam já vidím ten problém,“ dodává Jindřich Šídlo.
Lze jen říci ano, věc skutečně má háček! Kdo by text s titulkem „Současné vládě lze přičíst plusové body, byť s háčkem“ četl, kdo by takový podcast poslouchal, že?
Háček je v tom, že voliči – jejich určitá sorta – netuší, o čem je v případě zahraniční politiky, bezpečnosti a aktuální válečné hrozby řeč. Mohou za to mimo jiné i výše uvedené příklady mediálních výstupů. Lid ve své prostotě má za to, že „co je psáno, to je dáno“. Proto trvají na výměně nákupu F35 za zvýšení důchodu o tři kila. V tom je negramotnost této sorty občanstva, ale v tom je i zodpovědnost médií při formulaci obsahu textů i jejich titulků. Měla by vláda mluvit stejně lidsky jako Babiš? Kdo si to opravdu přeje? A je o co stát?
Což není vám povědomý z Evangelia Lukáše 6:20 – 26 i tento příběh?
Pak se rozhlédl po svých učednících a řekl:
„Blahoslavení jste vy, kdo jste chudí duchem, protože vám patří Boží království.
Blahoslavení jste vy, kdo teď hladovíte, protože budete nasyceni.
Blahoslavení jste vy, kdo teď pláčete, protože se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás lidé nenávidí, a když vás vyloučí ze svého středu, uráží vás a špiní vaše jméno kvůli Synu člověka.
Radujte se ten den a poskakujte radostí, protože máte v nebi velikou odměnu. Vždyť to samé dělali jejich předkové prorokům.
Ale běda vám, kdo jste bohatí, protože vy už svou útěchu máte.
Běda vám, kdo jste teď sytí, protože budete hladovět. Běda vám, kdo se teď smějete, protože budete truchlit a plakat.
Běda, když o vás všichni lidé mluví dobře. Vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům.
Jako by prorok Andrej či někdo z jeho apoštolů promluvil! Ano, bude líp!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
