Od zvolení Petra Pavla je to právě rok. Přesně k té příležitosti vyšlo načasování oznámení konce hradní kancléřky Jany Vohralíkové. Ženy, která do té doby v organizační a provozní rovině vládla Hradu a Petr Pavel jí velmi důvěřoval. Když se dostala do sporu s některými lidmi z prezidentova týmu, jako byla třeba šéfka komunikace a mluvčí Markéta Řeháková, šli oni. Teď ale šla Jana Vohralíková. Prohrála mocenský souboj s prezidentovým „přítelem po boku“, bývalým velvyslancem a nyní lobbistou firmy Squire Patton Boggs Petrem Kolářem.
Ten působil na Hradě na speciální dohodu na zahraničně politické poradenství. Inkasoval za ni symbolických tisíc korun měsíčně. Zároveň ale dosáhl toho, co od začátku chtěl. Měl vstupní kartičku, s níž se mohl volně pohybovat po prostorách prezidentské kanceláře a s kýmkoliv se tam kdykoliv scházet. Sám nakonec ještě před nástupem Petra Pavla do úřadu tvrdil, že přesně takovou chce. Stejný režim má i v Senátu.
U profesionálního lobbisty, který zastupuje klienty, z nichž zveřejnil jediné jméno, což je zbrojovka Colt Reného Holečka, má ta kartička a volné promenádování se prostory Senátu nebo Hradu obrovskou sílu. Symbolizuje jim: tady pro vás všechno můžu zařídit. Vstup mám volný. Ve světě vlivu, zvlášť ve chvíli, kdy stát rozhoduje o obrovských zakázkách na nákupy zbraní nebo dostavbu atomových bloků za stovky miliard, je to to nejvíc, co může lobbista mít. Znak toho, že on prezidenta, případně senátory „umí“. Za to jsou mu ti klienti připraveni platit. Na webové stránce Squire Patton Boggs v sekci naši profesionálové to má Petr Kolář jasně napsáno. „Petr zajišťuje klientům analytickou a legislativní expertizu. Reprezentuje je před zákonodárnou i výkonnou mocí.“ Zákonná moc, to je Senát. Výkonná prezident. O pár odstavců dál se píše, že je poradcem předsedy Senátu i prezidenta republiky. Luxusní vizitka lobbisty. A střet zájmů, který je tak očividný, že ho není ani potřeba komentovat. Zvlášť když Petr Kolář odmítá s výjimkou Coltu říct, kdo ho platí. Kdo jsou ti klienti.
V prosinci kontrakt Petra Koláře na Hradě skončil. Ještě tomu předcházelo extempore s prověrkou, kdy Petr Kolář tvrdil, že už si žádost připravil, ale Kancelář prezidenta, tedy kancléřka ji odmítli podat. S argumentem, že ji nepotřebuje. Koncem roku Petr Kolář skončil. Smlouvu si neprodloužil a přišel o svoji kartičku a volný vstup na Hrad. „Myslím, že tímhle krokem, přestože se Petrovi (Kolářovi) nelíbí, se to i pro ten Hrad pročistí, protože nemusí tuhle věc vysvětlovat a řešit,“ řekl k tomu pro Český rozhlas šéf hradního tiskového odboru Vít Kolář.
Tím přiznával, že jeho jmenovec s kartičkou skončil proti své vůli. Sám Petr Kolář konec kartičkové éry přiznal na síti X tentýž den 21. prosince. „Ach, ty titulky… Ano, na konci roku mi končí smlouva. Ano, už ji neprodloužím. NE, NEBUDU POKRAČOVAT NA HRADĚ BEZ SMLOUVY. Půjdu-li na Hrad, tak jako jakákoliv jiná návštěva. Tedy budu-li pozván. Howgh.“ Tento post odkazoval na článek serveru irozhlas.cz s titulkem Nechtěl být jako Nejedlý. Prověrku ale nemá. Kvůli tomu bude Kolář na Hradě pokračovat bez smlouvy.
Jenže jeho odsun do pozadí netrval dlouho. Ve čtvrtek 25. ledna přišlo oficiální oznámení o konci Vohralíkové. V polovině února má na její místo nastoupit Milan Vašina. Bývalý šéf telekomunikačního operátora T-Mobil a Aspen Institutu. Místa, kde se potkával s celou řadou lidí z politiky, diplomacie a byznysu. Ve správní radě seděl i Petr Kolář. Vašina byl vysoce postavený manažer a rozhodně se předem nedá čekat, že by byl nějakou Kolářovou loutkou.
Pohyb Petra Koláře na Pražském hradě je ale kvůli jeho lobbistické roli a nejasným klientům potřeba mimořádně pozorně sledovat. Petr Kolář totiž již v minulosti otevřeně mluvil o tom, že se kromě zbrojního byznysu v roli lobbisty věnuje i energetice. Přiznal, že pracoval pro ČEZ, kde nyní mimo jiné jako vedoucí „útvaru mediálního a PR“ pracuje od listopadu Kolářův mladší syn Adam. Má-li sám Petr Kolář aktuálně nějaký kontrakt s ČEZ, on sám veřejně nepřiznává. Ani jméno jiného klienta z energetiky.
Prezident samozřejmě nemá přímý vliv ani na rozhodnutí o zbrojních zakázkách, ani o nových blocích atomových elektráren. Obojí je v kompetenci vlády. Neformální vliv hlavy státu tady ale může být obrovský. Už třeba jen tím, že se svou stále vysokou důvěryhodností bude ovlivňovat veřejnou debatu. Sám Petr Pavel v rozhovoru, který s ním vedl pro Český rozhlas Jan Pokorný, říká, že se o dostavbu jádra velmi intenzivně zajímá. A zajímal se dokonce ještě před tím, než nastoupil na Pražský hrad. „Je to téma, kterému se věnuji i teď. Nejen na úrovni poradců a odborníků, ale i na úrovni mezinárodních jednání. Moje nedávná návštěva ve Francii byla z velké míry zaměřená právě na jádro. Nebylo to ani tak tím, že my bychom si tuto agendu stanovili, ale má o ni z pochopitelných důvodů velký zájem francouzská strana. Takže jak podstatná část mé konverzace s prezidentem Macronem, tak návštěva ve firmě Electricité de France (jeden ze tří uchazečů o stavbu nových bloků, pozn. red.) byla zaměřena na to, abych se do detailů seznámil nejen s tím, jak přistupují k výstavbě těch velkých reaktorů, ale i těch malých modulárních, které považuji za velmi perspektivní mimo jiné i pro nás,“ řekl prezident a pokračoval v úvahách o schopnostech vlády nové bloky postavit.
Jaderné bloky jsou zakázka za stovky miliard. To přirozeně přináší i obrovskou lobbistickou ofenzivu všech stran. Hraje se opravdu o hodně. A prezident nám tady ukazuje vedle obrany a zahraniční politiky jedno z témat, které ho opravdu zajímá. Proto je klíčové vědět, kdo ho v přemýšlení o energetice ovlivňuje. Stejně jako to, jaké vazby má Petr Kolář na hráče v energetice. Kdo z nich je jeho klientem.
Nejde ale jen o Petra Koláře. Hradní ansámbl včetně poradců a důvěrníků je klíčové znát i u dalších témat. Aby bylo zřejmé, kdo hlavu státu ovlivňuje, když prezident přemýšlí třeba o euru nebo obsazení Ústavního soudu. Další figurou, které je vedle Petra Koláře potřeba na Hradě věnovat zvýšenou pozornost, je ředitel politického odboru Tomáš Lebeda. Někdejší akademický politolog má výrazné slovo ve výběru ústavních soudců nebo přístupu prezidenta k zákonům, které mu přichází k podpisu.
