To, co většina z nás zná jen z hraných filmů či reportáží ze zemí tak vzdálených, že stejně připomínají hollywoodský block buster, máme náhle za dveřmi, dokonce na území, které ještě v roce 1945 bylo součástí Československa. Slova Vladimira Putina: „Ať se nám kdokoli pokusí postavit do cesty nebo tím spíše vytvořit hrozby pro naši zemi a náš lid, musí vědět, že Rusko okamžitě odpoví a následky budou takové, jaké jste v celé své historii ještě nezažili,“ nemají obdobu ani v projevech Adolfa Hitlera před 1. zářím 1939.
Mimo hrůz a utrpení, které ruská agrese přináší, nabízí i kompletní odkrytí tváře ruského imperialismu, stejného po staletí bez ohledu na režim. Středověká krutost byla vždy jediným způsobem, kterým uměli – ruští bojaři i politruci NKVD – udržet moc nad ruským národem i jím porobenými. Národ, jehož se nedotkla renesance ani osvícenství, prošel na začátku ze středověku nevolnictví červí dírou času rovnou do doby masových vražd a režimem řízených hladomorů. Doby, kterou se stát nestyděl sám nazvat Velkým terorem. Je téměř vyloučeno, aby – až na výjimky – nebyl takový národ geneticky poznamenán. Jen tak je možné, aby Stalin, po Maovi druhý největší masový vrah, byl v Rusku dosud či znovu adorován. Jen tak je možné, aby Putinova popularita podle objektivních průzkumů stoupla od rozpoutání války na Ukrajině o 12 % a za stejnou dobu naopak ruská nenávist vůči Ukrajincům o 18 procent.
Každá katastrofa přináší i dopady, jež lze označit za pozitivní, a platí to i v současné rusko-ukrajinské válce. Nejpřekvapivější zvláště pro agresora je jednota v odporu k ruské agresi a síla snah o její potrestání. Po 2. světové válce má ale zmíněný odpor i podpora Ukrajiny své hranice v ochotě euroatlantické aliance zapojit se do konfliktu přímo. Vyčítat politice EU a NATO podobnost s politikou appeasementu Anglie a Francie vůči Adolfu Hitlerovi není úplně objektivní. Tvrzení, že měl demokratický svět již dávno zasáhnout, jako to učinil po napadení Polska v září 1939, lze oponovat tím, že tehdy nehrozilo ani v přímém konfliktu obou stran použití jaderných zbraní. To v dnešní době při zcela iracionálním jednání Putina, resp. Ruska, nelze vyloučit a také nevyvolané výhrůžky ministra zahraničí Lavrova: „Třetí světová válka by byla jaderná a zničující…“ jsou varující. Je třeba připomenout, že i jinak plachý potkan se v případě pocitu ohrožení stává extrémně agresivním…
Přestože je shoda dát agresorovi nekompromisně za vyučenou překvapivě silná, objevují se rozpaky nad tím, zda přece jen nemají mít protiruské sankce hranice. Přitom po zkušenostech, které má svět od 2. světové války, je nad slunce jasné, že Sovětský svaz, stejně jako postsovětské Rusko agenta KGB Putina rozumí jen řeči síly, kterou samo používá, a snahu o kompromis vnímá jako slabost, zbabělost a výzvu k další agresi.
Obezřetné vydávání víz, zákaz tzv. zlatých pasů, studia dětí ruských oligarchů na západních univerzitách, nákup nemovitostí bez prokázání původu peněz, odpojení Ruska od peněžního světového systému bez výjimek, zmrazení devizových rezerv a majetků osob i institucí podporujících útok na Ukrajinu. Totální vyřazení ruských sportovců i sportovních svazů ze všech světových soutěží. Výsledkem bude návrat šampionátů k soupeření mezi sportovci, nikoliv sportovců s ruskými chemickými a farmaceutickými laboratořemi. Totéž musí platit pro ruské umělce bez ohledu na jejich věhlas. Jasná ekonomická i zbrojní podpora Ukrajiny formou darů či formou, jakou byl Zákon o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act), tzn. program USA během 2. světové války, umožňující zásobování Spojenců válečným materiálem, aniž by USA přímo vstoupily (až do 7. 12. 1941) do válečného konfliktu.
Takové by měly být nejzákladnější postuláty kroků proti tomu, co si Rusko dovoluje vůči civilizaci! Rusko i Rusové, kteří to ještě nepochopili, musí seznat, že jsou v celém světě v totální izolaci, a zamyslet se nad tím, proč tomu tak je! Možná se zkraje budou divit a stěžovat si – jako dosud – proč je nikdo nemá rád a proč si jich nikdo neváží. Možná ale později přijdou na to, že lidé si mohou jeden druhého vzájemně vážit, aniž se jeden druhého musí vzájemně bát!
Obavy „jak k tomu přijdou Rusové, kteří s útokem nesouhlasí“ a tendence sankce mírnit jsou s ohledem na vývoj konfliktu i signál vnímaný Ruskem jako „mlčení je souhlas“ nebezpečné. Kde se bere po osmdesáti letech velmi komplikovaného soužití se SSSR i Ruskem ta naivní vize zadumaného ruského dubiska?
„Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“, tvrdí rčení stokrát potvrzené. Zpětné zrcátko se setkalo s Rusy, před jejichž odvahou postavit se režimu Brežněva se dalo jen smeknout. Ale dnešní Putinova válka má v Rusku 70 % podpory! Ano, Rusko je národem velikánů, jako byli Tolstoj, Dostojevskij, Musorgskij a mnoho dalších, ale také národem bestií, jako byli Berija, Ježov, Stalin a mnoho dalších. Také Němci jsou národem velikánů, jako byli Schiller, Beethoven a Einstein, ale také národem bestií, jako byli Mengele, Goebbels, Hitler a mnoho dalších. Měl snad někdo starost během náletů na Hamburk či Drážďany o osud německých antifašistů a obyčejných Němců? Měl snad někdo starost o osud japonských antimilitaristů a obyčejných Japonců před shozením bomb v Hirošimě a Nagasaki?
Ohrozí snad tvrdé sankce odpůrce Putina na životech? Nikoliv, jen zabrání hrstce gangsterů plánovat, financovat a velet státnímu terorismu. Zmiňovaní slušní Rusové a odpůrci válečného zločince Putina vědí, že sankce nejsou namířeny proti nim, byť je také postihnou. Kéž by toto sametové varování a trest přineslo Rusům stejné prozření, jako přinesl Němcům konec války a Norimberský proces.
Ve výhledu na horizont konce ruské agrese nejsou dnes pro Ukrajinu zrovna růžové obláčky. Čas národů a států běží ale v jiném tempu než čas jedinců. Putin spoléhal na „blitzkrieg“, ale ten se nekoná. Měl by mít také na paměti, že k definitivní sovětizaci Ukrajiny bolševiky došlo až po pěti letech bojů v roce 1922. Neměl by zapomenout, že definitivní porážka Ukrajinců bojujících proti začlenění země do SSSR po 2. světové válce přišla po letech partyzánské války až kolem roku 1951…
Zprávy z domova
Sberbank, prý největší ruský peněžní ústav, zavřel krám a mizí z Evropy. Před jeho výlohami a bankomaty se shlukují ti, kteří ač věděli, že se jedná o ruskou banku, jí svěřili peníze. Při spolehlivosti a důvěryhodnosti všeho, co je ruské, šlo o podobný krok, jako by hráli plátýnko „u starýho Růžičky“. V případě jednotlivce je to jejich riziko za slíbená vyšší promile úroků. Pokud jde o desítky milionů daňových poplatníků na účtech státních institucí, pak by to měl být hodnoceno jako trestný čin a chybějící peníze do pokladen krajských a obecních úřadů by měli vrátit ti, kdo tam ty státní vrazili.
Nejvyšší žalobce Igor Stříž varuje, že veřejné projevy schvalující útok Ruska na Ukrajinu či vychvalující představitele Ruské federace mohou být posuzovány jako trestný čin, za nějž hrozí až tříleté vězení. Exposlanec KSČM Zdeněk Mlátička Ondráček je vyšetřován za své dva příspěvky na Facebooku ze dne 18. února: „Obdivuji Putina za trpělivost s tou ukrajinskou fašistickou chátrou… střílet na školy, školky, nemocnice a další ryze civilní objekty mohou opravdu jen svině.“
S druhou částí příspěvku lze jen souhlasit, ale říkat o soudruhu Putinovi, že je svině?
Předsedkyně komoušů Kateřina Konečná si v televizní debatě stála za tím, že je zcela nepřijatelné, aby spojenci včetně Česka posílali na Ukrajinu zbraně jen proto, že tam přijela Rudá armáda. Připomněla zároveň, že obvykle byla na místo příjezdu Rudé armády posílána mávátka a třepetalky.
Prezident Volodymyr Zelenskyj v televizním přenosu požádal českou vládu o vyslání Aleny Schillerové na Ukrajinu, aby si s proslulou influecerkou mohli obránci Kyjeva udělat selfíčko. Obratem přišla na Úřad vlády nabídka Zdeňka Škromacha, který napsal, že je ochoten obránce Kyjova podpořit příjezdem v kroji vč. bazénku.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
