Někde to trvalo krátce, jinde déle, ale nikdo jednotu západní reakce nakonec překvapivě nenarušil. Převratný vývoj je možné dobře ilustrovat na vývoji v kvartetu států, které chtěly v první den Putinova útoku blokovat vyloučení Ruska z mezinárodního systému mezibankovních obchodů – Swift.

Německo otočilo

K největšímu posunu v posledních dnech došlo v Německu – zemi, jež patřila dlouhodobě k nejbližším evropským partnerům Moskvy. Za zakladatele „speciálního vztahu“ k Rusku je u našich západních sousedů dnes považován bývalý kancléř Gerhard Schröder. Není to úplně přesné, protože špatný vztah k Rusku neměl ani jeho předchůdce, tvůrce sjednoceného Německa Helmut Kohl. Ten k východní mocnosti přistupoval jako k tomu, kdo dal zelenou sjednocení obou německých států. Schröder ale vztahy posunul ještě mnohem dál. Byl to on, kdo spustil projekt budování plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2. Hlavou neformální proruské strany ale tento exkancléř zůstal i po svém odchodu z politiky. Nádech korupčnosti mělo jeho jmenování do vedení ruské státní společnosti Gaz­prom i společnosti Nord Stream, protože to vypadalo, že ho Rusové odměnili za služby v době, kdy vedl německou vládu. Nord Stream je ostatně největším symbolem celé německé politiky k Rusku a dalším východoevropským státům, protože to je projekt, jenž měl fakticky vyšachovat Ukrajinu a další tranzitní země z vlivu na dovoz ruského plynu do Evropy.