Stejně jako přišel Vladimir Putin o mnoho zastánců v české politice, sjednotil jeho útok na Ukrajinu řady západních států. I země, které dosud hrály roli ruských advokátů, stály již po několika dnech invaze všechny na straně nejtvrdších sankcí.
Někde to trvalo krátce, jinde déle, ale nikdo jednotu západní reakce nakonec překvapivě nenarušil. Převratný vývoj je možné dobře ilustrovat na vývoji v kvartetu států, které chtěly v první den Putinova útoku blokovat vyloučení Ruska z mezinárodního systému mezibankovních obchodů – Swift.
Německo otočilo
K největšímu posunu v posledních dnech došlo v Německu – zemi, jež patřila dlouhodobě k nejbližším evropským partnerům Moskvy. Za zakladatele „speciálního vztahu“ k Rusku je u našich západních sousedů dnes považován bývalý kancléř Gerhard Schröder. Není to úplně přesné, protože špatný vztah k Rusku neměl ani jeho předchůdce, tvůrce sjednoceného Německa Helmut Kohl. Ten k východní mocnosti přistupoval jako k tomu, kdo dal zelenou sjednocení obou německých států. Schröder ale vztahy posunul ještě mnohem dál. Byl to on, kdo spustil projekt budování plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2. Hlavou neformální proruské strany ale tento exkancléř zůstal i po svém odchodu z politiky. Nádech korupčnosti mělo jeho jmenování do vedení ruské státní společnosti Gazprom i společnosti Nord Stream, protože to vypadalo, že ho Rusové odměnili za služby v době, kdy vedl německou vládu. Nord Stream je ostatně největším symbolem celé německé politiky k Rusku a dalším východoevropským státům, protože to je projekt, jenž měl fakticky vyšachovat Ukrajinu a další tranzitní země z vlivu na dovoz ruského plynu do Evropy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
