Stalo se to před rokem, prvního května. Reflex slavil na Kampě svoje dvacáté narozeniny a já byla ten den jako v rauši. Ráno jsem se probudila a před domem nestálo auto, které jsem tam v noci zaparkovala.
Kdo nezažil pocit okradeného, možná neví. Nejdřív si myslíte, že jste se museli nějak splést. Pak běháte okolo bloku a hledáte. Nakonec voláte a plačtivě přesvědčujete policistku na druhém konci linky, že vás určitě museli odtáhnout, protože jinak to přece nejde. A pak postupně, velmi pomalu a neochotně, berete na vědomí, co se stalo. Že někdo vyhodil z auta dětské sedačky a vaši squashovou raketu a boty hodil do popelnice. Že vám to všechno někdo vzal.
Byl tomu v neděli přesně rok. Za ten rok jsem měla nejeden podrážděný telefonát s policií, vyměnili jsme si stohy faxů, odepsala jsem auto, všechny svoje věci v něm, zbytky iluzí o světě a několik bezesných nocí. A ve zbytku lepších loňských nocí jsem se budila zpocená nad spočitatelnými ztrátami a nahlas si musela zopakovat mantru, že hlavní je být zdravý.
Co přesně znamenají ty "tři kusy" a zda to má nějakou spojitost s dopadením Usámy bin Ládina (vozil se snad on v našem bouráku?), nevíme teď ani my sami. Další informace najdete v nejbližší době na Reflex.cz!
