Když si Galante v horkém létě roku 1979 užíval odpoledne v restauraci svého přítele, neměl u sebe ani zbraň. Nenosil ji už dlouho. Jeho sebevědomí bylo nezměrné. Byl naprosto přesvědčený o tom, že by si na něj nikdo nedovolil ani vztáhnout ruku. Jenže tím, že sám sebe začal nazývat bossem všech bossů, definitivně překročil všechny meze. 12. července roku 1979 tak došlo k „hitu“, jenž vešel do mafiánských dějin.
Stejně jako většina ostatních gangsterů, začal Galante projevovat náklonnost ke zločinu již v raném věku. Narodil se v roce 1910 v New Yorku rodičům ze Sicílie a na svobodě vydržel jen deset let. Nápravné zařízení pro mladistvé ale v jeho případě evidentně selhalo. Brzy po propuštění byl při různých příležitostech obviněn z pašování alkoholu, loupeže, napadení, vydírání a nakonec i vraždy.
Té první významnější se nejspíše dopustil 15. března roku 1930. Při přestřelce po krádeži výplat tehdy zemřel policista. Čerstvě dvacetiletý Galante ale pro nedostatek důkazů vyvázl bez trestu. Na Štědrý den téhož roku se jeho gang pokusil unést nákladní auto a Galante při přestřelce omylem zranil šestiletou holčičku. Tentokrát ho již odsouzení neminulo a mladý gangster putoval do slavné věznice Sing Sing.
Tamní psychiatr zpracoval na Galanteho posudek a míru šance na jeho nápravu shrnul jedním slovem „mizivá“. „Jeho mentální věk byl 14,5 roku a jeho IQ 90,“ napsal tehdy psychiatr. „Stranil se neznámých lidí a neměl žádné ponětí o soudobých společenských tématech ani termínech svátků. Chyběla mu spousta běžných znalostí. Měl neurotickou, psychopatickou povahu. Byl emocionálně otupělý a vůči okolí zcela lhostejný.“
V roce 1939 Galante Sing Sing opustil a v podmínce začal pracovat pro mafiánskou rodinu Josepha Bonanna. Jednu z pěti hlavních rodin v New Yorku. A trvalo mu jen 4 roky, než se stal jedním z nejslavnějších gangsterů vůbec. Měl být totiž tím, kdo v roce 1943 zavraždil Carla Trescu. Anarchistického novináře, jenž kritizoval Benita Mussoliniho i Franka Garafola, jednoho z Bonannových zástupců. Pro nedostatek důkazů Galanteho opět ani neobvinili, nicméně mezi mafiány si definitivně vydobyl respekt. Pověst muže, který má rád násilí, ho předcházela až do konce života.
Carmine Galante se v roce 1945 oženil a s Helen Marulli měl tři děti. Gangster manželku později opustil, ale nikdy se nerozvedl, protože byl prý „dobrý katolík“. To mu nicméně nebránilo v tom, aby žil 20 let s milenkou, která mu porodila další dvě děti. Galante se zasloužil především o rozvoj obchodu s drogami. Pašoval heroin do Spojených států skrze kanadský Montreal, tzv. „francouzskou spojku“. Během tří let, které gangster strávil v Kanadě, byl spojován s mnoha vraždami. Mělo jít mimo jiné i o kurýry, jež Galante považoval za příliš pomalé. Nic se mu ale nepodařilo prokázat a kanadské úřady mafiána nakonec v roce 1956 alespoň deportovaly zpět do USA. To už se Galante vracel jako zástupce samotného Bonanna.
Díky Galantemu se Bonannům podařilo obchod s heroinem nakonec zcela ovládnout a neuvěřitelně zbohatnout. Zároveň se ale o rodinu stále více zajímala policie. V roce 1958 obvinili Carmina z pašování drog, ale soudní řízení skončilo bez výsledku. Je nutno dodat, že jistým důvodem mohla být zlomená páteř hlavního porotce, který „záhadně“ spadl ze střechy opuštěné budovy. Když byl v roce 1962 Galante konečně odsouzen v jiném případu, měl to být jeho definitivní konec. Bylo mu 52 a z vězení měl vyjít v 72 letech.
Během jeho pobytu ve vězení ale komise (rada pěti mafiánských rodin New Yorku) donutila k odchodu Joea Bonanna. A tak když Galanteho v roce 1974 podmínečně propustili, gangster nemeškal ani minutu. Dočasného bosse rodiny Bonanno odstranil v rychlém převratu a okamžitě začal plánovat válku s rodinami, které ukrajovaly z jím vybudovaného drogového impéria. Odnesla to především rodina Gambino, které Galante nechal zabít hned osm členů.
„Od dob Vita Genoveseho tu nebyl tak krutý a obávaný člověk,“ uvedl poručík Remo Franceschini z NYPD. „Ostatní byli jako z mědi, on byl čistá ocel.“
„Nikdo mě nikdy nezabije – neopovážili by se. Jestli mě chtějí nazývat bossem všech bossů, tak můžou. Ale mezi námi dvěma, já jen pěstuji rajčata,“ tvrdil tehdy Galante jednomu novináři. To bylo již pro komisi mafiánských rodin příliš. Dokonce i Joe Bonanno tehdy hit na Galanteho posvětil.
Krutý boss rodiny Bonanno u sebe nenosil zbraň i proto, že s ním byli neustále osobní strážci. Galante je pečlivě vybíral ve městě na Sicílii, odkud pocházeli jeho rodiče, a bezmezně jim věřil. To se mu nakonec stalo osudným. Když totiž 12. července roku 1979 vešli na terasu restaurace Joe & Mary’s tři maskovaní muži, Siciliáni zbraně nezvedli. Galante byl odhozen dozadu silou střely z brokovnice. Zasažen do oka a hrudníku, na místě zemřel. Bylo mu 69 let. Společně s ním zemřel i majitel restaurace a Galanteho zástupce. Všichni tři atentátníci utekli a po nich v klidu odešli i Siciliáni.
Z mafiánského „hitu“ se stala zpráva měsíce a po celých Státech vycházely Galanteho posmrtné fotografie. New York Post tehdy otiskl gangstera s milovaným doutníkem v koutku úst na titulní straně a snímek doprovázelo jen jedno slovo „chamtivost“.
