Vévoda a vévodkyně z Cambridge pojmenovali svého druhého syna Louis Arthur Charles. Bookmakeři přitom sázeli hlavně na Arthura nebo Alexandra. Volba ale nakonec padla na „Ludvíka“, který zaujímal v sázkových kancelářích až 10. místo. Rodiče se tak s největší pravděpodobností rozhodli prokázat úctu jednomu z nejdůležitějších příbuzných rodiny – od smrti strýce šestadevadesátiletého prince Philipa Louise Mountbattena uplyne příští rok 40 let. Proč zaujímal v rodině výjimečné postavení?
Na jméno nejmladšího člena královské rodiny čekali Britové od pondělí. Bylo to tedy ještě o něco déle než v případě prince George a princezny Charlotte, jejichž jména byla oznámena již dva dny po narození. Buckinghamský palác si v případě narození potomků panovníka dává načas tradičně.
Jméno současného následníka trůnu prince Charlese bylo například v roce 1948 oznámeno až měsíc po narození, těsně před jeho křtinami. Výjimku z pravidla naopak představuje princ Harry. Rodiče dali na vědomí, že oficiálně ponese jméno Henry, ale známý bude jako Harry, již v den, kdy s princeznou Dianou opouštěl porodnici.
Vraťme se ale k Louisi Mountbattenovi, po kterém byl nyní syn Williama a Catherine pojmenován. Narodil se v roce 1900 německému princi a vnučce královny Viktorie v sídle britské panovnice Frogmore. Za kmotra mu šel ruský car Mikuláš II. a s carskou rodinou si byl obzvláště blízký po celé svoje mládí. K sestřenici, velkovévodkyni Marii, ho dokonce pojily romantické city. Její fotku měl na nočním stolku do konce života.
Od praporčíka na bitevní lodi HMS Lion v roce 1916 to v průběhu života dotáhl až na velitele středomořské flotily, velitele spojeneckých sil za druhé světové války a v 50. letech na prvního námořního lorda admirality, tedy nejvyššího velitele Britského královského námořnictva.
Na konci druhé světové války byl přítomen japonské kapitulaci. Národu vycházejícího slunce se však už navždy stranil. V poslední vůli zakázal pozvat zástupce japonské diplomacie na svůj pohřeb. Nemohl totiž zapomenout na utrpení svých mužů za války způsobené Japonci.
Sloužil také jako poslední britský vicekrál Indie. Spolu s Clementem Attleem naplánoval rychlý odchod Britů ze země. Historici se shodují, že se tímto způsobem snažil zbavit odpovědnosti za propukající etnické nepokoje, které podle předpovědí eskalovaly až po odchodu Britů. V oblasti Paňdžábu poté padly etnickým čistkám za oběť statisíce lidí.
Co se týče blízkého vztahu s Windsory, Louis Mountbatten byl přítomen při většině zásadních momentů z života rodiny. Byl to on, kdo v roce 1939 ponoukl svého synovce Philipa, aby se během návštěvy královské rodiny v Darthmouth College věnoval mladým princeznám. Budoucí královnu Alžbětu II. si Philip Mountbatten vzal po válce v roce 1947.
Louis se tak stal přirozeným kmotrem a mentorem jejich prvního syna Charlese. Brzy v něm dle svých vzpomínek rozpoznal sklony k nevázanosti stejně jako u jeho strýce Edwarda VII., se kterým si byl blízký v mládí. Mountbatten tak Charlese třeba dlouho podporoval v staromládenectví. Na konci 70. let se však již pokoušel prince z Walesu přesvědčit ke sňatku se svou vnučkou Amandou.
Nadějné plány překazila Louisova smrt. Bombu odpálila na jeho lodi poblíž irského pobřeží Irská republikánská armáda. Když zemřel, bylo mu 79 let. Vévoda a vévodkyně z Cambridge tento týden potvrdili, že volbou jména Louis pro svého nejmladšího syna chtějí vzdát nejbližšímu příteli prince Charlese čest.
