Nepříliš hezká, malá, přinejlepším plnoštíhlá, formálně nevzdělaná a v tanci neškolená Američanka Loïe Fullerová (16. ledna 1862 – 2. ledna 1928) dobyla Paříž a stala se jedním ze symbolů Belle Époque. Ve víru hedvábí ji malovali Toulouse-Lautrec i Koloman Moser, podmanila si srdce společenské smetánky i kapsy bohatých mecenášů, a postavila základy moderního tance. Přečtěte si o ní v rubrice Femme fatale v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 15. prosince.
Byla tu ještě před krajankami Isadorou Duncanovou a Ruth St. Denisovou i před Kanaďankou Maud Allanovou: první mezi pionýrkami moderního tance. Svého času byla Loïe Fullerová jednou z nejslavnějších tanečnic světa, ačkoli leckteří z těch, kdo ji viděli na pódiu, pochybovali o tom, zda se opravdu jedná o tanec. Vždyť její tělo pod štůčky látky téměř nebylo vidět!
V rozpacích z té klasifikace prý, alespoň podle životopisné knihy Loïe Fullerová: Bohyně světla od známého historika Richarda Nelsona Currenta a jeho druhé ženy Marcie, byla i ona sama: vždyť při svém slavném Danse Serpentine pouze mávala nesčetnými metry hedvábné látky, upevněné na dřevěných tyčích prodlužujících její paže, a nechávala na ně spouštět barevné paprsky z promyšleného systému osvětlení. Naučila světlo tančit – v harmonickém vizuálním spektáklu.
Její ladný, uhrančivý, fotogenický tanec nasnímali – a posléze mnohdy kolorovali – snad všichni známí pionýři stříbrného plátna, od bratří Lumierů a Skladanowských po Alici Guy-Blaché. Ve videu výše je tanec nasnímaný bratry Lumierovými roku 1897; pochopitelně němý, zato kolorovaný.
Více o Loïe Fullerové si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 15. prosince.
