Šťastné umění z největšího lágru světa. Propaganda z KLDR láká sběratele
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Obrazy, které vidíte v naší fotogalerii, nepocházejí z 50. či 60. let minulého století, jak by se mohlo na první pohled zdát. I když to je skutečně také styl takzvaného socialistického realismu. Díla vznikla v posledních zhruba 15 letech a pocházejí z největšího uměleckého studia na světě, které se jmenuje Mansudae a nachází se v Severní Koreji.
Studio Mansudae je v severokorejské metropoli Pchjongjangu, rozkládá se na ploše 120 tisíc metrů čtverečních, zaměstnává kolem 4000 lidí, z nichž je asi čtvrtina umělců. Samozřejmě, tvorba je zde zcela pod kontrolou komunistického režimu, ostatně podle dostupných informací na ni až do své smrti osobně dohlížel někdejší diktátor Kim Čong-il.
Zajímavé ale je, že se díla vyvážejí také do zahraničí a prodává je jedna společnost z Itálie. Konkrétně Pier Luigi Cecioni, který býval ředitelem orchestru ve Florencii. Ten s ním v roce 2005 hostoval na hudebním festivalu v Severní Koreji, navštívil i Mansudae a o rok později ho začal se svým bratrem zastupovat v zahraničí.
Na výhrady, že pomáhá ve světě šířit propagandu severokorejského režimu, který vězní a popravuje své odpůrce, Cecioni odpovídá, že se jedná pouze o „byznys s uměním“. Přiznává sice, že část děl je vyloženě propagandistická, ale jiná se věnuje tradičním korejským námětům – horám, zvířatům či květinám.
Umělecké studio Mansudae bylo založeno v listopadu 1959 a kromě umělců jsou zde i výrobní závody, které produkují propagační předměty. Menší výstavní síň otevřelo také v čínském Pekingu a někdy pracuje na zakázku i pro státní instituce v zahraničí. Například v Africe stavělo některé velké památníky.
Italové nabízejí necelých 250 severokorejských děl i na internetu, můžete si je objednat a zaplatit přes ně. Do styku se Severní Koreou se tak zákazník dostane jen zprostředkovaně. Režim v Pchjongjangu ale pomocí své propagandy našel jeden z možných způsobů, jak získávat tolik potřebné cizí měny. Kromě klasických obrazů jsou prý v zahraničí v oblibě zejména ručně malované plakáty. A nejvíc jdou na odbyt zrovna ty, které slouží propagandě KLDR.
