Vítejte u dalšího dílu jazykové degustace. Zřejmě jste dostali chuť na další kousek skládačky zvané český jazyk nebo máte prostě dobrý vkus na to, co čtete. Původ gusta a tím pádem i degustace najdeme v latinském gustus, což znamená ‚chuť, chutnání‘. Tak pojďme koštovat.
Jelikož se dostavily vyšší teploty, které táhnou jako magnet všechny ven, na zahrádky, na pivo, víno a další požitky a prožitky, máme nutkavou potřebu zabrousit opět do oblasti gastronomie. Ano, máme na mysli ‚nauku o kuchařském umění‘, již jsme si vypůjčili u Francouzů. Kdybychom si však slovo rozdělili a doslovně přeložili, dostaneme se k řeckému gastē̺r, což znamená ‚břicho, žaludek‘, a -nomie, jež bylo odvozeno od řeckého slovesa némō s významem ‚přiděluji, spravuji, ovládám‘. A jak ovládáte gastronomii vy?
Pokud se označujete za gurmána, pak jste jednoduše ‚jedlík, mlsoun‘ a máte rádi jídlo a dobré pití. Tento výraz pochází z francouzského gourmand, jehož předchozí jazykové destinace nám nejsou známy. Jestliže se cítíte být spíše ‚labužník a znalec dobrého jídla‘ a vychutnáváte si své energetické příjmy s požitkem, pak byste si měli říkat gurmet. Opět jsme si ho vypůjčili ve francouzštině, kde gourmet znamená také ‚labužník a znalec dobrého vína‘ a má původ ve starofrancouzském slově gromet, které se od významu ‚chlapec, sluha‘ vyvinulo přes ‚pomocníka obchodníka s vínem‘ a ‚koštéra, obchodníka s vínem‘ k významu dnešnímu. Máte-li podezření, že se ve víně vyznáte jako profesionál, pak jste vlastně jako someliér, tedy gastronomický specialista na víno a jeho podávání, ostatní nápoje a delikatesy a jejich perfektní kombinace. Blahopřejeme k dosažení životní mety. Jen doplníme, že francouzský sommelier původně označoval poháněče oslů, koní a jiných zvířat, na nichž se přepravovaly potraviny a víno.
Využíváte-li služeb gastronomických zařízení, pak vězte, že k bontonu, tedy ‚společensky dobrému chování‘ ze spojení francouzského bon (dobrý) a ton (tón, hlas, odstín), patří odměnit pracovníky v gastronomii za jejich dobrou službu. Tomu říkáme spropitné, ve starší češtině a taky ještě v Jungmannově slovníku spropití. Doslova znamená ‚peníze k propití‘ a původně se v tomto významu také používalo. Důkazy o tom najdeme ještě u paní Němcové a pana Raise. Ovšem dnes je význam spropitného ‚dobrovolná peněžitá odměna za nějakou službu‘. Vedle toho používáme také ekvivalentní výraz tringelt, což je výpůjčka z němčiny a má stejnou stavbu jako české spropitné – trinken znamená ‚pít‘ a geld jsou ‚peníze‘. Máte-li v oblibě spíše dýško, v pořádku. To se k nám dostalo z francouzského dvora, kde na otázku zákazníka, kolik je za službu dlužen, odpovídal poslíček: „À discrétion.“ To si můžeme přeložit jako ‚dle libosti‘. Tuto frázi jsme si počeštili do podoby diškrece a poté dýško a vyjadřujeme jí, že má zákazník nabídnout drobnou odměnu podle vlastní úvahy. Je překvapivé, kolik výrazů pro tuto činnost máme, protože ještě nekončíme. Poslední, co můžete dát za dobrou službu, je tuzér. Jeho kořeny sahají k latinskému dulcor, což znamená ‚sladkost‘. Přes francouzskou sladkost douceur a její výslovnost [dusér] pak vznikl i český tuzér. Jak? Upravili jsme si prohozením znělosti u souhlásek jeho výslovnost a tak jej používáme dodnes.
Na závěr máme ještě digestiv. Jasně, nepodáme vám přes displej alkoholický nápoj pro povzbuzení trávení, ale informace je taky potřeba strávit. Poslední poplatek, s nímž se můžete v gastronomickém zařízení setkat, se nazývá couvert [kuvér]. Ten nemusíte odpočítávat, jelikož je zahrnut v ceně hlavního jídla. A za co to je? Za stolování. Přikousnutí pečiva, dosolení polévky… Chutnalo vám?
