Osmdesát sedm procent Čechů nechce v létě sedět v kanceláři… překvapivě
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Sto devět metrů vysoké monstrum, sedmadvacet podlaží, třicet, pokud počítáte tři podzemní, osmnáct výtahů, které si to švihají rychlostí šesti metrů za sekundu a třicet tisíc metrů čtverečních prosklených fasád. A v tom všem zaměstnanci, kteří toho mají v létě dost možná plné brýle.
Už ve školních letech nám všem bylo zatěžko soustředit se na vyučování, když venku svítilo sluníčko a počasí jako by zvalo k tomu, abychom vyběhli do přírody, koupali se v rybníce, toulali se po lese, osahávali se se spolužáky, pili krabicáky a četli Dostojevského. A Lenku Lanczovou. Snad proto nám školství ve své moudrosti nadělilo dva měsíce prázdnin.
Nejinak je tomu i v dospělosti, jen nás tentokrát nepropouští do přírody zvonek, ale šéf, případně náš vlastní smysl pro zodpovědnost. Což jsou všechno kódová označení pro hypotéku. Kancelářští lidé tak v létě trpí víc než kdokoli jiný. Pravda, dobře jim tak, když si v zimě sedí v teple, ale… my jsme se nad nimi přesto slitovali a vyrazili se podívat na Pankrác. Protože tam je kanceláří požehnaně.
