V polovině prosince Dubaj ohlásila, že se stává digitální velmocí světa a přechází na řízení státu bez papíru. Což je cool, moderní a chvályhodné. Ale Dubaj je taky velice neslavně v mnoha ohledech dysfunkční město zalité pozlátkem, takže se jeden nedokáže ubránit pochybám.
Ještě ani ne čtyřicetiletý korunní princ Dubaje šejch Hamdán bin Muhammad bin Rašíd Al Maktúm oznámil v polovině prosince na svém Twitteru, že místní vláda oficiálně funguje bez papírů. Míněno tak, že celá garnitura přechází na digitální řízení státu. Pětačtyřicet vládních agentur před pár týdny v rámci vládní strategie dokončilo svou transformaci k digitálnímu fungování. Podle šejcha Hamdána je tak Dubaj první papíru prostou vládou na světě a „hlavním digitálním městem světa”.
Cíl byl stanoven v roce 2018 a dokončení ještě před začátkem roku 2022 je vskutku nemalým úspěchem pro „nealko Las Vegas”. Podle oznámení se v Dubaji ušetří tři sta třicet šest milionů archů papíru, téměř miliarda a půl dirhamů (to je nějakých tři sta padesát milionů dolarů) a napříč vládními agenturami až čtrnáct milionů pracovních hodin.
Řídit stát jako aplikaci
Těch pětačtyřicet vládních agentur tedy nyní nabízí téměř dva tisíce služeb, které lze vyřídit digitálně, a přes tisíc transakcí, které mohou obyvatelé řešit z pohodlí svého domova. Krokem dál je pak aplikace DubaiNow. Ta už teď nabízí propojení se sto třiceti službami po celém městě, dají se přes ni řešit poplatky za parkování, požadavky na bydlení, registrace vozů a podobné věci.
Je to skutečně průkopnická záležitost, problém je v tom, že Dubaj velice slavně funguje na pozlátku. Jak jste mohli číst v médiích, ne všechno ve městě funguje přesně tak, jak by mělo nebo jak byste si možná mohli podle luxusních vozů na ulici a mramorových lobby vymazlených hotelů myslet.
Už několik let se velice živě debatuje o tom, jestli je město vystavěno na otrocké práci. A jediný důvod, proč se o tom diskutuje, je ten, že „otrocká práce” je velice vágní termín. Faktem ale je, že imigranti a dělníci, kteří tam pracují na developerských projektech, žijí a pracují v příšerných podmínkách. Řada těchto staveb má bezpočet plánovacích chyb, které se pohybují od „malých problémů”, jako neschopnost napojit nově vystavěná sousedství do sítě hromadné dopravy, až po ty větší, jako třeba to, že se nejspíš do pár let několik čtvrtí ocitne pod vodou.
Naprostým symbolem tohoto přístupu k věci je Burj Khalifa. Klenot Dubaje, nejvyšší budova na světě, zázrak techniky. Že? No, tenhle zázrak techniky nebyl nikdo schopen napojit na odpadní systém, takže hotel plný zlata, mramoru a instagramových modelek má pod sebou obří žumpu, která se denně vyprazdňuje. Každý den náklaďáky vyvezou z budovy patnáct tun splašků. A není to jen problém nejvyšší budovy světa, hromada mrakodrapů ve městě je na tom stejně.
Takže když Dubaj slavně ohlásí, že přechází na digitální způsob vlády, jeden se musí zamyslet nad tím, jestli je všechno tak pěkné, čisté a efektivní, jak se to prezentuje na Twitteru. A na co se použije všechen ten papír.
