Hezké počasí a zábavní park je splněným snem každého dítěte. V Praze se chodí na Matějskou, svět je pak plný různých Disneylandů a Legolandů. Předhání se v počtu nejmodernějších atrakcí, ve finále ale mají všechny jedno společné. Americký Pullen Park je jedním z nejstarších, založen byl už v roce 1887, přesto nad ostatními vítězí na celé čáře. Nabízí totiž něco, co jiné nemají – kombinaci placené sekce se všemi atrakcemi s volně přístupným dětským hřištěm.
Právě Pullen Park je jedním z oblíbených míst Filipa, pětiletého syna architektů Markéty a Adama Gebrianových. Ti se společně vydali za oceán do města Raleigh v Severní Karolíně, kde už půl roku žijí. Devátý nejlidnatější stát Spojených států je proslulý svými hurikány, které daly jméno i tamnímu hokejovému klubu, každoročně bojujícímu o Stanley Cup. Mimo hurikánovou sezónu je to ale na východním pobřeží pořádný „pařák“. Coby dlouholetý kritik veřejného prostoru se proto Adam Gebrian, zaměřil na to, jak se s absencí přirozeného stínu v Pullen Parku vypořádali.
„Je tady jeden detail, který mě docela potěšil. Je jím to, že standardizované prvky dětských hřišť jsou doplněny o věc, kterou já od nás z České republiky neznám, a tou je venkovní stínění. Kdyby ho prolézačky a houpačky neměly, tak jsou jen ztěžka využitelné. Ano, jsme tady v části, kde je slunce daleko více než v České republice, ale i u nás je několik míst, kde by mi připadalo jako velmi vhodné o tomhle uvažovat a uvědomit si, že když to skutečně pere na dětské hlavičky, tak to je situace, kdy tam ve finále moc času nestrávíte a moc vás to bavit nebude,“ komentuje Adam Gebrian nadstandardní prvek, kterým jsou vybaveny dětské atrakce, a zamýšlí se nad tím, jestli by si ho tuzemská hřiště taky nezasloužila.
Pro více postřehů ze života v Americe sledujte i další epizody série Gebrian: Plus/Minus z produkce internetové televize Mall.tv.
