Až nyní, po patnácti letech od brutální vraždy, se podařilo novinářům, kteří spolupracují se spolkem Nepromlčíme, vypátrat přímé příbuzné tehdy dvaadvacetileté oběti – hluchoněmé ženy z Brna Olgy Sztojkové. Policie se podle nich na případ zcela vykašlala, nejspíš proto, že jsou Romové, jak míní. Matka oběti, která se nejprve nechtěla k případu vůbec vracet, tvrdí, že nebyla pozvána ani na žádné podání vysvětlení. Vrah dodnes uniká spravedlnosti.
Případ zavražděné Olgy Sztojkové z Brna, jejíž tělo nalezl v roce 2006 náhodný rybář na břehu rybníka Apollo u Lednice na Břeclavsku, by mohl být přímo námětem pro kriminální thriller. „To víte, bylo těžké vychovávat hluchoněmou dceru. Co vám budu povídat. Byla tak krásná, tak chytrá. Vyhrála i soutěž krásy a chodila do speciální školy. Naučila se tam odezírat ze rtů, takže jsme doma nemuseli ani používat znakovou řeč," vypravuje matka zavražděné Stefania Sztojková, původem ze Slovenska.
Ta dnes žije v Praze. A z její gestikulace i tváře je zřejmé, že se doposud s tragickou smrtí prvorozené dcery, kterou měla v pouhých patnácti letech, nevyrovnala.
„Policie se na to vyšetřování vykašlala. Ani na výslechu jsem nebyla. Nevím, jestli kvůli tomu, že jsme Romové, ale asi ano, myslím si dnes, ale po vraždě už mě nikdo nikdy z kriminálky nekontaktoval," upozorňuje paní Sztojková s tím, že dceru Olgu tehdy identifikovala její další dcera Darina na základě šperků. „Tělo bylo ve značně pokročilém stádiu rozkladu. Já bych tam přijet opravdu nedokázala," dodává Sztojková.
Olžino tělo bylo nalezeno konkrétně 23. září 2006. Soudní lékaři z Ústavu soudního lékařství v Brně provedli po ohledání pitvu. Na těle nalezli zvláštní znamení – tetování nad pravým kotníkem ve tvaru čtyřlístku a na pravém rameni písmeno „M".„Poznala jsem ji podle šperků, náušnice a tří prstýnků," vylíčí po letech iDnes.cz sestra zavražděné Darina Bílá. Ta žije dnes s manželem a dětmi na jedné z brněnských ubytoven.
„Víte byla několik dní pohřešovaná, takže jsme to tehdy nahlásili na policii," doplňuje a zdůrazňuje: „Vedle Olgy přitom v rybníce současně našli další mrtvou dívku. O tom se už ale nikde nepsalo."
Starosta Lednice Libor Kabát si však nepamatuje, že by se v rybníce někdy jakákoli další mrtvola našla. „Poblíž v lese se někdo oběsil, ale na podobný případ jako ten z roku 2006 si nevzpomínám," říká starosta.
Taktéž místní policista přímo z Lednice, který byl přímo u nálezu Olžina těla, o takové informaci nic neví: „Bylo nalezeno pouze jedno tělo, které plavalo poblíž hráze. O druhém nic nevím. Myslím, že kdyby tomu tak bylo, a to i po čase, že bych se to dozvěděl," uvedl.
Poté, co byla provedena soudní pitva, se zjistilo, že zavražděná Olga Sztojková měla na těle pozůstatky násilí na hlavě a zemřela udušením. „Dobu smrti jsme odhadli na dva až tři týdny před nálezem těla," poznamenal pro iDnes.cz emeritní vrchní komisař Vladimír Matoušek, který tento případ vyšetřoval.
Rodina byla pod dohledem sociálky. Oběť měla tři děti, v době vraždy byl nejmladší dceři teprve rok. Podle slov Matouška rodinu dlouhodobě sledovalo oddělení sociálněprávní ochrany dětí.
„Nebylo to jednoduché. O nejmladší vnučku jsem se po smrti Olinky rok starala. Dnes je v pěstounské péči, ale zjistila jsem díky Člověku v tísni, kde nám pomáhá jedna paní, kde a poslala jí vzkaz, že má babičku. Když bude chtít, strašně ráda jí někdy uvidím, nebo alespoň fotky. Víte, my jsme sice Romové, ale ze slušné rodiny. Já jsem hrozně na čistotu," dodává Stefania Sztojková s tím, že za smrt dcery nese hlavní odpovědnost její tehdejší druh.
„Byl to grázl. Já ho znala. Celou jejich rodinu. Hrozně pil. Veškeré peníze prosázel. Olinka si ale nedala říct. Myslím, že ji nakonec prodával. Že ji prodal nějakému cizinci, který měl úchylku. Ten pak Olinku zavraždil a autem dovezl k tomu rybníku. Policii jsem to neměla možnost nikdy říct," stěžuje si Stefania Sztojková.
Do odložení případu policie přitom s podobnou verzí pracovala. „I když tyto informace nebyly tehdy objektivně potvrzeny," prozradil ještě bývalý vyšetřovatel Matoušek.
Olžin druh Alois H., tohoto času ve vězení za krádeže, během výslechu podle něj toto tvrzení několikrát popřel. „Řekl, že přítelkyni naposledy viděl dvanáct dnů před objevením její mrtvoly. Hráli tenkrát spolu na automatech a žena všechny peníze prohrála. Pak šli prý spolu pěšky domů kolem hotelu Grand v Nádražní ulici, dále po ulici Cejl směrem na Vranovskou ulici. Před hernou na Cejlu však zjistil, že za ním družka nejde, tak ji šel hledat do heren v blízkosti hlavního nádraží a také v České ulici. Domů přišel ve tři ráno. Tvrdil, že když viděl, že družka není doma, tak ji šel znovu hledat," nastínil Matoušek průběh vyšetřování.
Nepodařilo se najít svědka. Vyšetřovatelé se posléze z kriminálního prostředí dozvěděli, že oběť ve večerních hodinách nastoupila do vozidla BMW tmavé barvy s mezinárodním označením.
„O řidiči zjistili, že se jedná o rakouského občana, jenž dojížděl na víkend do Brna, kde vyhledával mladé romské dívky kvůli sexuálním službám. Ani tento směr pátrání však nevedl k dopadení pachatele. Nepodařilo se najít žádného svědka, který by věrohodně potvrdil, že žena do vozidla s nějakým mužem nastoupila za účelem erotických služeb," povyprávěl ještě Matoušek.
„Případ záhadné vraždy je jedním z mnoha, které se detektivům objasnit nepodařilo a který bude bohužel zanedlouho promlčen, to znamená, že i kdyby byl pachatel později vypátrán, bude volný.“ Vysvětluje zakladatelka spolku Nepromlčíme Zuzana Kosová, sama pozůstalá po oběti jedné z tzv. orlických vražd.
„Ty promlčecí lhůty jsou strašný nesmysl. Vražda přece zůstane vraždou navždy. Víte, není horší věc, než když rodič přežije své dítě. Kdybych vraha znala, nevím, co bych dělala. Asi bych ho sama zabila. Ale já jsem věřící. Věřím, že na každého jednou dojde a jeho skutky se mu vrátí," uzavírá Stefania Stjozková.
Spolek nepromlčíme vznikl v roce 2020 na popud pozůstalých a obětí z kauz promlčených násilných trestných činů. Spolek tvoří lidé napříč celou společností s profesním či osobním vztahem k tématu, jako jsou právníci, oběti trestných činů, novináři či kriminalisté. Nepromlčíme otevírá společenskou diskuzi nad tématem fungování a smysluplností promlčení závažných trestných činů a bojuje za prodloužení promlčecích lhůt, které jsou ve srovnání se západními zeměmi u nás velmi krátké.
