nahoru

Promlčeno: Stát je okradl dvakrát. Následovala smrt a práce v dolech. Rodině se nikdo neomluvil

-bam-23. února 2021 • 13:00
Zdeněk Forman vypráví o tragickém osudu jejich rodiny
• video: 
Spolek Nepromlčíme

Naši rodinu stát okradl dvakrát. „Poprvé nám komunisti ukradli majetek po únoru 1948 a podruhé jsme byli okradeni v roce 1991," vypravuje Zdeněk Forman (64). S manželkou Jarmilou, vyhlášenou imunoložkou, žije v Třebíči, a když se rozpovídá o svém dědečkovi, dozvídáme se o tragickém osudu rodiny Formanovy v dobách dřívějších režimů, který se pak táhl do současnosti. Dnes je vše již promlčeno.

Pan František Forman se narodil v roce 1891 v Jiřicích u Humpolce. Stal se účetním a dobře se zhostil pozice v jihlavské textilní továrně, kam nastoupil a které hrozil bankrot. „V roce 1922 se stal tamním ředitelem. Vedení společnosti mu přiznalo slušný plat. Utratil málo, peníze nechával v podniku. Velice moudré bylo převedení dluhů z několika různých bank k Cyrilo-metodějské záložně v Brně. Ředitelem zde byl Ferdinand Kratochvíl. Dědeček si vzal později jednu z jeho dcer, Marii, a vyženil kapitál. Za ten splácel dluhy, které měla firma v záložně, a stále investoval do rozvoje podniku," líčí Zdeněk Forman. „Z veškerých peněz, co vydělal, skupoval akcie a reinvestoval. Dokonce si nenechávali s manželkou, majoritní akcionářkou, vyplácet dividendu. Nakonec za pomoci zbytku rodiny, dvou bratrů a švagra, vlastnili v roce 1935 veškeré akcie společnosti." Firmu přejmenovali na Textilia a. s. Jihlava. „Ta se stala jednou z nejuznávanějších v Evropě. V roce 1937 získal dědeček na světové výstavě v Paříži zlatou medaili Grand Prix za své výrobky," podotýká Zdeněk Forman a vše dokládá patřičnými archivními dokumenty.

Po okupaci byl ustanoven národní správce (Němka – příslušnice „SS"), která měla ohlídat strategický válečný materiál – plyš. „V mlýně, který k továrně přikoupil, dědeček schovával partyzány. Poté, co továrna ustála druhou světovou válku a vše vypadalo, že se vrátí do starých kolejí, se ale k moci dostali komunisté. Akt znárodňování proběhl po 25. únoru 1948, kdy byla továrna znárodněna zestátněním bez jakékoli náhrady," popisuje Zdeněk Forman s tím, že jeho dědečka nechali komunisté ve funkci další následující rok. Šlo o to, aby jim předal zkušenosti a kontakty, protože nikdo z nich neuměl továrnu řídit. Za rok dostal František Forman výpověď. Stát mu nabídl, aby v továrně prováděl čištění dvora. 

Vzhledem k událostem se nervově zhroutil. Jeho žena vlivem psychických následků v roce 1950 zemřela. Pan Forman tehdy zažádal o nemocenskou podporu, ale ta mu byla zamítnuta s odůvodněním, že kapitalistům se neposkytuje. Nakonec byl vykázán z Jihlavy a byl mu tam zakázán trvalý pobyt. „Byl obrán o veškerý majetek, přesto musel zaplatit milionářskou daň, což ho uvedlo do stavu sociální nouze, jelikož si na ni musel vypůjčit. Jeho syn Zdeněk Forman st., můj otec, byl jako syn třídních nepřátel nucen pracovat v dolech. Přesto se mu nakonec podařilo vystudovat a pracoval pod profesorem Wichterlem," vzpomíná Zdeněk Forman.

Pan František Forman umírá po těžké psychické nemoci v roce 1969 a vidina navrácení továrny původním majitelům mizí v nedohlednu. Ovšem po roce 1989 visí ve vzduchu naděje. Naplní syna Zdeňka Formana st. a vnuka Zdeňka Formana energií k tomu, aby si zajistili všechny doklady, jimiž doloží, že rodina vlastnila všechny akcie společnosti Textilia a.s., a majetek se vrátil do rukou právoplatných dědiců. Dne 8. 4. 1991 požádali jménem všech příbuzných, spolumajitelů, společnost Konax, které v té době továrna patřila, a ministerstvo průmyslu o navrácení majetku. „Žádost otec zdůvodnil, že jeho rodiče vlastnili 4 799 akcií ze 6 000, tedy 80% firmy. Konax vůbec neodpověděl a z ministerstva přišla odpověď, že žádat o navrácení majetku může pouze fyzická osoba. Jednalo-li se o právnickou osobu, není na majetek nárok," říká Zdeněk Forman s tím, že lidí s nárokem na vrácení majetku, jako byla rodina Formanových, bylo v tehdejším Československu mnoho. Původní návrh restitučního zákona jim nárok na majetek přiznával. Nakonec se z návrhu zákona právnické osoby vytratily, takže schválený restituční zákon se na ně nevztahoval. Skupina poslanců se snažila zjednat nápravu novelou, která by rodinným společnostem nároky na majetky přiznala, ale návrh zákona v parlamentu neprošel. Tím se naděje znovu získat znárodněný majetek definitivně vytratila. „Otec podal k soudu žalobu o navrácení majetku, ale výsledkem soudního řízení bylo, že se vydání zamítá, neboť majetek dle vyjádření soudce nepatřil nám, ale firmě, kterou jsme vlastnili," konstatuje Zdeněk Forman, jehož otec následkem neúspěchu zemřel na mozkovou příhodu.

Pokud se podíváte do Jihlavy, můžete nalézt místo, kde ještě dnes stojí budova továrny bývalé firmy Textilia. Ve své době patřila k evropským špičkám, ze které se plyše vyvážely do celého světa. Nárok na její navrácení rodině Formanových je již promlčen. Zdeňka Formana však nejvíc mrzí, že se jim za příkoří dodnes nikdo za stát neomluvil. „O majetek už ani tak nejde, ale ta morální satisfakce opravdu chybí. Myslím si, že závažné trestné činy by měly být alespoň morálně odsouditelné. A nepromlčitelné." uzavírá Zdeněk Forman.

-bam-




Diskuse ke článku