Coco Chanel a válka: Nad chováním slavné módní návrhářky za 2. světové války stále zůstávají pochybnosti
„Můj styl oblékání je odrazem dnešního života. Je jednoduchý, praktický a elegantní. Žena by se měla oblékat stejně snadno, pohodlně a důstojně jako muž,“prohlásila v létě 1925, Coco Chanel (19. 8. 1883 – 10. 1. 1971). Není pochyb, že slavná francouzská návrhářka udávala v módě tón. O tom, jak se chovala za války, ale panují pochybnosti. 5. května 1921 představila Coco Chanel svůj nejslavnější parfém Chanel No. 5.
„Nebýt Churchilla, tak by Coco Chanel po osvobození Paříže ostříhali dohola,“ prohlásila kategoricky v roce 2012 odbojářka, spisovatelka a někdejší šéfredaktorka francouzského vydání Vogue Edmonde Charles-Roux. „Mademoiselle s Němci nekolaborovala, hned na začátku války zavřela módní dům, nechala otevřený jen butik s parfémy,“ hájili slavnou návrhářku někteří její zaměstnanci. „Pro svého synovce, o němž se šuškalo, že je její nemanželský syn a který se dostal do německého zajetí, by ovšem udělala cokoli,“ mínili další.
Svůj vztah s diplomatem o třináct let mladším, tedy německým agentem s diplomatickým krytím Hansem Güntherem von Dincklagem, Coco Chanel obhajovala: „Od ženy mého postavení a věku nelze očekávat, že bude mužům kontrolovat pas, když hledá partnera.“ Coco Chanel však svoje vyprávění pro novináře a životopisce málokdy kazila pravdou. „Zajímá mě jen to, co bude, nikoliv to, co bylo.“ I její nejbližší věděli, že jsou věci, na něž je zbytečné se ptát. Coco Chanel popárané švy na své pověsti nestrpěla, to si raději vymyslela novou historku nebo poupravila starou. O dokonalý styl dbala až do konce. Z tohoto světa odcházela upravená, nalíčená a rozloučila se s ním větou: „Takhle se umírá!“
Barva fialek
Eugénie Jeanne Dévollesová a Henri-Albert Chanel se živili jako podomní prodejci knoflíků, nití, jehel a stužek. Se svým galanterním zbožím se trmáceli od města k městu. Manželé nebyli, času dost, než se to narodí. V září 1882 devatenáctiletá Eugénie porodila Julii, o necelý rok později, 19. srpna 1883, dala život Gabrielle, z níž vyrostla módní ikona 20. století. „Narodila jsem se na cestě,“ líčila později Coco Chanel. „Ve vlaku,“ upřesnila, respektive mlžila. Proč by těm pisálkům měla vykládat, že se poprvé rozkřičela v chudobinci v Saumuru jako panchart. Dokonce jí úřednice zkomolila příjmení, zapsala Chasnel namísto Chanel. I Gabriellin otec se narodil v chudobinci, i jemu zmršili příjmení a musel pak žádat o opravu.
Je snazší povídat, že otec byl někde za obchodem, než přiznat, že se spakoval, když zjistil, že je Jeanne zase v tom. Hnulo se v něm ale pak svědomí a vzal si ji, to už Gabrielle začala chodit. Do rodiny pak rychle přibyly další děti – Alphonse, Antoinette, Lucien a Augustin. Ve vzpomínkách Coco Chanel figurovala bledá, nemocná matka, jež vykašlává krev na bílý kapesníček, a milující otec, který ze všech svých potomků měl nejraději Gabrielle a říkal jí Coco.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
