Coco Chanel a válka: Nad chováním slavné módní návrhářky za 2. světové války stále zůstávají pochybnosti

„Nebýt Churchilla, tak by Coco Chanel po osvobození Paříže ostříhali dohola,“ prohlásila kategoricky v roce 2012 odbojářka, spisovatelka a někdejší šéfredaktorka francouzského vydání Vogue Edmonde Charles-Roux. „Mademoiselle s Němci nekolaborovala, hned na začátku války zavřela módní dům, nechala otevřený jen butik s parfémy,“ hájili slavnou návrhářku někteří její zaměstnanci. „Pro svého synovce, o němž se šuškalo, že je její nemanželský syn a který se dostal do německého zajetí, by ovšem udělala cokoli,“ mínili další.

Svůj vztah s diplomatem o třináct let mladším, tedy německým agentem s diplomatickým krytím Hansem Güntherem von Dincklagem, Coco Chanel obhajovala: „Od ženy mého postavení a věku nelze očekávat, že bude mužům kontrolovat pas, když hledá partnera.“ Coco Chanel však svoje vyprávění pro novináře a životopisce málokdy kazila pravdou. „Zajímá mě jen to, co bude, nikoliv to, co bylo.“ I její nejbližší věděli, že jsou věci, na něž je zbytečné se ptát. Coco Chanel popárané švy na své pověsti nestrpěla, to si raději vymyslela novou historku nebo poupravila starou. O dokonalý styl dbala až do konce. Z tohoto světa odcházela upravená, nalíčená a rozloučila se s ním větou: „Takhle se umírá!“

Barva fialek

Eugénie Jeanne Dévollesová a Henri-Albert Chanel se živili jako podomní prodejci knoflíků, nití, jehel a stužek. Se svým galanterním zbožím se trmáceli od města k městu. Manželé nebyli, času dost, než se to narodí. V září 1882 devatenáctiletá Eugénie porodila Julii, o necelý rok později, 19. ­srpna 1883, dala život Gabrielle, z níž vyrostla módní ikona 20. století. „Narodila jsem se na cestě,“ líčila později Coco Chanel. „Ve vlaku,“ upřesnila, respektive mlžila. Proč by těm pisálkům měla vykládat, že se poprvé rozkřičela v chudobinci v Saumuru jako panchart. Dokonce jí úřednice zkomolila příjmení, zapsala Chasnel namísto Chanel. I Gabriellin otec se narodil v chudobinci, i jemu zmršili příjmení a musel pak žádat o opravu.

Je snazší povídat, že otec byl někde za obchodem, než přiznat, že se spakoval, když zjistil, že je ­Jeanne zase v tom. Hnulo se v něm ale pak svědomí a vzal si ji, to už Gabrielle začala chodit. Do rodiny pak rychle přibyly další děti – ­Alphonse, Antoinette, Lucien a Augustin. Ve vzpomínkách Coco Chanel figurovala bledá, nemocná matka, jež vykašlává krev na bílý kapesníček, a milující otec, který ze všech svých potomků měl nej­raději Gabrielle a říkal jí Coco.