Rok 2020 přinesl řadu rádoby senzační zpráv, ale ta o radnici, kde myslí na lidi, mezi ně nepatří. Ta má základ skutečný, stejně jako základy, které byly položeny ještě za bývalého režimu. S pádem starých pořádků, ale vyčpěla i úřednická byrokracie a ze staré administrativní budovy se stala překvapivá stavba s celou řadou chytrých rozhodnutí. „Nejde o žádnou extravaganci, nebo ikoničnost, ale o solidní stavbu, která vykonává svoji funkci,“ říká jeden z jejích prvních návštěvníků Adam Gebrian.
Místo okázalosti fasáda z neomítnutých cihel s hluboko zasazenými okny, která odkazuje na industriální minulost pražských Holešovic a které dominuje jediný prvek – minimalistické hodiny z rodinného hodinářství umístěné na jejím vrcholu. I tak může vypadat uživatelsky přívětivé reprezentační sídlo městské části a dýchat přitom novotou. Pokora k jejím obyvatelům je totiž tím, oč tu běží. Při výstavě i využívání.
První premisu naplnila loni v březnu otevřená radnice Prahy 7 beze zbytku, když rezignovala na megalomanskou miliardovou investici a v otevřené architektonické soutěži, do níž se zapojilo 70 týmů z 18 zemí světa, vybrala návrh nadčasového domu, který na první pohled působí jako důležitá veřejná instituce.
„Musím říct, že mám docela radost z toho, co jsem viděl. Je mi sympatický celý ten proces, kdy se zakoupil starý dům, který se zrekonstruoval, i když ta rekonstrukce byla výrazná a z toho původního objektu zbyl prakticky jenom skelet. Je tady důstojný reprezentant městské části, který může sloužit dlouhé roky. A to, že v sobě obsahuje takové prostory, jako je střešní terasa, kde jste neustále v kontaktu s okolním městem a s tím, co se tady děje, nepovažuju za bonus, ale vlastně za základ pro takový objekt,“ hodnotí architekt Adam Gebrian výslednou realizaci za 362 milionů, kterou navštívil se štábem internetové televize Mall.tv. To, zda její provozovatel zaboduje stejně jako architekti z Atelieru bod, ukáže až čas. Uplynulý rok sociálnímu kontaktu příliš nepřál, nicméně zadáním bylo vytvořit budovu, která bude umět stárnout a zachová si svoji důstojnost i za 50 a více let. Tak snad se v příštím půlstoletí příležitost ještě najde…
