V Evropě lidé sváděli boj s posledními morovými ranami a za oceánem se rozšířila jiná nemoc. V čerstvě nezávislých Spojených státech amerických se v opakovaných vlnách hlásila o slovo žlutá zimnice. Ke konci léta 1793 přišla řádit také do tehdejšího hlavního města USA Filadelfie. Tisíce obyvatel před epidemií uprchly. S nebezpečnou virovou nákazou si nakonec musela poradit sama příroda.
Žlutá zimnice je virové onemocnění, které přenášejí komáři. Pokud se člověk nakazí, neznamená to pro něj automaticky rozsudek smrti. V první fázi dostane horečku, zimnici, často zvrací a je unavený. Poté příznaky zmizí. Pro ty šťastnější jde o znamení, že si jejich tělo s nemocí poradilo. Pro jiné to znamená pouze ticho před bouří. Po pár dnech totiž zežloutnou, začnou krvácet do trávicí soustavy a přestávají jim fungovat játra a ledviny. V dnešní době už proti nemoci existuje očkování, ale v některých afrických nebo jihoamerických oblastech na žlutou zimnici stále umírá mnoho lidí. Očkování k dispozici samozřejmě neměli ani ve Filadelfii v roce 1793.
Nemoc na území Spojených států dorazila už na konci 17. století. Na kontinent ji přivezly lodě s africkými otroky. Do Filadelfie se tentokrát dostala prostřednictvím uprchlíků z Karibiku. Ke konci 18. století se ještě nevědělo, že jsou přenašeči komáři, což byl také důvod, proč byla všechna zavedená opatření spíše neefektivní. Nejvíce uznávaný městský doktor Benjamin Rush viděl jako příčinu epidemie znečištěné prostředí a zkažený vzduch ve městě. V tom mu oponovala společnost lékařů, která zastávala názor, že je nemoc cizího původu a je přenosná. I přes neshody se nakonec z obou táborů poskládal výbor pro zdraví – Philadelphia Board of Health, aby se lépe prosazovala karanténa a jiné regulace při snaze zastavit šíření zimnice.
Jak epidemie ve městě nabývala na síle, kdo mohl, utíkal na venkov. Počty takových lidí se vyšplhaly ke 20 000, což představovalo necelou polovinu populace města. Mezi uprchlíky před infekcí byla také federální administrativa – prezident USA George Washington nebo ministr zahraničí Thomas Jefferson. Správa hlavního města během krize zůstala na starostovi Matthewu Clarksonovi a výboru dobrovolníků pod vedením obchodníka Stephena Girarda. Ten zorganizoval nemocnici určenou speciálně k péči o nakažené zimnicí. Lidé, kteří neuprchli hned v začátcích epidemie, to měli později mnohem těžší. Bránily jim zátarasy na cestách nebo je mohly zadržet speciální patroly. Na zboží z Filadelfie bylo v jiných amerických městech uvaleno embargo a uprchlíci museli do karantény.
Jak velký byl strach z nákazy, ukazují návyky, které si během epidemie lidé osvojili. Úzkostlivě v ulicích dodržovali rozestupy, nepodávali si ruce a zakrývali si obličeje kapesníky namočenými v octu. Rozšířená byla také domněnka, že člověka před kontaminovaným vzduchem ochrání vdechování tabákového kouře. Filadelfští obyvatelé tedy čile kouřili. S nakaženými často neměli slitování jejich nejbližší. Podle svědectví Benjamina Rushe vyhazovali lidé své rodiče na ulici ve chvíli, kdy si trošku postěžovali na bolest hlavy.
Hrůze z nákazy se není co divit, když se vezme v potaz, jaké způsoby léčby tehdejší medicína nabízela. Lékař Rush léčil vskutku kontroverzními metodami: podával pacientům „rtuťový poticí prášek“, pouštěl jim žilou nebo uměle vyvolával zvracení. Jeho postupy šíření nemoci nezabránily a podle kritiků pouze umocňovaly pacientovo utrpení.
Významnou roli sehráli v boji proti epidemii černošští obyvatelé. Věřilo se, že Afroameričané jsou vůči nemoci imunní. Proto se svobodná černošská komunita během epidemie nejen starala o nemocné, ale navíc se zasloužila o chod města. Poté, co žluté zimnici podlehly také více než dvě stovky Afroameričanů, vzala samozřejmě představa o jejich rezistenci za své.
Přes veškerá opatření zastavil epidemii až mráz. Přestali létat komáři, a zmizel tak hlavní přenašeč. Žlutá zimnice nejmasověji kosila obyvatelstvo Filadelfie od srpna do listopadu a zanechala po sobě přibližně 5 000 obětí z původních 50 000 obyvatel. Stala se tak jednou z nejničivějších epidemií v historii Spojených států.
Žlutá zimnice byla pro Filadelfii osudová nejen co se týče obětí. Město zaznamenalo celkový úpadek oproti přístavům, jako byl New York. Některým oblastem ale dala krize povyrůst. Patří mezi ně žurnalistika, kterou diskuze o žluté zimnici posunula dopředu.
