Po sobotních volbách se do slovenského parlamentu může dostat až deset politických stran. Není vždy lehké se mezi nimi orientovat, a proto nabízíme vizitky nejvýraznějších politických lídrů, jejichž zítřejší výsledky a povolební vyjednávání rozhodnou, kdo bude našim východním sousedům po těchto volbách vládnout.
Igor Matovič – konzervativní rebel a hlavně bavič
Stranu, která má podle průzkumů největší šanci zítřejší volby vyhrát – Obyčejné lidi a nezávislé osobnosti (OĽANO) dvede jako lídr její předseda Igor Matovič. Samorost slovenské politiky, který před vstupem do stranické politiky vybudoval úspěšnou vydavatelskou firmu, je hodnotový konzervativec, který se ale v politice veze na vlně kritiky zavedených politických stran i silně antikorupční rétorice. Kdybychom hledali jeho protipól v České republice, s velkou mírou zjednodušení bychom došli jedině k velmi umírněné verzi starosty Pavla Novotného.
O Ficově vládnutí mluví politický performer Matovič jako o mafii a hydře, která musí jít po volbách do basy. V politice hrál dlouho na strunu určité míry šaškovští, ale v koncovce své letošní velmi povedené kampaně se začal stylizovat do více umírněné polohy a v poslední předvolební debatě už působil doslova premiérským dojmem. Při absenci Roberta Fica navíc přehrál všechny ostatní lídry jako nejlepší řečník. Navíc zvolil slovník, díky kterému má šanci přebrat i určitou část zklamaných voličů dosud premiérské strany Smer. Matovič je i proto nejpravděpodobnějším budoucím předsedou slovenské vlády.
Peter Pellegrini – náhradník za slovenského Zemana
Poprvé v historii dosud vládní strany Smer ji do voleb nevede její zakladatel a nejvýraznější představitel Robert Fico, ale jeho „náhradník“ Petr Pellegrini. Několikanásobný premiér a „zemanovský“ sociální demokrat Fico odešel z čela vlády, když se v zemi pod Tatrami zvedla vlna protestů po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Premiérská volba tehdy padla na místopředsedu Smeru Pellegriniho, který před tím nepatřil k nejvýraznějším představitelům této formace, ale v krizové situaci měl ztělesňovat novou a dobrou tvář vládní strany.
V kampani se ale zatím ukazuje, že upozadění skandály obtěžkaného Fica nakonec překvapivě nebyla dobrá volba. Pellegrini je proti němu slabší řečník, a hlavně nevzbuzuje tolik emocí jako stranický zakladatel. Navíc Pellegriniho potkala před volbami mediální havárie, když vyšlo najevo, že spřátelení oligarchové museli v jednom z významných slovenských týdeníků intervenovat a „zařídit“, aby nevyšla část rozhovoru s premiérem, v němž se řeší jeho sexuální orientace. Šéfredaktorka novin kvůli tomuto zasahování do své práce raději dala výpověď, ale to není pro Smer hlavní problém. Tím je otázka, jak se s touto otázkou visící nad volebním lídrem Smeru srovnají konzervativní venkovští voliči této strany.
Krajské volby 2020: Veškeré informace naleznete zde>>
Marian Kotleba – vůdce opravdových extremistů
Největším překvapením posledních parlamentních voleb na Slovensku se stala krajně pravicová formace Lidová strana Naše Slovensko (ĽSNS) a její lídr Marián Kotleba. Kandidát na volební překvapení je strana, jejíž členové obdivují válečný, fašistický Slovenský stát, při tom i letos. Preference ji staví na třetí místo, ale část voličů se vždy za podporu „okrajové“ strany stydí a nepřiznávají ji, takže kotlebovci mohou stejně jako před čtyřmi lety zabodovat ještě více, než se čeká. Jejich lídra lze u nás přirovnat k míšenci Tomia Okamury a Tomáše Vandase, předsedy už jednou rozpuštěné Dělnické strany. Názorově je Kotleba bližší tomu druhému, ale od vstupu do parlamentu si hraje na umírněného a snaží se podobat spíše Okamurovi než špatně skrývanému obdivovateli Třetí říše či válečného režimu na Slovensku. Snaží se tím mimo jiné otevřít cestu k možné alespoň parlamentní spolupráci se Smerem, s nímž už nyní občas jeho strana v Národní radě hlasuje.
Andrej Kiska – z „Hradu“ dolů
Exprezident Andrej Kiska za sebou má i celoevropsky ojedinělý příběh, kdy se překvapivě stal jako téměř neznámý podnikatel a filantrop prezidentem. V úřadu patřil k výjimkám z pravidla, že nepolitici bez zkušenosti z reálné politiky v nejvyšších funcích často pohoří, a měl reálnou šanci nejvyšší funkci v zemi po prvním funkčním období obhájit. V době vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky se definitivně stal hlavním protihráčem Roberta Fica a možná i proto se následně rozhodl post prezidenta už neobhajovat a založit novou stranu. Ta se jmenuje Za lidi (ZL), ale mohla vzniknout až, když Kiska oficiálně odešel z prezidentské funkce. Kvůli tomu ale promeškala ideální okamžik stát se politickým lídrem antificovského tábora. Kiska navíc nyní v předvolební kampani moc nezáří. Je nevýrazný a vládní strany si z jeho minulosti udělaly hlavní terč své předvolební kampaně. Útočí na něj jako na bývalého majitele „lichvářské“ firmy a člověka, který měl určitý problém s placením daní či nabyl pozemky za nejasných okolností. Kiskova představa, že se z prezidenta stane premiérem, se proto asi rozplynula. Stále ale může být výrazným ministrem v případné středopravicové koaliční vládě.
Michal Truban – nevýrazný lídr bývalého „pirátského“ favorita
Když Kiska doprezidentovával, zrodila se jiná nová strana, která chtěla být hlavní složkou tábora stojícího proti Ficovu Smeru – Progresivní Slovensko. Liberálně-středová a až lehce levicová strana se spojila s menší pravicovou stranou Spolu a tahle aliance zažila svůj vrchol při prezidentské volbě, kdy do Kiskou uvolněné pozice prosadila místopředsedkyni „progresistů“ Zuzanu Čaputovou. Jenže pak ze zdravotních důvodů odstoupil z čela Progresivního Slovenska jeho zakladatel Martin Štefunko a novým lídrem „pirátské“ koalice, která si už také dělala zálusk na budoucí premiérské křeslo se stal málo známý podnikatel z oblasti IT Michal Truban. Jeho nevýrazné vystupování i aférka s možným užíváním drog vrátila jeho koalici zpátky pod deset procent a také rozmetala premiérské sny.
Divoká koalice
Za zády všech potenciálních budoucích premiérů totiž postupně vystoupal Igor Matovič, který ale jako nejpravděpodobnější budoucí premiér bude mít nelehkou úlohu dát dohromady všechny ambiciózní lídry středopravicového antifickovského tábora, k nimž mohou kromě Kisky a Trubana patřil i lídr eurorealistických libertariánů Richard Sulík a šéf křesťanských demokratů Alojz Hlina. S oběma navíc Matovič už v minulosti společně kandidoval do parlamentu a pak se s nimi nerozešel v dobrém. Pokud bude opravdu premiérem, bude muset ukázat, že kromě baviče a rebela dokáže být také „sjednocovačem“ rozdílných koaličních stran s ambiciózními šéfy.
Boris Kollár – slovenský Vít Bárta s deseti dětmi slova.
A to se ještě může ukázat, že průzkumy podcenily Smer a přecenily OĽANO, a pak bude muset Matovič do vlády vzít ještě i slovenskou obdobu politického podnikatele Víta Bárty – majitele médií Borise Kollára, který má deset dětí s devíti různými ženami, a v politice kritizuje úplně všechny ostatní. Na Slovensku se podle něj dosud střídaly jen vlády jdoucí na ruku oligarchům (Směr) a pomáhající hornímu půl milionu Slováků (pravice). Až Kollár prý bude ve vládě dělat politiku pro všech pět milionů slovenských občanů…
