Vladimír Pikora: Chystá se skryté nebezpečí. Budou se peníze tisknout i u nás? | Reflex.cz
nahoru

Vladimír Pikora: Chystá se skryté nebezpečí. Budou se peníze tisknout i u nás?

Vladimír Pikora27. února 2020 • 17:00
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Profimedia.cz

Aktuálně se v Poslanecké sněmovně diskutuje o novele zákona o České národní bance (ČNB). Není to žádná novina. Návrh novely zde v minulosti už byl a nyní se vrací. Vše vychází z požadavku ČNB, aby získala větší pravomoci.

Problémem je, že veřejnosti je předkládána novela, která se tváří, že je hlavně o hypotékách a že díky ní dojde ke zlepšení situace na trhu nemovitostí. To ale zakrývá něco, o čem se vůbec nemluví. Tato novela mimo jiné otevírá ČNB i možnost tzv. kvantitativního uvolňování po vzoru Evropské centrální banky (ECB). Jinými slovy, po přečtení důvodové zprávy se domnívám, že veřejnosti zůstává skryto to nejdůležitější. V zákoně nejde hlavně o hypotéky. Spíš v něm jde také o hypotéky! Hypotéky jsou ale pro veřejnost na rozdíl od měnové politiky srozumitelné, a proto se o nich v souvislosti s novelou tolik mluví (chytrý to politický tah). Veřejnost kvůli tomuto mlžení vůbec nechápe, o co jde především.

Když hasí pyroman

Sama centrální banka u novely hovoří o „možnosti v případě potřeby včas reagovat na případná makroekonomická rizika, jako je například realitní bublina či přehřátí trhu s hypotékami, které by mohly narušit finanční stabilitu“.

To považuji za jistý druh eufemismu. Skutečnost je taková, že k přehřátí hypotéčního trhu došlo krom jiného právě v přímém důsledku předešlé aktivistické politiky ČNB. Můžeme to přirovnat k situaci, kdy požár hasí ten, kdo jej sám založil.

Představa, že se trh nemovitostí po přijetí zákona zlepší, je v krátkém horizontu naivní. To přitom není jen můj názor. Shrnutí závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace (RIA) jasně varuje, že dopady novely budou jiné v krátkém a dlouhém období. V krátkodobém horizontu může vést novela k omezení úvěrové nabídky. To situaci na trhu nemovitostí nezlepší, naopak se situace může zhoršit. V dlouhém horizontu však převáží pozitivní vliv ochrany domácností před předlužením. A teď je tedy na zváženou, zda preferujeme krátký, nebo dlouhý pohled. Pokud upřednostňujeme dlouhý časový úsek, má část novely smysl. Celá novela však podle mě nedává smysl nikdy.

Mezinárodní kontext

Novela nevznikla ve vzduchoprázdnu a reaguje na vývoj ve světě. Po roce 2008 centrální banky globálně začaly stupňovat své zásahy do ekonomiky. V žádném případě se však nedá říci, že by toto stupňování zásahů do ekonomiky bylo odpovědí na mimořádnou ekonomickou situaci. Kauzalita je přesně opačná.

Kauzalita je taková, že pomalý růst evropské ekonomiky je důsledkem neodborných zásahů ze strany centrálních bank, které své nástroje nadužívaly a tím vyčerpaly jejich funkčnost.

To vidíme na rozdílu USA a eurozóny. Zatímco USA dokázaly opustit nestandardní měnovou politiku, eurozóna to nedokázala. Ve věčné snaze o záchranu Řecka má léta záporné úrokové sazby a vloni je snížila do ještě zápornějších. Naopak v USA řadu let úrokové sazby zvyšovali.

Dopady záporných sazeb

Důsledky jsou naprosto tristní: záporné úrokové sazby v eurozóně ničí strategické části ekonomiky. Velmi dobře to je vidět u penzijních fondů v Nizozemsku. Ty byly až dosud považovány za světovou špičku. Záporné sazby ale umožnily také vznik tzv. zombie firem. Ty by v normální tržní ekonomice nikdy nepřežily. Prostě není normální půjčit si a ještě za to dostat zaplaceno. Evropa díky podobným firmám technologicky zaostává. Čína v umělé inteligenci Evropě už nenávratně utekla. Současně ale došlo k extrémní předluženosti evropských ekonomik.

I přes záporné úrokové sazby přitom německý průmysl klesá nejrychleji od roku 2009. Vloni tamní ekonomika v jednom kvartále klesala a v jednom stagnovala. A aby toho nebylo málo, ceny nemovitostí v Evropě rychle rostou. Berlíňané se bouří. Bydlení je pro ně nedostupné. A to vše je negativní důsledek měnové politiky ECB. Ta sice brání růstu nezaměstnanosti a tedy nespokojenosti voličů, ale dělá problémy jinde. Třeba právě v cenách bytů. Je jen otázkou času, než volič pochopí, že na něj ušili habaďuru. Teď bude mít sice práci, ale nebude mít na byt, a tak budou nájmy regulované, takže nové byty bude stavět jen idiot. Regulace tedy situaci nevyřeší, ale jen zacyklí.

Záporné úrokové sazby jsou v rozporu s kapitalismem

A naše novela chce otevřít stavidla té samé politice i u nás. Představa evropských politiků o nekonečném růstu, který zajistí zápornými úrokovými sazbami, je naivní. Záporné úroky nejsou v souladu s předpoklady kapitalismu. Úroková sazba je cenou peněz, a jestliže je cena peněz záporná, je něco špatně. Kdo by chtěl něco se zápornou hodnotou? A může kapitalismus fungovat, když lidé nebudou chtít peníze? Tato politika nemůže dlouhodobě fungovat!

Důvodová zpráva novely ČNB přitom podobné politiky velebí a připomíná, jak centrální banky začaly ve světě využívat tzv. nekonvenčních měnověpolitických nástrojů:

„Tyto nové nástroje zůstaly v instrumentáriu centrálních bank k dispozici i po skončení krize, což platí zejména pro eurozónu, jejíž vývoj má významný dopad do makroekonomických podmínek v ČR. Do budoucna je totiž nutno počítat s tím, že riziko dosažení nulové hranice úrokových sazeb zůstane oproti minulosti zvýšené, a potřeba použít uvedené nástroje, které se osvědčily, se tak může znovu objevit."

A to je právě ten průšvih. Tyto nástroje se totiž neosvědčily. To si jen někteří politici lžou do kapsy. Kdyby se osvědčily, tak Německo při záporných úrokových sazbách roste každý kvartál, a ne jen občas a průmysl by nepadal.

ČNB sice nyní provádí mnohem umírněnější a méně aktivní monetární politiku než ECB, ale přesto je aktivismus ČNB vysoký. Viditelným vrcholem ledovce byly dlouhotrvající devizové intervence. Bojím se, že novela aktivismus ještě zvýší a dočkáme se politik, které jsme u nás nikdy neviděli.

Problematické paragrafy

Ale buďme konkrétní. Za problematické považuji paragrafy 23,32 a 40. Pro veřejnost bude nejlépe pochopitelná má kritika paragrafu 40, protože ten je velmi stručný. Zde se píše: „K podpoře plnění svých úkolů může Česká národní banka založit právnickou osobu nebo v ní nabýt účast.“

Proč by měla ale normální centrální banka v tržní ekonomice zakládat právnické osoby? To nikdy nebyl prvotní smysl centrální banky, aby zakládala další společnosti anebo kupovala další společnosti. Centrální banka by neměla skupovat jiné podniky. Podniky mají vlastnit akcionáři, kteří mají s podnikem nějaký podnikatelský nebo investiční záměr. Ti pak podniky řídí.

Centrální banka nikdy nebude ani podnikatelem, ani investorem, vždy bude jen dozorujícím úředníkem, a proto nemá řídit jiný podnik. Pokud to dělá, probíhá skryté znárodňování a přechod k centrálně plánované ekonomice.

Důvodová zpráva o paragrafu dlouze hovoří a vysvětluje, že je zamýšlen třeba k založení podniku pro IT potřeby a podobně. To může být pravda. Ale také je pravda, že může sloužit ke skrytému znárodňování. A to už dnes v mnoha zemích pozorujeme!

Nechci dalšího aktivistu

Mám naprosto zásadní obavy, že nám novela vyrobí Na příkopech dalšího aktivistu. Při velmi aktivní monetární politice dochází ke kaskádě stále větších zásahů do ekonomiky. Ty odchylují ekonomiku od tržního vývoje. Následkem je, že politici a centrální bankéři mluví o nutnosti reagovat na problémy (viz stávající požadavek ČNB). Ovšem jde o problémy, které předtím vytvořila předešlá regulace. Spirála se tím jen víc roztáčí.

Neblahé důsledky pak vidíme na dnešní ztrátě konkurenceschopnosti eurozóny. Na dobíhání Ameriky může Evropa zapomenout.

Pokud chce někdo bojovat s vysokými cenami bytů a jejich dostupností, měl by se podívat zejména na stranu nabídky na trhu nemovitostí a podpořit výstavbu nových bytů nižší regulací, tedy změnou stavebního zákona. Rozhodně ale nechci, aby ČNB prováděla jakoukoli formu kvantitativního uvolňování. Stačí, že to dělají jinde ve světě a svým ekonomikám tím škodí.

Vladimír Pikora




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější