Lucemburský premiér Xavier Bettel a šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, jehož strana je v lucemburské politice v opozici k Bettelovi

Lucemburský premiér Xavier Bettel a šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, jehož strana je v lucemburské politice v opozici k Bettelovi Zdroj: ČTK/imago stock&people/Sammy Minkoff

Lucemburské volby nevyhrál Juncker, ale Gambie. Co má teď lucemburská politika společné s tou českou?

Ve stínu českých senátních a bavorských zemských voleb u nás o víkendu zůstaly volby v nejbohatší zemi Evropské unie – v málo lidnatém Lucembursku. O tamní politice toho našinec moc neví a vzpomene si snad jen na to, že z této země pochází dosluhující předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Zajímavé ale je, že lídr nejsilnější strany v nedělních volbách po sečtení výsledků prohlásil, že mu je blízká každá strana Gambie a rád by s ní šel do koalice.

Ano, Gambie je země v západní Africe a v Lucembursku žije opravdu hodně cizinců, ale zrovna Gambijců v zemi moc nenajdete. Kde se tedy vzal výrok lídra křesťanských sociálů, které ještě před pár lety vedl už zmiňovaný Juncker?

Objevil se při vzniku neobvyklé vládní trojkoalice po předcházejících volbách před pěti lety. Tehdy došlo poprvé k dosud nevídanému spojení „modrých“ středopravicových liberálů, „červených“ socialistů a zelených. Hledal se jednoslovný název pro takovou koalici a lucemburští novináři se při tom inspirovali sousedním Německem, kde se jedna koaliční varianta zkráceně nazývá Jamajka, protože spojuje strany s barvami, které najedeme v jamajské vlajce.

Pak už byl jen krok k nalezení modro-červeno-zelené vlajky, která vlaje nad západoafrickou Gambií. Koalice byla pokřtěna jako Gambie a každý v Lucemburském velkovévodství teď už ví, co tohle slovo v domácí politice znamená.

Homosexuální sňatky a církevní daň

Právě gambijská koalice pod vedením bývalého starosty hlavního města Xaviera Bettela v neděli obhajovala většinu v parlamentu. Když se dostávala před pěti lety k moci, vydatně jí pomohla aféra s fungováním lucemburské tajné služby, která tehdy donutila k rezignaci na funkci premiéra šéfa dlouhodobě nejsilnější lucemburské strany – křesťanských sociálů.

Tento šéf byl v tu chvíli nejdéle sloužícím evropským premiérem a jmenoval se Jean-Claude Juncker. Jeho aférou oslabená strana ztratila v předčasných volbách část mandátů, čímž se otevřela cesta pro gambijskou koalici a odchod křesťanských sociálů do opozice, a to poprvé od roku 1979.

Nová vláda liberálů, socialistů a zelených od počátku prosazovala hodně progresivní agendu, když schválila například i zákon o sňatcích osob stejného pohlaví, který mezi prvními k uzavření sňatku využil sám nový lucemburský premiér Bettel. Liberálové, k nimž premiér Bettel patřil, jsou navíc všude v Beneluxu tradičně antiklerikální, takže jeho kabinet zavedl speciální církevní daň, kterou nově platí věřící a z níž se nově financují platy duchovních.

Volby v zemi cizinců

Liberálně-socialisticko-zelená vláda se také pokusila zásadně změnit lucemburský politický systém provedením ústavního referenda, v němž chtěla snížit minimální věk pro voliče na 16 let či omezit možnost zasedat ve vládě na dobu maximálně deset let. Zásadní ale byla třetí otázka, prostřednictvím které chtěly vládní strany dát volební právo cizincům žijícím v Lucembursku.

To je v zemi velké téma, protože cizinci bez státního občanství tvoří už 48 procent obyvatel země. Gambijská koalice proto chtěla přiznat volební právo všem cizincům, kteří ve velkovévodství žijí alespoň 10 let. Návrh ovšem vyvolal negativní reakci, odmítnutí 78 procenty hlasujících a stál pravděpodobně také za posílením národně orientované strany ADR v nedělních volbách.

V nich sice opět nejvíce hlasů získali křesťanští sociálové (poprvé bez Junckera na kandidátce), ale trojlístek gambijských stran si udržel těsnou většinu jednoho hlasu v lucemburském parlamentu. „Gambijci“ proto zřejmě opět vyšachují vítěze voleb a Xavier Bettel zůstane premiérem.

Třetí černá vlajka

Víkendové volby také udělaly z Lucemburska teprve třetí evropskou zemi, kde jsou v parlamentu zastoupeni piráti. Kromě této země Beneluxu se jedná už jen o Island a Českou republiku. V lucemburském případě ale v parlamentu zasednou jen dva zástupci politického směru s černou vlajkou ve znaku. A pak, že volby v malém a pro nás málo známém Lucembursku nemohou být zajímavé…