Podivnou strategii zvolil Andrej Babiš v prezidentské kampani. Není moc vidět, odmítá TV debaty, téměř nechodí do médií a vizuály jeho kampaně jsou utahané. Jediný jeho trumf jsou cesty v obytňáku a debatní talkshow Řeknu vám úplně všechno. Ale ani tam to není žádná velká hitparáda, jak jsem zjistil na vlastní kůži. Předseda opozice, jak se sám rád tituluje, tak podle mě směřuje k další volební porážce.
Vyčerpal se fenomén Andreje Babiše? Ne zcela. Stále má jak on, tak i jeho hnutí ANO v průzkumech stabilních 30 procent. Už dlouho ale ani on, ani jeho hnutí nic nevyhráli. ANO boduje v komunálních a krajských volbách, jenže prohrává drtivě v senátních a prohrálo i v těch posledních parlamentních. A jeho voliči mají zkrátka rádi vítěze. Andrej Babiš navíc v opozici raketovým tempem ztrácí tah na branku. V prezidentské kampani je v podstatě z donucení a zatím mám pocit, že jej političtí komentátoři i průzkumy přeceňují.
Jasně, když mu zůstane stabilní voličská základna a přidá se k němu tzv. Česko B (tedy voliči SPD, Trikolóry, Přísahy a KSČM), mohlo by mu to na prezidenta stačit. Jenže sám Babiš toho pro získání potřebné nadpoloviční většiny tolik nedělá. Rozhodnutí nejít do televizních debat je pochopitelné – už v kampani před parlamentními volbami i v jeho projevech ve sněmovně jsme viděli, že když je v emocích, nedá dohromady větu, která by dala smysl. Spolukandidáti by si ho v televizi vychutnávali, i když by na ně začal kydat špínu. I když by chtěl, není totiž rétorem typu Miloše Zemana, který bez hnutí brvy vyzvrací na svého soupeře smyšlené kompro, ohromí vlastní znalostí nepodstatných detailů a ještě urazí moderátora. Andreje Babiše totiž v debatě rozsekaly před tabulí i děti ze základní školy, jak viděl celý národ v TV a na sociálních sítích.
Rozhodnutí nejít do televizních debat má ale i dopad na voliče Česka B. Ti totiž chtějí neohrožené lídry, kteří k nim řeční buď z Facebooku SPD prostřednictvím Tomia Okamury, nebo z pódií na Václaváku jako dlužník Vrabela či stalinista Skála. Babiš teď v jejich očích působí jako strašpytel. A to rozhodně není sexy pro nikoho. Role věčného fňukala, proti kterému se spojují klasičtí politici (i když on sám je politikem už 10 let) nebo média (z nichž třetinu vlastní) je vyčerpaná a lidi toto skuhrání spíš otravuje.
Jasně je to vidět i na jeho talkshow, z nichž tu v Ústí nad Labem jsem viděl osobně a velice podrobně glosoval zde. Chodí na něj jen dva typy lidí. Senioři, kteří se rádi podívají na jakéhokoli známého člověka, a jeho vlastní spolustraníci z regionálních buněk ANO. Jenže ani oni nejsou potřebné roztleskávačky. Mítinky nemají energii, Babiš opakuje stokrát opakované s nesrozumitelností sobě vlastní. Předseda hnutí ANO je natolik zdegenerovaný z toho, jak se s každým hádá, i z toho, jak nemůže popravdě odpovídat na dotazy novinářů. Spílá proto automaticky i spolustraníkovi Aleši Juchelkovi, který mu v rámci talkshow pokládá servilní a předem domluvené dotazy. I na tak banální otázku, jakým by byl prezidentem, odpovídá zcela scestně. Publikum se pak tváří rozpačitě, klimbá a vlažně zatleská. Babišky se pak běží s Andrejem vyfotit, ale je jich tu tak čtyřicet. To je v kraji, kde má hnutí ANO masivní podporu, zoufale málo. Body to zkrátka nepřináší.
Andrej Babiš v prezidentské volbě trpí, všichni jsou na něj zlí a všichni se proti němu spolčili. Podle vlastních slov kandiduje jen proto, že mu v průzkumech vyšlo, že je zkrátka nejlepším kandidátem. Ve skutečnosti kandiduje ze dvou důvodů. Aby nešel do vězení kvůli dvěma kauzám na Čapím hnízdě či krácení daně ve Francii, a také proto, aby byl vidět. V opozici totiž hoří jako papír, je nekonstruktivní a ve sněmovně jen nesrozumitelně blekotá nebo obstruuje. V kampani může říkat alespoň něco, i když to nefunguje. Po prezidentské volbě nebudou v Česku další rok žádné volby a pak přijde Senát a Europarlament, které Babiše nezajímají. Kdyby Babiš nekandidoval na prezidenta, tak o něm jeho voliči čtyři roky neslyší.
Pokud ale Andrej Babiš opravdu ve volbách tak trpí, do politiky (stejně jako do Komunistické strany či STB) nikdy vstoupit nechtěl a velmi to zatěžuje jeho rodinu, není nic snazšího než toto trápení ukončit. Někdo by mu měl říct, že kandidovat na prezidenta není žádná povinnost. A že zkrátka k zámečku na francouzské riviéře nemusí nutně přidávat i Hrad v Praze.
