Erotika z pera dezoláta: Haló, vyšel nový Váchal! A je plnotučnou poctou Krvavému románu
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
„Kdežto dříve bývaly výstřednosti pohlavní pouhým čachrářstvím, škodlivým leda individuu, dnes posuzuje se nemrav jako škodlivé zlo celku a hledí se, aby k celé řadě zvráceností nedošlo. (…) A přec ten sexuelní, krvesmilný styk samců a samiček tam nadále trvati bude, vzdor všem pokusům o zkulturničení lidu.“ Vyšel nový Váchal! Nový v tom, že existoval jen v rukopise, který se po nepředstavitelné práci editora Pavla Hájka proměnil v tištěnou knihu s dlouhým názvem Tajnosti sanatoria aneb služebnice vášní, či-li Čertova babička a legionář dobrodruh (vyd. Kodudek a Památník národního písemnictví v limitovaném nákladu tří set kusů). Pro pořádek: 1064 stránek včetně dodatků, vysvětlivek, fotek a faksimilií.
Výraz „kultovní“ je profláklý a svým způsobem hanebný, navíc málokomu v české kultuře přísluší. V literatuře snad Ladislavu Klímovi, Jaroslavu Haškovi, Bohumilu Hrabalovi? Josef Váchal (1884–1969), malíř, grafik, řezbář, spisovatel etc., k nim zcela určitě patří. Jako výtvarník se už stal dobře obchodovatelným a vyhledávaným aukčním jménem a coby spisovatel se sice vždy pohyboval mimo vysokou literaturu (Krvavý román), ale i zde jsou hranice propustné. Ve společenství podobných je jinakost devízou a bizarnost je jen označením naší nevědomosti či neschopnosti se s dílem dotyčných nějak vypořádat.
Čertovu babičku psal Váchal s přestávkami, především v letech 1940, 1943, 1948, s úpravami 1956, a zůstala torzem a dokladem neskutečné energie člověka, jehož originalita je v české kultuře ve 20. století zcela ojedinělá. Text je erotickou variací na „krváky“ (krvase) a figuruje v něm vše nezbytné: intriky, tajemství, zednáři, vynálezy, zvraty, antisemitismus, nemoci, láska, politika, klérus, podvody, novotvary i vulgarity.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
