Nejdražší kov na světě: Vědci v CERN umí vyrobit zlato. Jeho vznik má ale jeden velký háček
Zprávy o tom, že vědci v CERN náhodou vytvořili zlato, znějí jako sen středověkých alchymistů. Moderní fyzika to sice dokáže, ale výroba rozhodně není omyl a zisk z ní nebude. A v žádném případ nehrozí v důsledku tohoto experimentu žádné ohrožení trhu s tím kovem.
Zprávy o tom, že se v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) podařilo „omylem“ vyrobit zlato, občas proběhnou sociálními sítěmi a titulky fascinovaných médií. Představa, že obří hadronový urychlovač (LHC) funguje jako nejdražší alchymistická dílna světa, je totiž neodolatelná. Realita moderní jaderné fyziky je však poněkud střízlivější: k transmutaci prvků tam sice dochází, ale rozhodně ne náhodou a už vůbec ne s vidinou ekonomického zisku.
Od alchymistického snu k Velkému třesku
Snaha přeměnit neušlechtilé kovy ve zlato provází lidstvo odpradávna. Zatímco středověcí alchymisté marně hledali kámen mudrců a míchali rtuť se sírou, fyzika 20. století ukázala, že přeměna prvků je teoreticky i prakticky možná. Klíč leží v jádře atomu – pokud změníte počet protonů v jádře, změníte samotný prvek.
V obřích urychlovačích, jako je LHC v CERN, vědci běžně srážejí jádra těžkých prvků, nejčastěji olova, rychlostmi blízkými rychlosti světla. Cílem těchto experimentů není výroba drahých kovů, ale simulace podmínek, které ve vesmíru panovaly zlomek sekundy po Velkém třesku. Při takto extrémních srážkách dochází k roztříštění jader a vzniku takzvaného kvark-gluonového plazmatu.
Jak vzniká zlato v urychlovači
Když se dvě jádra olova (které má v jádře 82 protonů) srazí nebo těsně minou v takzvaných periferních srážkách, obrovské elektromagnetické pole může z jádra olova „odrazit“ tři protony. Výsledkem je jádro se 79 protony – a právě to je zlato.
Jde tedy o reálný fyzikální proces, nikoli o omyl nebo technickou chybu. Fyzikové o tomto jevu velmi dobře vědí a přesně jej matematicky popisují. Problém spočívá v měřítku, které si laik jen stěží dokáže představit. Při podobných experimentech vznikají pouze jednotlivé atomy zlata, které navíc často bývají nestabilní (radioaktivní izotopy) a během zlomku sekundy se rozpadají na jiné prvky.
Banky nepanikaří
Představa, že by CERN mohl zaplavit trh levným zlatem a způsobit kolaps finančních systémů, patří výhradně do říše vědeckofantastické literatury. Kdybychom nechali urychlovač v CERN běžet nepřetržitě několik miliard let naprosto bez přestávky, množství vytvořeného zlata by se pravděpodobně stále dalo měřit pouze v mikrogramech nebo miligramech.
Ekonomická stránka věci je ještě absurdnější. Provoz urychlovače LHC spotřebuje obrovské množství elektrické energie a náklady na provoz celého komplexu dosahují miliard eur. Cena jednoho jediného atomu zlata vyrobeného v CERN by tak astronomicky převyšovala hodnotu veškerého zlata, které bylo v historii lidstva vytěženo ze země.
Vědci v CERN tedy alchymistický sen v principu splnili, ale praktický význam pro zlatokopy je nulový. Skutečným pokladem, který z těchto experimentů získáváme, není žlutý kov, ale hlubší porozumění základním stavebním kamenům hmoty a silám, které řídí náš vesmír.
