Osudově tragická postava našich dějin 20. století Edvard Beneš 14 dní před svým úmrtím (v létě 1948) náhle prozřel a v bezpečí svého soukromí pronesl toto: „…oni (komunisté) všichni bez výjimky lžou. Je to obecný rys všech komunistů, obzvláště Rusů. Mým největším omylem bylo, že jsem až do poslední chvíle nechtěl věřit, že Stalin mi tak cynicky a chladnokrevně lhal, jak v roce 1935, tak i později, a že jeho záruky dané mně a Masarykovi byly vědomým a záměrným podvodem.“ Stalinův nástupce ve 21. století Putin také používá lež jako svůj základní pracovní nástroj.
Kágébácký karierní komunista svoje kořeny nezapře. Rád se k odkazu Stalina hrdě hlásí, stejně jako většina Rusů, kteří jej považují i v roce 2022 za velkého vůdce.
Stalin je vedle Hitlera a Mao Ce-Tunga největším tyranem minulého století. Zanechali za sebou miliony obětí. Stalin a Mao tak konali ve jménu své bolševické ideologie. Stalin kdysi pronesl lakonickou poznámku: „Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika“. A cynik Mao řekl i toto: „Hlava není pažitka, ta když se jednou usekne, tak už znovu nenaroste.“ Počet Stalinových obětí je odhadován na 10–27 mil. a Mao jich měl na svědomí 40–70 mil. Stejně jako je Stalin i dnes u velké části Rusů oslavován, žije i v současné Číně kult osobnosti Maa (Velkého kormidelníka). Doposud je jeho portrét i na dnešních čínských bankovkách. Stalin měl za sebou i miliony obětí na Ukrajině (cca 5 mil.), a to v letech 1932–1933, tehdy šlo o teroristický akt s cílenou snahou zlikvidovat ukrajinské národní cítění. Po násilných čistkách a kolektivizaci došlo na hladomor, který se řadí mezi největší genocidy v dějinách lidstva.
Myslím, že bychom měli zbystřit, když se dnes hlásí komunistická totalitní Čína jako prostředník v jednáních mezi Ukrajinou a Ruskem. Čínský pragmatik Si Ťin-pching (k němuž se jezdil Miloš Zeman učit, jak stabilizovat společnost) větří příležitost dále posílit a rozšířit svůj vliv. S Ruskem má speciální vztahy, stejně jako s Íránem a taky se Sýrií, kde financuje ruské vojenské základny. Dálný východ Ruska již ovládají čínské investice, tak jako v mnoha jiných částech světa. Čína je dnes největším věřitelem na světě a každá oslabená země je pro ni dobrou kořistí. Na naivitu vůči Rusku již Západ tvrdě doplácí, ale totéž a ještě ve větší míře platí i ve vztahu k Číně. Čína nikdy nebyla přímo zasažena naší civilizací. O čínském pojetí hodnoty lidského osudu a života by mohli vyprávět nejen Ujgurové, ale i všichni, kteří si dovolili nesouhlasit s vládnoucí komunistickou věrchuškou. O čem se spolu bavili Putin a Si Ťin při zahájení pekingské olympiády, se můžeme jen dohadovat. Podle informací zpravodajských služeb USA to bylo i o připravované ruské vojenské invazi na Ukrajinu.
Verbální podpora Ukrajině, sbírky na pomoc, péče o uprchlíky i uvalení sankcí na Rusko, to vše jistě pomůže, ale válku to zatím nezastavilo. Putin si klade ultimáta, vydírá svým jaderným arzenálem a dodávkami zemního plynu a ropy. S vyděračem, lhářem a tím, který je přímo odpovědný za smrt nevinných civilních obětí a vojáků, se vlastně moc jednat nedá. Až příliš to pak připomíná jednání s Německem ve druhé polovině třicátých let uplynulého století. USA by měly opustit politiku over sea a jako leader NATO vystavit Putinovi jasnou stopku. Stejně tak by měla i Čína vědět, že existují hranice nepřekročitelného. Je třeba vzít volání ukrajinského prezidenta o účinnou pomoc se vší naléhavostí. On moc dobře ví, že Putin vnímá jen skutečnou reálnou sílu. Vzletná slova na něj bohužel nestačí. On to chce uhrát tak, aby to doma přežil, a je si jist, že Západ nepřekročí politiku rezolucí a sankcí. Mějme na paměti, že se Putin po Čečensku, Gruzii, Náhorním Karabachu, Sýrii… (i po potlačování vlastní opozice) vpádem na Ukrajinu zařadil po bok Stalina. A ti, kteří mu i u nás doma ještě docela nedávno tleskali, by již nikdy neměli ani vystupovat veřejně, natož zastávat nejvyšší ústavní funkci. A to bez ohledu na náhlé prozření chřadnoucí hlavy státu.
