Ukrajinský konflikt má podobu hybridní války, přičemž ruská strana se pokouší ovlivnit veřejné mínění dezinformační propagandou. Mezi nejčastější mýty patří manipulace, že za vojenskou invazi může Západ, nikoli Putin. Podobných fám je šířeno víc.
Vladimir Putin vsadil na hrubou sílu a rozhodl se vtáhnout Ukrajinu do svého impéria. Naráží však na tužší odpor, než očekával, a to nejen ukrajinské armády, ale i západního světa, který se tváří v tvář válečné apokalypse sjednocuje a stupňuje sankce.
Páté kolony
Kreml se na tento úder připravoval dlouhá léta - nejpozději od anexe Krymu - a používal přitom všechny metody. V řadě evropských zemí si pěstoval páté kolony a vybudoval síť médií, v nichž rezonuje Putinova interpretace aktuálních dějů.
Jejich význam stoupá v krizových situacích, což se dnes naplno projevuje šířením mýtů o důvodech války. Putin ji považuje za záchrannou operaci před ukrajinským neonacismem a údajnou genocidou občanů ruské národnosti.
Válku podle těchto scénářů vyprovokoval Západ a zejména NATO. Obsazení a podvolení Ukrajiny je však jen první krok tohoto iracionálního plánu.
Skutečným Putinovým cílem je vrátit čas, ovládnout celý postsovětský prostor a zesílit vliv ve východní Evropě. „Rusko nemá žádné hranice,“ jak říká s oblibou. Jenže východní Evropa to s výjimkou Běloruska nechce. To neznamená, že Kreml nemá v těchto zemích svoje více či méně otevřené vyznavače.
Kdo za to může?
„Hnutí SPD považuje současné dění na Ukrajině za důsledek tlaku zpravodajských služeb pod taktovkou USA, Velké Británie a některých států NATO, které se snaží rozpoutat válečný konflikt mezi Ruskou federací a Ukrajinou,“ napsal Tomio Okamura na Facebook krátce před zahájením útoku ruské armády.
Později couvl a podpořil jednomyslné usnesení Sněmovny odsuzující ruskou agresi. Tato interpretace však nachází úrodnou půdu na sociálních sítích v okruhu lidí, kteří stále projevují pochopení pro Putinovy pohnutky, proč zaútočil na sousední stát.
Podobně uvažuje ekonom Karel Kříž, jenž v polemickém textu na Reflex.cz spatřuje hlavní příčinu konfliktu v postojích Západu a zejména USA. Rusko prý hraje v tomto mocenském konfliktu jen vedlejší a vynucenou roli.
Doplatí prý na něj bankrotem hlavně Evropská unie. Opomíjí, že bezprecedentní sankce mohou srazit už tak oslabenou ruskou ekonomiku na kolena.
Kdo bude víc tratit?
Efekty Putinových záměrů mohou být přesně opačné. Západní země, zejména některé velmoci, procitají z idealismu vstřícných vztahů s Putinovým režimem a pokusů zapojit jej do konstruktivního dialogu. Tato politika, jejímž důsledkem je posílení energetické závislosti Evropy na dodávkách ruského plynu, selhala.
Dnes se ovšem situace mění nezvykle rychle v řádech dnů. Otáčí i Německo, jež podporuje razantní ekonomické sankce, posílá zbraně na Ukrajinu i na Slovensko a hodlá zvýšit výdaje na obranu. Evropa bude muset přehodnotit příliš ambiciózní zelené plány. To jsou ještě před týdnem naprosto nemyslitelné postoje.
Bortí se všechna tabu, od Putina se odklánějí i jeho největší spojenci nejen v západních vládách, ale až na výjimky i jejich opozice - včetně Le Penové a Salviniho. Putin překročil Rubikon, což stvrzují jeho jaderné hrozby.
Stále více politických představitelů se odklání od interpretací dodávaných z Moskvy. Co sem patří, lze vysledovat v linii dezinformační scény placené Kremlem.
Ukrajina neexistuje?
Putinův výklad dějin zpochybňuje územní celistvost Ukrajiny a podává rozsáhlé ahistorické argumenty, proč má Rusko na její území nárok. Ukrajina a její podporovatelé, zejména Američané, podle stejných pramenů zahájili válku. Moskva se prý jen brání.
Kremelské zdroje obviňují NATO a Západ ze selhání, jež prý mělo za následek tlak na uznání „nezávislosti“ dvou separatistických republik. Stejná argumentace doprovázela nelegální připojení Krymu, v rozporu s Budapešťským memorandem podepsaným Ruskem v roce 1994.
Stejné zdroje zesměšňovaly informace amerických a britských zpravodajských služeb o hrozícím vpádu ruské armády na Ukrajinu. Putinovi sympatizanti tuto legendu opakovali do poslední chvíle. O to větší zažili šok, když je Putin hodil přes palubu a zdiskreditoval před domácí veřejností.
Kremelská linie vykreslovala Rusko jako „otloukánka“ prozápadní hysterie a agresivity NATO, jež mělo podporovat Ukrajinu při jejích údajných přípravách na ofenzívu v oblasti Donbasu, ale také proti Bělorusku. Šíří konspirační teorie, že chce Západ použít biologické zbraně a vyprovokovat světovou válku. Rusko prý před ní chrání celý svět.
Ve válečném stavu
Je pozoruhodné, kolik stoupenců výše uvedených narativů považuje zákaz několika dezinformačních webů za zásadní projev „totality“, přičemž pro Putinovu diktaturu, bezohledně potlačující opozici, projevovali empatii i v mírovém stavu.
Lze namítnout, že žijeme v demokracii a podobné kroky by měl stvrdit soud. Může být. Současně však platí, že Putin je válečný zločinec a schvalování válečných zločinů, včetně genocidy civilního obyvatelstva, je trestný čin, nemající se svobodou slova nic společného. Mohl by u nás někdo veřejně schvalovat bestiální vraždu malého dítěte? Vysoce pravděpodobně by skončil před soudem.
Význam proputinovské propagandy sílí ve válečném stavu. Dosahuje takových obskurních rozměrů, že agresorem je Západ a Rusové jsou obětí.
