„Pokud si přečteme, co se tam zveřejňuje, pochopíme, že internet slouží jako platforma nejen pro opozici, ale pro hlasy a země nepřátelské vůči nám. Musíme tuto anarchii na internetu ukončit,“ citovala Lukašenka tisková agentura SITA. Není to tak dávno, co běloruská vláda odstartovala experiment v podobě povinné registrace držitelů satelitních televizních přijímačů. Zatím tuto novinku zkouší v jediném městě poblíž polských hranic (viz článek Lukašenko proti bílým talířům, Reflex 20/2007), ale časem ji chce prosadit celostátně.
V případě satelitu je Lukašenkova snaha celkem pochopitelná. V říjnu má na satelitu začít vysílat volně šířený program TVP Bialorus, televizní kanál věnovaný Bělorusům provozovaný veřejnoprávní Polskou televizí a podporovaný polskou a americkou vládou. Má jít o první svobodnou běloruskou televizi, ale co si budeme namlouvat: TVP Bialorus bude stejně nezávislá a objektivní jako „spontánní“ oranžová revoluce v Kyjevě.
Internet je ale trošku něco jiného. Lukašenko zřejmě nepochopil princip, na jakém toho médium funguje: totiž že pro něj neexistují hranice a (bohužel) také skoro žádná pravidla. Jakékoli pokusy o jeho regulaci se míjejí účinkem a represe podobná té v Číně je jenom chatrným a dočasným řešením. Omezování přístupu na vybrané stránky nemá budoucnost, nehledě na to, že schopným hackerům nesahají čínští ani běloruští státní úředníci ani po kolena.
