Tak je nebo není? V souzvuku s klasikem míním, že určitě je, nebo by dozajista měl být, anebo by mohl být. Přestože už je ale máj pomalu za námi, přece jenom si jeho milostnost připomeňme pár slovy. Vždyť kromě mnoha nejrůznějších knížek, o nichž se všeobecně (nebo méně) píše a mluví, existuje řada knížek, o nichž se moc nemluví, moc nepíše a skoro vůbec neví – a s tímto vědomím i uvedené tituly přicházejí na svět.
Nicméně si zaslouží, aby se o nich přinejmenším vědělo, poněvadž jsou určeny pro zvídavé a svým způsobem labužnické čtenáře. Mám na mysli erotickou produkci v původním, užším smyslu toho slova, to znamená takříkajíc příběhy galantní, které si ovšem v líčení erotických slastí (či strastí) ani trochu nekladou hranice.
A vůbec nehodlám psát o nějakých obrázkových časopejscích pro pány či dámy a o podobné produkci: pokládám za nezbytné konstatovat, že se v české literární a knižní kultuře objevila edice, která se plným právem hlásí k meziválečné tradici poetistů a surrealistů, může se pokládat za pokračovatelku legendární prvorepublikové edice 69 anebo jiných nemálo kultivovaných a tematicky rafinovaných erotických titulů z té doby. A nevydává ji žádné pokoutní vydavatelství, nýbrž nakladatelství, které si v posledních letech získalo nepochybnou vážnost: pražský knižní dům s názvem dybbuk.
Leč pozor: daná erotická edice nemá žádné pojmenování: místo názvu zde figuruje pouze grafická značka, ztělesňující sepětí dvou abstraktních principů. Další háček spočívá v tom, že zatím jde o přetisky textů, které k nám doputovaly právě za první a druhé republiky a které byly v totalitních režimech přeřazeny mezi knížky závadné, zvrhlé, zakázané... Jenomže: hned první svazek edice dybbuku z pera abbého Appliquéa (Umění m... – doplňte prosím patřičné sloveso dle míry svého jemno– či útlocitu!), které prvně česky vyšlo v péči Kruhu přátel klasické literatury erotické v Praze roku 1940 (jistěže pouze pro členy Klubu a výlučně k účelům studijním) bývá připisován... nikomu menšímu než Vítězslavu Nezvalovi! Na okraj: Appliqué značí přičinlivý, zde tedy evidentně eroticky přičinlivý. Napsal to Nezval či nikoli?
Druhý svazek edice pochází z pera francouzského klasika Paula Verlaina a zde o autorství nejsou žádné pochyby. Tyto texty byly u nás uveřejněny i časopisecky, na stránkách dnes již zaniklého čtvrtletníku Intelektuál. A třetí svazek má být "necudnou ilustrovanou romancí", nazývá se Markýza Bella Patti a v Čechách vyšel již roku 1939, přičemž dokonce ve dvou vydáních – a tak, aby se toto dílko "nedostalo do rukou osob nepovolaných a nedospělých". Jen stěží můžeme přijmout za bernou minci tvrzení, že tento text sepsal zpěvák a mořeplavec de Brioni, který pořídil i přesný překlad svého textu do češtiny! Buď jak buď: též klasická erotická či galantní tvorba je součástí literatury krásné. Nejen v máji, kdy je lásky čas.
A ještě doušku nemilostnou: měl jsem tu radost i čest psát do Reflexu on-line čtyři a půl roku tyto literární reflexe. Jejich soubor z let 2002–2005 vyšel i knižně. Leč nic netrvá věčně. A tak se loučím se čtenáři Reflexu, pochopitelně nikoli s literaturou a literárním životem.
