O knize Dana Browna Da Vinci Code si myslím, že je to sice zejména v první části svižně napsaný thriller, ale celkově, že je ta kniha až bezostyšně povrchní, bizarní, fantaskní, hraničící s červenou knihovnou. O to víc mě překvapilo, že právě ústřední bizarní teze knihy se stala předmětem procesu, který včera začal u londýnského soudu.
Michael Baigent a Richard Leigh totiž tvrdí, že Brown ukradl základní myšlenku jejich knihy The Holy Blood and The Holy Grail z roku 1982, knihy vědecké, nikoliv z oblasti fikce. Myšlenku, že Ježíš a Máří Magdaléna byli manželé, že z jejich svazku vzešel potomek a přímá pokrevní linie pokračuje dodnes. A myšlenku, že katolická církev se snaží za každou cenu tuto skutečnost utajit, jelikož by vcelku pochopitelně otřásla jejími dějinami a její autoritou.
Autoři The Holy Blood tvrdí, že není možné, že jejich originální závěry Brown neznal a nepoužil. Záporný hrdina Brownovy knihy dokonce činí na jejich studii narážku a jeho jméno navíc vypadá jako anagram: Leigh Teabing.
Brown obvinění popírá, říká, že v době, kdy začal připravovat svůj román, knihu The Holy Blood ani neznal.
Zajímavé je mimo jiné to, že obě knihy vydalo stejné nakladatelství –Random House.
Proces se pochopitelně těší velkému zájmu. Může případně ovlivnit uvedení filmu podle Brownovy knihy. A může být zajímavým precedentem v oblasti autorských práv – nakolik se musí autor historického románu či fantasy hlásit k vědeckým historiografickým a dalším zdrojům?
Podle Guardianu už soudní projednávání jeden nepochybný výsledek přineslo: Kniha The Holy Blood and The Holy Grail se posunula ze 173. místa na žebříčku bestsellerů, kde byla v obědním čase, přes 102. pozici v půl třetí odpoledne až na 53. příčku vpodvečer.
