nahoru

Proč v Polsku milují Hrabala

VLADIMÍR NOVOTNÝ 26. ledna 2005 • 09:02

Na tuto otázku se pokusil odpovědět mladý polský bohemista a novinář Aleksander Kaczorowski, který loni v Polsku vydal zřejmě první zahraniční monografii o životě a díle Bohumila Hrabala, spisovatele, který se v jeho vlasti těšil a těší neuvěřitelné popularitě: Hrabalovy knihy zná nejen intelektuální elita, která ho četla v samizdatových překladech, ale i široká čtenářská obec. Vždyť spoustu "obyčejných" polských turistů v Praze nejvíc zajímá, kde je věhlasná "hrabalovská" pivnice U Zlatého tygra, anebo kde je hotel Paříž, v němž dlouho pracovala Hrabalova manželka...

. Kaczorowski teď v naší metropoli představoval svou knihu Životní hra, ale tento název je nejednoznačný, právě tak bychom mohli jeho publikaci pojmenovat Hra o život, Hra na život nebo Hra se životem. Besedu s autorem uspořádal Polský institut ve spolupráci s dvouměsíčníkem Listy a moderoval ji Václav Burian, povolaný znalec nové polské kultury.
Kaczorowski je ambiciózní novinář a i k literatuře přistupuje především z pohledu novináře, literární historie ho nikterak neláká a jejím závěrům nevěnuje větší pozornost. Jeho kniha je v prvé řadě bystrou kulturní publicistikou, která se zabývá i tím, co se do "vážné" literární vědy jaksi "nehodí". Ve svém knižním vyprávění o Hrabalovi se autor zaměřil především na dva základní fenomény. Zaprvé, jak vůbec došlo nebo mohlo dojít k učiněnému zázraku, že se ve Střední Evropě objevil tak úžasný spisovatel jako Hrabal - a zadruhé, jak to doopravdy bylo s jeho skonem: zda mají pravdu ti, podle nichž šlo o tragickou náhodu a Bohumil Hrabal opravdu nešťastně vypadl z okna nemocničního pokoje při krmení holubů, anebo šlo o vědomou a dokonanou sebevraždu. V tomto případě můžeme pouze vyslovovat různé hypotézy a potom se k nim vyslovovat: podstatné je, že se umělcovo dílo uzavřelo. Víc zajímavých postřehů zformuloval Kaczorowski během svých úvah, proč došlo k tzv. hrabalovskému zázraku, k zrození umělce, který v Polsku oslovil několik čtenářských pokolení a kterého dnes nejtalentovanější mladí polští literáti (například také u nás vydávaný Andrzej Stasiuk) pokládají za svého mistra a učitele.
A že v Polsku skutečně Hrabala milují, stvrzuje i okolnost, že asi nejvýznamnější literární kavárna ve Varšavě se jmenuje Něžný barbar. Ostatně právě tuto knihu Kaczorowski přeložil a právě ta shodou okolností vyšla v Polsku krátce po nenadálém Hrabalově úmrtí. Jenže z besedy s polským publicistou vyplynulo i zjištění, že v jeho vlasti se vůbec nedívají na Bohumila Hrabala tak, jak se na něho často díváme my: jako na podivínského pivního dědulu, jehož obzor je omezen nymburským pivovarem či šprochy v té či oné pivnici. A který nemá vlastní názor, a pokud ano, tak pivní. To je ale tuze zcestná představa o Hrabalovi, doktoru práv, znalci flosofie, výtvarného umění a literatury zvlášť! Kdoví, možná teď v Polsku rozumějí Hrabalovi víc než u nás.

VLADIMÍR NOVOTNÝ