Ministerstvo kultury dalo veřejnosti na vědomost, že do užšího výběru kandidátů státní ceny za literaturu se dostali ti a ti tři autoři. Je to zajímavá novinka: po obnovení státních cen v půli devadesátých let se zpočátku jméno nového laureáta a jeho protikandidátů úzkostlivě tajilo do posledního okamžiku - a lidé zasvěcení sice věděli své, povýtce však solidárně zachovávali tajemství.
Zdá se tedy, že udělování státních cen prochází sympatickou medializací, která může prestiži "státního" vavřínu jedině prospět: přinejmenším se ve větší publicitě rozhodování projevuje lákavý okamžik vzrušení a napětí: už ne tedy jeden z mnoha, ale jeden ze tří - a kdo to bude, kdo z vybraných získal nejvíc hlasů? Stojí za připomenutí, že komise má už od loňského roku do jisté míry tzv. svázané ruce: podle regulí nenavrhuje vlastní kandidáty, nýbrž vychází výhradně z návrhů veřejnosti: kdo není navržen, nemůže cenu získat, byť by to byl nový Karel Hynek Mácha. Teoreticky by členové komise mohli navrhovat ba i sami sebe, tím by však své účinkování a charakter komise jako orgánu reprezentativního značně znevážili.
Co je však na letošním "finále tří" ještě pozoruhodnější, může být skutečnost (a první reakce naší veřejnosti to dokládají zcela jednoznačně), že tentokrát došlo ke změně kursu a státní cenu neobdrží žádný "zasloužilý" nebo "zavedený" tvůrce za svůj celoživotní přínos domácímu písemnictví, nýbrž klasická novinka české literatury neboli autor či autorka patřící do "mladší střední" či spíše do mladší literatury: nikdo z nich nemá nic společného ani s poúnorovým stalinismem, ani s obrodou let šedesátých, ani s disentem a alternativní kulturou před rokem 1989: vesměs debutovali až v průběhu devadesátých let. Z toho vyplývá, že všichni tři, tj. (v abecedním pořadí) Jan Balabán (43 let), Pavel Brycz (36 let) a Božena Správcová (35 let) jsou představiteli nové české literatury, reprezentují naši literární postmodernu (resp. reakci na ni) a jejich nominace do finále symbolizuje výrazné "omlazení" státní ceny. A nejen státní ceny: zároveň to dokumentuje fakt, že česká literatura "omládla" zvláště z uměleckého hlediska: její estetické těžiště dnes spočívá právě na bedrech autorek a autorů "později" narozených.
Tohle vše je, řečeno s nadhledem, naprosto přirozený proces. Určitě ale na tento stav věcí někdo bude reagovat podrážděně a odmítavě: zvláště veleambiciózní spisovatelští kmeti, na něž se opět nedostalo. Jenže i za první republiky obdržel František Halas státní cenu v jedenatřiceti letech a Egon Hostovský dokonce v osmadvaceti! A také tenkrát mnoho cenychtivých literátů přišlo zkrátka.
