Soudě podle totálního fiaska ČSSD v krajských i senátních volbách bych od jejího předsedy a nějakým špatným nedopatřením i našeho premiéra čekal, že v pondělí ráno setře z čela kocovinu z levného vína a vystoupí se zhruba následujícím prohlášením: „Soudružky a soudruzi, vážení spolusoudr….uzi …..
Soudě podle totálního fiaska ČSSD v krajských i senátních volbách bych od jejího předsedy a nějakým špatným nedopatřením i našeho premiéra čekal, že v pondělí ráno setře z čela kocovinu z levného vína a vystoupí se zhruba následujícím prohlášením: „Soudružky a soudruzi, vážení spolusoudr….uzi …..cože? Jaký uzi, ty vole, Arafat už přece prd..? Pardon, Zdeňkůůů, cos mi to dal, ty vole?… aha.. tady.. končím. Odcházím do pr... práce, jako vy všichni. Uznávám, že ty billboardy s mou hlavou na mě byly přece jen moc velké. Přerostly mi přes hlavu. I podle Šárky, myslím své ženy, to byla pěkná hovadina, takže skoro nikdo z našich voličů radši nepřišel k volbám. Lekli se mé pootevřené pusy, jako bych prý byl nějaký bl…. Možná. Ale chci, abyste věděli, že ten skoro půlrok ve funkci premiérského páru se nám oběma moc líbil a že podobnou zkušenost přeji všem mladým. Toho žrádla, chlastu, Hložka, prachů…, aha…, tohle už sem nepatří. Ty vole, Zdeňku, ty si ze mě fakt děláš pr…. Prostě myslel jsem to upřímně.“
Konec snu, samozřejmě! Stanislav Gross se opět naklonil k někomu mnohem chytřejšímu než já (Doktor přes klávesy, Šárka přes WC, ne ta vlastně ne, ..), strčil si prst do ucha, jak to často dělává, když přemýšlí, a znovu mě převezl. Sakra! S otevřenou pusou teď civím já a samým překvapením ji nemůžu zavřít. Až teď! Když totiž Gross projel senátní volby, rozhodl se zrušit… senát. Tomu říkám upřímnost, i když možná trochu jiná než ta reklamní z billboardů. Senát se jistě může komukoliv zdát zbytečný, zvlášť když v něm vládnete drtivou menšinou jako ČSSD. Jeho důležitost se ovšem neodvíjí ani od velikosti země, ani od momentálního zájmu voličů jedné strany o něj, jak se domnívá premiér, ale od důležitosti, jakou si jeho členové dokáží svou rolí v legislativním procesu získat. A tady se Senát často jeví jako svéprávnější instituce než sněmovna, jež se stala řečnickým fórem postižených. Příště bychom proto mohli Grosse zaslechnout, jak říká, zrušme poslaneckou sněmovnu, když naši voliči zase nepřišli, stejně nás jen zdržuje. Výjimečně by nelhal. Možná, že kdyby naši politici denně řešili něco důležitějšího, než komu z nich lezou v mobilu (uchu) štěnice, kdo koho potkal v ostravském hypermarketu, nebo v kolik a kam máme chodit nakupovat, přišlo by k volbám víc lidí. A to i těch hloupějších, co volí ČSSD.
Abych ale nebrečel jen nad Grossem. Obdivuhodnou konzistenci politického přesvědčení předvedla po senátních volbách i ODS, dlouhodobý odpůrce téhle instituce. Jak bývá v naší vysoké politice zvykem, až nyní, když volby do něj drtivě vyhrála, uvědomila si důležitost a význam Senátu a pořádně to oslavila. Skvělé. Jen se obávám, že jestli to takhle půjde s upřímností velkých stran dál, zvítězí brzy ve všech volbách KSČM, která dlouhodobě předvádí nejkonzistnější a nejupřímnější politiku: nenávidí všechny demokratické volby, instituce i voliče. A jak víme, s jejich zrušením se nijak nepáře.
