Kniha psychologa Petra Bakaláře Tabu v sociálních vědách má slušnou šanci na týden dva zaplnit názorové stránky novin. Docela chápu, že souhrn citací z odborných prací na téma rozdíly mezi rasami, judaismus a eugenika - vědecká práce bych tomu neříkal, snad na vědu se odvolávající publicistika – zvedne leckomu mandle.
Ostatně první reakce už ukazují, že se tak stalo. Ale mě zatím daleko víc rozčiluje způsob, jakým se v novinách o téhle knížce píše.
Rychlost, se kterou například Jan Jandourek v MfD přilepil na tenhle třísetstránkový text nálepku “osvětimská lež” opravdu vzbuzuje otázku, jestli ji skutečně četl. Alespoň já měl pocit, že nejspíš píše o úplně jiné knize, než mi leží u postele. Tomáš Kamín v Lidových novinách sice učinil totéž ( “rasistická kniha”), ale přece jen kvalifikovaněji.
Nicméně, kdyby mi kolega Halada, který tohle téma zpracovával pro Reflex, tu knížku nepůjčil, měl bych z těch novinových zmínek pocit, že jde o škvár, se kterým nemá cenu ztrácet čas. Jenže tak to není. Ta kniha zajímavá je. Jednak spoustou odkazů a informací. A především základními otázkami, které si klade. Vyberu jen ty z prvního oddílu o rasách:
Jsou rozdíly mezi rasami samy o sobě špatné?
Je přesvědčení o rozdílech mezi rasami špatné?
Je výzkum rozdílů mezi rasami neetický?
To jsou přece naprosto normální otázky, které pravděpodobně napadají leckoho. Nestojí za to je zodpovědět? Nebo už i ty otázky jsou nepřijatelné? Mohou být i hloupé a neinformované, nepopírám to, ale jestliže si je lidé kladou, měly by té vzdělanější části populace stát alespoň za pokus o odpověď. Samozřejmě, že mi nějaký odborník může vysvětlit, že věc je složitější a nejnovější biologické výzkumy naznačují, že… Tak ať to udělá! I taková odpověď mě zajímá. Zajímají mě jakékoli argumenty, nezajímá mě hysterické nálepkování. Říct o někom, že je rasista, je jednodušší, než věcně polemizovat.
Ta dosavadní novinová debata totiž potvrdila jediné. Jsou otázky, které si ani klást nechceme, a co hůř - připadá nám nepřijatelné, aby si je kladli jiní. Ne snad proto, že bychom na ně neznali rozumnou odpověď. Prostě jen potvrzujeme, že tabu jsou pro nás opravdu tabu.
