Vajíčková vášeň pokračuje / Máme se bát Národní strany? / Václav Klaus se v rámci EU etabloval jako jakési strašidlo / Podbrdské obce mají svou odměnu, dostanou s odpuštěním hovno
Máme se bát Národní strany? / Vajíčková vášeň pokračuje / Dějiny ČR jsou jedna dlouhá nastavovaná politická krize i kvůli ústavě / Václav Klaus se v rámci EU etabloval jako jakési strašidlo / Podbrdské obce mají svou odměnu, dostanou s odpuštěním hovno
Národní strana si jako obvykle opatřila levnou předvolební publicitu klipem s pořádně skandální příchutí. Jako cíl útoku si vybrala atraktivní téma, Romy. Soužití mezi většinovou populací a Romy je problém, a to nejen pro Romy, jak by se mohlo zdát z toho, co hlásají různí salonní humanisté. Nikdo neví, co s tím. Národní strana staví na naprosté bezradnosti politiků a „osobností“ české intelektuální scény. Průběh skandálu byl standardní: provokace Národní strany – zmatená reakce politiků a médií. Ředitel televize nejprve tvrdil, že klip musí odvysílat, ale zároveň že na pidistranu podá trestní oznámení. Pak klip stáhl z vysílání a podal trestní oznámení.
Experti na extremismus tvrdí, že média věnují straně a jejím provokacím příliš pozornosti. Mají tedy provozovat autocenzuru? Kdosi navrhl informovat o její aktivitě, ale přidat více osvěty. Pozoruhodné je, že Národní straně prospívá především celá tahle patafyzická debata. Je tu několik otázek: Nepřipisuje se Národní straně moc velký význam? A nepřipisuje se jí proto, že se jí všichni bojí, a to daleko víc, než je třeba? A bojí se jí proto, že manipuluje s problémem, s nímž si nikdo neví rady? Tím vším se poměrně bezvýznamnému uskupení, které ve volbách do EP nemá nejmenší šanci, ve skutečnosti přidává na síle. Když se to bude dít dlouho a dlouho budeme bezradní v problémech, jako je soužití většinové populace s Romy, stane se NS opravdu silnou stranou.
Vajíčková vášeň pokračuje. Paroubek obvinil ODS, že vajíčkové ataky proti němu na internetu organizuje (to se nedá dokázat, ostatně předseda ČSSD je člověk svým chováním vzbuzující vášně; jsou mezi námi i tací, kteří ho považují za nesnesitelného hulváta). Kdosi z ODS na oplátku vyšťoural (nechtějí říci jak), že jeden z plzeňských vrhačů je syn tamějšího funkcionáře ČSSD. No a? To snad dnes neplatí ani v ČSSD, že by okresní funkcionář musel disponovat potomstvem sdílejícím jeho politické sympatie a antipatie, pan Brabec nenese odpovědnost ze jednání svého dospělého syna a mladý Brabec není vázán povinností milovat Paroubka stejně jako jeho otec. Zato na mítinku ČSSD v Písku se chvíli zdálo, že se vrhací vášeň pomalu vytrácí: k Paroubkovi přistoupil mladý muž a předal mu sadu vajec údajně proto, aby je po něm nemusel házet. Paroubek odmítl dárek přijmout, a když mu ho dárce položil na pódium, do vajec kopl, ta se rozletěla do davu a znečistila několik účastníků mítinku. Pan Paroubek, který se takto stal jedním z aktivních účastníků vajíčkové bitvy, se sice prý vzápětí omluvil, ale nedivil bych se, kdyby přes tu omluvu v některých přihlížejících vyvolal dojem, že je nevypočitatelný a nebezpečný psychopat.
Podle agentury STEM ve volbách do EP zvítězí ČSSD (24,2 %, devět mandátů) o jeden mandát před ODS (20,9 %). Uspějí ještě KSČM (8,9 %, tři mandáty) a lidovci (5,5 %, dva mandáty). Zelení skončí až za Nezávislými (obě uskupení se už do EP nedostanou, obě slabě nad 3 %). Volební účast by prý měla být 41 %, tomu nějak nevěřím. Tyhle volby jsou nejnákladnějším průzkumem preferencí, jaký tu kdy byl, ve volební kampani se nepříliš chutným a vynalézavým způsobem pere vnitropolitické špinavé prádlo. Význam budou mít hlavně pro SZ: podaří se jí přeskočit pětiprocentní hranici? Jinak platí, že čím menší voličská účast, tím větší naděje pro různé cvoky a excentriky. Dá-li se ovšem věřit průzkumu STEM, musela by k tomu, aby opravdu měli šanci, klesnout, řekl bych, hodně pod dvacet procent.
Předvolební kampaň je prezentace podivného panoptika. Podivně se prezentují i velké strany. Mirek Topolánek se chlubí, že nás významní politici a dalajláma „brali skutečně vážně“. To je něco mimořádného a překvapivého? Bylo by samozřejmější a méně překvapivé, kdyby nás měli za kašpary?
Pokud by Senát neschválil ústavní zákon o zkrácení volebního období, nedají poslanci velkých stran důvěru Fischerově vládě. Moc si tím ale nepomohou, vláda zůstane ve funkci až do doby, než prezident pověří někoho dalšího (nebo znovu Fischera) a všechno se může táhnout až do řádných voleb. To je jistě spekulace (převzal jsem ji z Práva), Klaus to sotva udělá. Jen to ukazuje, jak politicky nesmyslná je (nebo byla by, on se snad ještě nerozhodl) iniciativa Petra Pitharta se stížností k Ústavnímu soudu na ústavní zákon o zkrácení volebního období.
V Právu polemizuje Jan Kalvoda se stoupenci jednorázových ústavních úprav. Problém podle něho je, pokud tomu dobře rozumím, že se momentální politická vůle povyšuje na zákon s ústavní platností a vážnost ústavy se tím velmi intenzivně podrývá. Jsou tu ovšem dva problémy. Nejdřív ten zásadnější: vzhledem k okolnostem jeho vzniku se celkem dalo očekávat, že první český pokus o ústavu nebude právě právní skvost. Je to přirozené, není to konec konců žádná hanba. Bohužel se pak politická situace vyvíjela tak, že už nikdy nebylo možné najít politickou shodu dostatečnou k tomu, aby se v textu udělaly nutné korektury. Díky tomu se ústava podílí na tom, že dosavadní krátké dějiny ČR jsou jedna dlouhá nastavovaná politická krize. A druhý, méně zásadní, ale taky velmi hmatatelný problém: pokud se nesáhne k provizoriu, které pan Kalvoda z hlediska „vyššího principu mravního“ právem kritizuje, prohloubí se politická krize možná natolik, že na ústavě už nebude záležet.
Sotva bez valných výsledků skončil summit EU–Čína v Praze, odjel prezident Klaus na summit EU–Moskva do Chabarovska (má se tam také separátně setkat s prezidentem Medveděvem). Bude zajímavé sledovat, zda se aspoň tam nepokusí na sebe nějak výrazněji upozornit – možná mu ale záleží spíš na tom, aby se předvedl jako důvěryhodný vyjednavač na mezinárodním fóru (a přetrumfl tak Topolánka). Koneckonců je pragmatik a daleko víc mu jde o to, jakou autoritu a politickou sílu bude mít v ČR, než jaký skandál způsobí na evropské scéně. Jenže mu to možná nedá, je založením kverulant.
Pokud jde o vztahy mezi Čínou, Ruskem a EU, je pozoruhodná jedna věc: S oběma zeměmi má EU výrazně pasivní obchodní bilanci: z Ruska dováží suroviny, hlavně ropu a plyn, z Číny výrobky. Obojí energicky a důsledně konzumuje. Dají se na tomhle základě vybudovat rovnoprávné vztahy?
Hejtman Rath se prý rozhodl, že podá trestní oznámení na soudkyni, která si dovolila vydat předběžné opatření, s nímž nesouhlasí. Neměl by někdo podat trestní oznámení na dr. Ratha za pohrdání soudem?
Írán prý úspěšně vyzkoušel raketu s doletem 2000 km. Ta už je schopna zasáhnout nejen Izrael, ale i Bulharsko a Rumunsko. Stačí jen trochu přidat, a dosáhne i k nám. A pak už bude pozdě na stavbu protiraketové základny.
Europoslankyně Hybášková kritizuje v MfD (zřejmě v rámci předvolební kampaně) padlou vládu za to, že prezentovala radarovou základnu jako čistě bilaterální americko-český projekt. Ten plán měl být lépe ukotven v evropských zájmech a bezpečnostní politice. Hlavní problém byl, že projekt nebyl ukotven v zájmech české veřejnosti, 70 % bylo proti. Kdyby paní Hybášková přišla na to, jak tu nechuť překonat, zasloužila by si nejen znovuzvolení do EP, ale snad i Řád bílého lva. Představa, že by „evropské ukotvení“ učinilo plán přitažlivějším pro českého člověka, je ničím nepodložená spekulace. Lidé mají dojem, že nás nikdo neohrožuje a proto nic nepotřebujeme. Až dojdou k jinému názoru, bude už pozdě. To je u nás ostatně obvyklé.
Když na summitu EU–Čína Klaus nezpůsobil žádný skandál, zaměřují se nyní obavy evropských politiků a podnikatelů na to, co prezident provede se summitem EU–Jižní Korea. Pokud se schválí dlouho připravovaná dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou v dosavadní podobě, mohlo by to totiž prý velmi ohrozit konkurenceschopnost evropských automobilek v konfrontaci s těmi jihokorejskými. Pozoruhodné na tom je, že se Václavu Klausovi podařilo se v rámci EU etablovat jako jakési strašidlo. Jakmile se má objevit na evropské politické scéně, vzniká panika. Je to normální?
Představitelé samospráv podbrdských obcí, kteří dostali od Topolánkovy vlády v souvislosti s plánovanou stavbou radarové základny slíbenu štědrou finanční pomoc (Topolánek je ujišťoval, že pomoc není vázána na jejich souhlas se zřízením základny), se nyní obávají, že po pádu vlády a zjevném pádu projektu se základnou vyschne i tento zdroj. Myslím, že by to bylo bohatě zasloužené. Není nejmenšího důvodu jim cokoli platit. Je krize, peněz je málo, dá se to zdůvodnit. A dá se to zdůvodnit i z hlediska vyššího principu mravního: mohutně jste se přiživili na tom, co se u nás v poslední době stalo. Velmi jste přispěli k tomu, abyste vládu co nejvíc oslabili. Teď vláda padla, o to vám šlo. Máte svou odměnu. A dostanete s odpuštěním hovno.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
