23. prosince byl děsivý den, krvavý hádky v rodině na všech frontách, já jsem si snad dvakrát zabaloval a zase vybaloval. Jednou mě chtěla vyrazit M., pak jsem zas chtěl jít já, ale tak nějak už jsem si zvykl na to, že když to rvu do tašky, tak nám to rve srdce...
, skropím slzou ponožky, trička, slipy, strojek na holení, prášky…a když to vidí M., tak se nakonec obejmeme a brečíme, ne nic nás nerozdělí. Večer jsme tedy slavili spíš takový náš Jom Kipur a krásně jsme se usmířili a já jsem věděl, že o vánocích se budeme mít dobře.
Vyčerpaný jsem se vzbudil do Štědrýho dne a jen jsem se tak povaloval v tom usmíření. Strejda přivezl moc velkej strom, tak jsme byli vytočený, protože máme málo ozdob, navíc rákosácký svíčky vyplivly. Ale já jsem řekl, že ten stromek za to nemůže a začali jsme ho mít rádi. Pak jsme si udělali tradičního vegetariánského kapra - smažený hermelín a vybalili dárky. Dali jsme si knížky, aby nám vyčistily hlavu. V půlnoci jsem zapnul Halíka, marně se mě snažil obrátit na křesťanství, vůbec jsem vlastně té bohoslužbě nerozuměl, byly tam samý divný slova jako „na věky věků“ - co to jako je ? Co je na věky věků ? Je to něco jako když jsme si s M. slíbili lásku na věky věků ? Jenže láska na věky věků nezná hranice, ráj, snad ani Boha nezná….. Ne, já usínal a s Bohem jsem si to raději vyříkal sám.
No a pak už jsem se přežíral, vyvažoval jsem to četbou a přežíral se Singerem. Byli jsme na povinné návštěvě u našich, otec spokojenej u klobás říkal, jak držel půst. Ptám se, co tedy jedl, řekl mi na to, že čočku a kubu. Řekl jsem mu, že bereš-li takhle půst, tak to se postím už osm let. A on se odvalil od klobás do postele ke Kájovi Maříkovi (podotýkám, že je to knížka). Naši byli spokojený, protože jsem jim nenadělil ten dárek největší, že na státnici půjdu až v květnu.
A tak je klid, pohoda, sviť měsíčku sviť, requiem aethernam dona eis, O Lord, let perpetual light shine upon them, Kriste smiluj se nade mnou a nedopusť, ať se tento můj nešťastný rok navrátí. Letos budu slavit Silvestra, těším se, až starej rok pošlu definitivně do prdele. Už si nechci za rok plést vánoční mši se mší zádušní.
