Nicolas Winding Refn. Tenhle dvaapadesátiletý dánský režisér se postupně vypracoval na jednoho z tvůrců, jejichž filmařský styl je tak výrazný, že ho ve filmu rozpoznáte po několika minutách i bez pomoci úvodních titulků. Stačí, když jste viděli, a určitě viděli, jeho nejslavnější film Drive s Ryanem Goslingem.
Refn totiž pokaždé vykresluje velmi podobná, výrazně stylizovaná kriminální zásvětí, do nichž často dopadá jediné světlo, a to jsou neony, které ozařují tváře hrdinů, jež skoro vůbec nemluví, zato k tomu hraje ambientní synthpop a teče hodně krve. Tahle videoklipová estetika je pro někoho jen strnulá „samožerská“ umělotina, pro jiné jde o nezaměnitelný autorský výraz. Obávám se, že režisérova novinka tenhle spor zase nerozsoudí.
Kodaňský kovboj, šestidílná minisérie na Netflixu, je syntézou všech vlivů a motivů, které se v Refnově tvorbě za roky práce potkávají, opět jde o příběh pomsty, který by mohl být klidně noirovou detektivkou, velmi záhy se však ukáže, že na klasický dějový oblouk musíte zapomenout, protože se tady události řetězí trochu jinou logikou. Jde o to, jak dlouho u toho vydržíte.
Po Refnově filmu Neon Demon, jenž se odehrával v losnageleském módním průmyslu, kde nakonec byli samozřejmě všichni upíři posedlí krásou, tady máme zase ženskou hrdinku. Jmenuje se Miu, je androgynní, neprojevuje žádné emoce, zato má mít nadpřirozené schopnosti, což postupně zjišťují různé skupiny zločineckých klanů v současném Dánsku, od Albánců, Číňanů, ale i velmi podivné, árijské rodiny, na něž má možná Miu spadeno.
Přitažlivost téhle minisérie je velmi dvojsečná, protože na ní vidíte, že tady dal Netflix zase nějakému autorovi naprosto volnou ruku. Refn se tímhle projektem mimochodem po dlouhé době vrátil do Dánska, což ale samozřejmě automaticky neznamená univerzální kvalitu.
Režisér vlastně nejvíc zaujme prvními epizodami, které zvlášť v albánském nevěstinci mají říz jeho velmi rané tvorby, což se mísí s funkčními poťouchlými nápady, když padouchy nechává kvičet úplně stejně jako prasata, která mají v seriálu jinak docela výraznou roli.
Jak se ale linka Miu začíná víc a víc košatit, zjišťujete, že těch šest epizod je opravdu moc, protože vás tajemství jejích schopností zase tolik nezajímá. A je vám víc a víc jasné, že nezajímá ani režiséra, ačkoliv v rozhovorech říká, že chtěl, aby Kodaňský kovboj byl novodobou drsnou pohádkou, jakýmsi protikladem k současné vlně superhrdinských filmů.
Zároveň ale také řekl, že název Kodaňský kovboj nese novinka jen tak, protože se mu tato dvě slova líbí vedle sebe, obsahu se ale netýkají. To je vlastně zcela vypovídající.
